Trojmezí na východě - krajem na česko-polsko-slovenském pomezí

 
Kamenné jehlany na Trojmezí poblíž obce Hrčava. Jsou tři a každý leží v jiné zemi.
Snímek: WWW.JABLUNKOVSKO.CZ

Tohle kolečko se dá ale stihnout třeba i s nanukem v ruce. Trojmezí lze oběhnout tak rychle, že ani nestačí roztát. Putování kolem hranice nikdy nebude nudné. To proto, že hranici tvoří hory, řeka nebo alespoň potok. A hlavně je taková oblast místem, kde se potkávají kultury, míchají se tady obyčeje a je možné zde narazit na zajímavé osudy. Navíc kraj kolem hranice nabízí dobrodružství v podobě jazykových hlavolamů zakletých v místních nářečí. Třeba na česko-polsko-slovenském pomezí se mluví gorolským nářečím "ponaszymu".
Hrčava staletí patřila k vesnici Jaworzynka. Po roce 1918 začali místní usilovat o přičlenění k Československu, úspěch mohli slavit o šest let později. Pokud se sem vydáte dnes, budete se tady cítit jako doma. Zatímco mnohé vesnice v česko-polském pohraničí obývají Češi i Poláci a lidé s polskou národností často převažují, v Hrčavě žije 98 procent Čechů. Za první republiky se vesnici dokonce přezdívalo "malá Praha".
Hrčava se může pyšnit hned několika "nej". Samotné Trojmezí, nejjižnější místo česko-polské hranice a nejsevernější výspa česko-slovenské, bývalo těžko dostupné, protože leží v hluboké rokli. Jako hranice tří států se proto počítá střed kruhu, který ohraničují tři kamenné jehlany. Každý z nich přitom leží na území jiné země. Dnes je nad roklí dřevěná lávka, jejíž slavnostní otevření proběhne 14. července v rámci akce Den bez hranic.

Vesnice na konci světa
Vesnice, o níž se první letopisy zmiňují v sedmnáctém století, je místem, o kterém se doslova může mluvit jako o konci světa. Ještě před čtyřiceti lety sem dokonce nevedla ani asfaltová silnice a místní lidé na cestě za prací nebo za obchodem používali pouze lesní cesty. Kdo by však čekal, že díky tomu se ve vesnici zastavil čas a že se tady bude moci vrátit o pár desetiletí zpátky, bude zklamán.
Přesto Hrčava rozhodně stojí za návštěvu. Několik dřevěnek totiž přežilo urbanistický boom poslední čtvrtiny minulého století, kdy si tady především horníci pracující v ostravských dolech a hutníci z třineckých železáren stavěli veliké břízolitové krychle. V jedné z dřevěnic bývalo možné svlažit hrdlo ve vyhlášené hospodě, dnes je bohužel zavřená. Nicméně v obci jsou tři další. Když budete mít štěstí, narazíte na místní gajdoše. Jsou to vlastně dudáci, kteří na tento nástroj hrají originálním stylem. Dříve je bylo možné slyšet i na místních pastvinách, kde se dudácké variace proplétaly s mocným hlubokým hlasem obřích píšťal, kterým říkají trombity. Největší mívají i sedm metrů.
Velkou zajímavostí jsou místní stromy, kterých si cení natolik, že je nechali vyhlásit za přírodní památky. Takových velikánů tady mají hned pět. O jednom z nich, bezmála dvacetimetrovém buku, se říká, že je pod ním zakopaný poklad. Mezi místní pozoruhodnosti patří také takzvaná lurdská jeskyně. Postavili ji ve třicátých letech minulého století a stavba, chránící místní pramen, je ukázkou toho, jak naši předkové uměli hospodařit. Na stavbu totiž využili kámen, který byl původně určen na kostelík budovaný o rok dříve. Kameny zbyly a do roka a do dne tady stál dřevěný lesní oltář s lurdskou madonou. Zdejší pramen má prý dokonce léčivé účinky a dokáže nemocné zbavit očních chorob.

Chaty na hřebeni
V okolí je několik horských chat, které se mohou chlubit výbornou atmosférou. Jednou z nich je chata Girová na hřebínku, který směřuje do českého vnitrozemí. Pokud se vydáte po hranici směrem k západu, dorazíte na Velký Stožek, kde je na polském území turistická chata. Na Velkém i na Malém Stožku je hraniční přechod. Ti zdatnější se mohou po hřebeni vypravit ještě dále - na vrchol nejvyššího kopce české části Slezských Beskyd Velkou Čantoryji. Tady je možné se zadívat do daleka z rozhledny, kterou před pěti lety postavili dva bratři ze slezské obce Nýdek, a své putování zakončit Rytířskou stezkou, vedoucí do Nýdku nebo do polského lázeňského města Ustroň.
Kdo se vydá z Hrčavy přímo na jih, dorazí na Slovensko, do malebné oblasti Kysuc. A pokud se rozhodne neopustit státní hranici, může z Mostů u Jablunkova po značkách projít celý hřeben Beskyd. Místa jako Bílý Kříž, Visalaje nebo horská chata Slavíč jsou ve slovníku milovníků Beskyd doslova legendami.

Gorolské město
Největším českým městem blízko trojmezí je Jablunkov. Jeho historie se od samého počátku pojí s těšínskými a polskými knížaty. Městská práva získala obec v 16. století od knížete Václava Adama. "V pondělí na den svatého Kříže, to je 6. května roku 1560, usmálo se štěstí na poddané občany jablunkovské. Přibyli do Těšína na zámek moudří a poddaní městečka Jablunkova, fojt Andrys Miloch a všechna obec jablunkovská, aby přijala potvrzení městských svobod z rukou knížecích," píše se o této události v městských kronikách.
Pokud se sem vypravíte, rozhodně si nenechte ujít procházku areálem místního plicního sanatoria, které ve třicátých letech minulého století vybudovala trojice významných moravských architektů. Stavby, podle odborníků značné architektonické hodnoty, obklopuje unikátní park, který zahradníci vybudovali v letech 1936 až 1938. Jeho součástí je arboretum, kde najdete pět stovek často velmi vzácných druhů stromů a několik soch od Jana Třísky a Vincence Makovského.
Jablunkovští jsou zvyklí na to, že žijí na pomezí tří států. Dokonce v nedaleké Dolní Lomné postavili unikátní skanzen, ve kterém pořádají výjimečné folklorní slavnosti pojmenované Slezské dny. V časech největší slávy této akce sem přijížděli milovníci folkloru z celé Evropy. Letos se koná druhý víkend v září. Místní obyvatelé jsou také patřičně pyšní na svoje nářečí. O gorolštině říkají, že kdo jí porozumí, nemusí se učit ani slovensky ani polsky. Už téměř šedesát let ožije na přelomu července a srpna Jablunkov slavnostmi Gorolskie švieto.

Polské krajky zná celý svět
Pro výlet na polskou stranu hranice je možné zvolit i dny, kdy nebude zrovna ideální počasí, což rozhodně nelze doporučit pro beskydské hřebenovky. Malebné kopce totiž ve špatném počasí umějí být hodně nevlídné. A to i přesto, že v podstatě na každém kopci najdete otevřenou chatu (Bahenec, Stožek, Čantoryje aj.).
V Polsku déšť vadit nebude a přitom je tady možné uvidět něco, po čem prahnou sběratelé i za oceánem. V Koniakowě totiž vyrábějí unikátní krajky. Ruční práce, kterou se tady učily ženy po mnoho generací, dosáhla světového věhlasu. A to i přesto, že řemeslo málem zaniklo. Koniakowští však udělali pozoruhodný pokus. "Ruční krajka nešla na odbyt a začalo to vypadat, že dlouholetá tradice úplně zmizí. Pak někoho napůl jako vtip napadlo: co třeba vyrábět dámská tanga?" vysvětlila agentuře AP Malgorzata Stanaszeková, spoluzakladatelka firmy Koni-Art, jež spodní prádlo vyrábí.
Obrovský zájem o polskou krajku mají v Severní Americe, v Polsku zůstane jen pětina produkce. "Objednávky přicházejí i z exotických míst, jako je Nový Zéland nebo Čína," dodala Stanaszeková. V Koniakowe možná na takové prádlo narazíte, ale určitě stojí za to si prohlédnout historické expozice přibližující tradiční umění polských žen.

Unikátní vláček
Kam se z trojmezí vydat na Slovensko? Kysuce, jak se slovenské straně Beskyd říká, nejsou tak protkané turistickými značkami jako české hory, ale turista by tady neměl zabloudit. Zalesněné svahy jsou vyhlášeným houbařským rájem a na podzim zde často i ve všední den není kde zaparkovat.
Oblast na slovenské straně Beskyd má velký půvab díky tomu, že tady stále žijí lidé a krajina neslouží jen chatařům a chalupářům. Stráně spásají ovce, v nižších polohách jsou k vidění krávy. Není výjimkou, že tady místní svážejí seno koňskými povozy. To už se v českých a moravských končinách příliš nevidí, snad jen ve skanzenech. Koneckonců i do toho je možné se v této části Slovenska vypravit. Ve vesnici Vychylovka nedaleko Nové Bystrice mají unikátní Múzeum kysuckej dediny. Nepatří mezi největší a nedá se srovnávat třeba s Východnou, ale má svoji výjimečnou atmosféru. Především proto, že tady pořádají nejrůznější programy, které dokážou návštěvníky vrátit o mnoho desítek let zpátky.
Kromě lidových staveb zde ale objevíte ještě něco mimořádného, a sice lesní úvraťovou železnici. Tedy malý vláček, kterým se dá cestovat. Táhne ho pára a projížďka nádhernou krajinou je opravdu zážitek. Železnice funguje od dvacátých let minulého století a původně sloužila pro svážení dřeva z Oravy. Dnes už je jen výhradně turistickou atrakcí, kterou se podařilo díky několika nadšencům zachránit.

Dobroty z trojmezí
Pokud se do kraje na "trojmezí" vypravíte, rozhodně si nenechejte ujít místní speciality. Na Slovensku to jistě budou brynzové halušky, ale nepohrdněte také místní zelňačkou, jíž říkají kapustnica. Je jiná, než jakou dělají Valaši, kteří používají kyselé zelí. V dobrých lokálech ji dělají pořádně hustou a základem musí být vývar z uzeného masa, nejlépe z žeber. V polévce by neměly chybět brambory a pořádná porce nakrájených klobásek. Uprostřed talíře by jako ledovcová kra měl plavat kopeček šlehačky. Ale pokud bude zahuštěná jen smetanou, také nevadí.
V Polsku určitě ochutnejte bigos. Uvařit tuhle specialitu neumějí úplně všude, ale pokud narazíte na dobrého kuchaře nebo budete mít dobré doporučení, neváhejte. Na první pohled připomíná tohle jídlo segedínský guláš. Ale rozhodně to neříkejte před Poláky. Bigos jistě není gulášem. Je to směs dobrot, které se v české kuchyni na jednom talíři nepotkávají: hovězí a vepřové maso, zelí, houby a sušené švestky. Kulináři, kteří polskou kuchyni dobře znají, kombinují více druhů masa. Tedy vepřové, hovězí, uzený bůček a ještě klobásu. Navíc se nespokojí jen s jedním druhem zelí a míchají kysané s obyčejnou bílou hlávkou zelí. A houby? Měly by to být pravé lesní houby, nejlépe hříbky.
A po čem sáhnout v moravskoslezské straně hranice? Goroli milují bramborové placky na mnoho způsobů. Zřejmě nejvyhlášenější, které však dělají jen doma, jsou bramboráky připravované na sucho na litinové plotně. Někde se podávají s rozpuštěným máslem, jinde jen s hrnkem mléka, většinou však s vyškvařenou slaninou. Specialitou jsou také takzvané polesniky. Hlavní roli tady hraje těsto podobné bramborákovému, které se zapéká se zelnými listy.

Pro každého něco
Na trojmezí si každý najde něco. Kromě turistiky je tady možné provozovat nejrůznější adrenalinové sporty. Třeba v Mostech u Jablunkova mají bobovou dráhu, v Jablunkově a Mostech lanové centrum a na nedalekém vrchu Javorový se scházejí paraglidisté. Do Polska je možné se vydat na výlety i do muzea a Slovensko kousek za hranicemi zase uhrane krásnými horami. Koneckonců na Malou Fatru je to z hranice autem tak pětačtyřicet minut. Hrčavští říkají, že kdo jednou do jejich vesnice přijede na déle než na pár hodin, obvykle se rád vrací. Není se čemu divit. Procházka po liduprázdných kopcích nad vesnicí, za dobrého počasí s kulisou Malé Fatry, Roháčů i Vysokých Tater, zkrátka nemá chybu.

Josef Albrecht

Jak se tam dostat
Na východ "trojmezí" je možné pohodlně dojet vlakem, autobusem i autem. Z vlaku, který leží na hlavní trati směrem z České republiky na Slovensko, je nejlepší vystoupit v Jablunkově a odtud dále pokračovat autobusem.
Autem bude nejrychlejší trasou silnice mířící z vnitrozemí k polskému přechodu v Českém Těšíně. Jen je nutné kousek před Těšínem odbočit doprava na Třinec a potom dále na Jablunkov. Z Brna je to do Jablunkova zhruba 200 km a cesta vám zabere tři hodiny; z Prahy pak lehce přes 400 km a téměř pět hodin.

Legislativa
Pohyb přes hranice
V souvislosti s plánovaným přistoupením České republiky k tzv. Schengenské dohodě od ledna 2008 se výrazným způsobem zjednoduší pohyb přes hranice mezi Českem a všemi sousedními státy. Základním principem Schengenské dohody je zrušení jakýchkoli kontrol na vnitřních hranicích participujících zemí. Pojmy jako "hraniční přechod" nebo "ochrana hranice" proto ztratí smysl a hranice mezi Českem na straně jedné a Německem, Polskem, Slovenskem a Rakouskem na straně druhé bude možné překračovat při obchodních i turistických cestách kdykoli a kdekoli.
Dočasné obnovení kontrol na vnitřních hranicích států-signatářů Schengenské dohody může být v budoucnu pouze výjimečné, a to v případě "ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti" (v minulosti bylo toto ustanovení nárazově použito např. v roce 2006 při fotbalovém mistrovství světa v Německu).

Informace
Prakticky všechna turisticky atraktivní místa, která stojí za to navštívit, mají internetové stránky. Na nich je možné se dozvědět, kdy mají muzea či skanzeny otevřeno. Především na Slovensku nabízejí v turistických centrech celkem pestrou škálu atraktivních lokalit. Jsou přitom schopni nabídnout nejen potřebné informace, ale většinou ochotně poradí, co je možné podniknout v okolí.
* Například lesní železnice ve Vychylovce je dobře zmapovaná na serveru www.karpaty.net . 
* Dobrým rozcestníkem pro hledání informací o gorolském kraji je www.jablunkovsko.cz . 
* Celý region představují stránky www.tesinske.beskydy.cz . 
* O polské obci, kterou proslavily krajky, se zase dozvíte více na www.koniakow.com .

Letní seriál
PUTUJEME POHRANIČÍM
V následujících vydáních IN magazínu přinášíme seriál reportáží z našeho pohraničí s přesahem do sousedních zemí.