Zatočte klikou, a jedeme!

Často se říká, že automobil vynalezli Němci, Francouzi ho rozvinuli a Angličané mu vzdorovali. Přesto je ale na ostrovech několik parádních muzeí. Národní muzeum motorismu v Beaulieu, zasazené do půvabného národního parku New Forest v hrabství Hampshire na jihu Anglie, je jedním z nich.

Snímek: NATIONAL MOTOR MUSEUM (ROLLS-ROYCE SILVER GHOST 1909

"Kočáry" z 19. století

Prvními výrobci praktických a prodejných motorových vozidel byli v 80. letech 19. století dva němečtí inženýři: Karl Benz a Gottlieb Daimler. V muzeu, opatrujícím více než 250 vozů, několik takových "starých příbuzných" mají. Stojíte před nimi a říkáte si: Kde jsou ustájeni koně? Leskne se zde Knight (1895), první britské auto pro dva na benzín, které jezdilo na veřejných silnicích. Německou zručnost zastupuje Daimler Canstatt z roku 1898, francouzskou zas De Dion-Bouton Q (1903). Víc než polovina aut, která brázdila britské silnice na začátku 20. století, vznikla právě v této továrně.

Tichým elektrickým autem americké výroby Columbia Electric (1901) se vozila britská královna Alexandra. Tříkolku poháněnou benzinovým motorem z roku 1886, kterou projel Karl Benz ulicemi Mannheimu, tu bohužel neobjevíte. Je zde jen její replika. Byl to první automobil, u něhož se dá v jistém smyslu hovořit o kontinuitě ve výrobě.

A že to tehdy bylo svezení! Pro průkopníky automobilismu byla každá cesta dobrodružstvím. Museli počítat s poruchami vozu, špatným stavem cest, rozmary počasí a minimem servisů. Příprava byť na krátkou cestu tak mnohdy trvala i několik hodin.

Nejlepší auto na světě

V prvním desetiletí 20. století se začala vyrábět spolehlivá luxusní auta. Interiéry těchto vozů odrážely bohatství kočárů tažených koňmi. Měly čalouněná sedadla, koberečky a záclonky. Nejskvělejším příkladem v muzeu je bezesporu Rolls-Royce Silver Ghost z roku 1909, ve své době nejlepší auto na světě. Zdobí jej šestiválcový motor s postranními ventily a typická vysoká sedadla podobná křeslům. Lidé si tento model oblíbili pro jeho spolehlivost, kterou prokázal ve vytrvalostních závodech. Claude Johnson vyhrál za jeho volantem závod na dva tisíce mil, aniž musel cokoliv opravovat. V eleganci za ním nezaostávají ani bílý Hispano Suiza (1912) nebo první masově vyráběné auto na světě - Ford model T (1914).

Po první světové válce zájem o auta vzkvétal. Spousta mladých lidí sloužila v armádě a s řízením měla zkušenosti. Po návratu do běžného života chtěli mít auta vlastní. Ačkoli byla stále velmi drahá, už nebyla považována za privilegium aristokracie. Vozy byly spolehlivé, autodílny s benzinovými pumpami dostupné, provoz byl malý a omezení pro řidiče minimální. Z této doby zaparkoval v Beaulieu třeba rudý Austin 7HP (1928), světle modrý Austin Clifton 12/4 (1928), jímž se tu v létě můžete projet, nebo černomodrý Rolls-Royce Phantom 1 (1925). Šasi tohoto vozidla stálo 1859 liber šterlinků, což bylo asi desetkrát víc než konkurenčního Morrise Oxford. Phantom I se tak stal téměř nejdražším autem své doby.

Krásné vozy vždy přitahovaly celebrity. Tak například americký Auburn 851 Speedster (1935) si zamilovala herečka a šansoniérka Marlene Dietrichová. Na přídi se skví šikmá mříž velkého chladiče, blatníky kapkovitého tvaru se tyčí nad koly a za silně skloněným čelním sklem je dvousedadlová kabinka pro jezdce. Červený Mercedes-Benz 36/220 z roku 1928, pod jehož designem je podepsán Ferdinand Porsche, patřil Siru Peteru Ustinovovi. Stál tehdy 2300 liber a vyrobeno bylo pouze 146 kusů.

Atlantic za Atlantikem

Po druhé světové válce motorismus konečně prolomil sociální bariéry. Od této doby se auto stalo všeobecně přijímaným dopravním prostředkem jak pro práci, tak zábavu. Posadit se a zasnít se můžete v robustní, ale pohodlné čtyřdveřové limuzíně Standard Vanguard 1 (1951) nebo třeba ve slavném Volkswagenu "brouk" (1953). To Austin A90 Atlantic (1952) takové štěstí neměl. Nezdařilý design vozu, jakási směsice anglického a amerického stylu, jeho prodejnost nezabezpečoval. Automobilka proto uspořádala ve Spojených státech "promoční" sedmidenní jízdu. Navzdory velmi špatným povětrnostním podmínkám projel Atlantic 19 tisíc kilometrů průměrnou rychlostí 113 km/h. Ovšem ani tyto kvality na přilákání zákazníků nestačily...

Vůz za 17 milionů? Prosím

Ti z vás s duší legendární Elišky Junkové se lehce přenesou na "její" okruh Targa Florio na Sicílii, jakmile spatří závodní stroje. V muzeu nepřehlédnete štíhlou karoserii modré Bugatti 35 (1924). Laiky zaujme typický chladič tvaru podkovy, odborníci postřehnou vyrovnávací zařízení brzdového pedálu k dosažení stejného brzdného účinku na všechna čtyři kola. Byl to rozený vítěz, přesto i on musel svou kariéru ukončit. V roce 1930, po více než 1800 vítězstvích v různých závodech, jej nahradil typ 51.

Jistě vás potěší i Bentley 4 z roku 1930, jahodový M. G. Midget typ M (1930), dobrá anglická alternativa sportovním vozům Salmson a Amilcar vyráběným na kontinentu, či nezaměnitelný Allard J2 (1950), jehož kapotáž jako by předznamenávala kontroverzní knihovnu architekta Jana Kaplického v Praze na Letné. Jen jeden kus chyběl do vyrobené stovky... Kultovní Jaguar E typ 3.8 z roku 1962, zde v bílém provedení, si získával fanoušky překrásnou karoserií. Dosáhl zrychlení z nuly na sto za 6,9 sekundy a zvítězil například na bolivijské Gran Premian Nacional 1966, těžkém závodě na dva tisíce kilometrů v Andách.

Vzácností této části "garáže" je první britské sportovní auto - Vauxhall C (1914), přezdívané Prince Henry. Spolehlivou verzi soutěžního vozu způsobilou pro silniční dopravu poznáte mimo jiné podle kapoty motoru z leštěného hliníku. "Céčko" zvítězilo při -40 °C na švédských zimních závodech v roce 1912, a když rok předtím dokončilo závody v Rusku bez trestného bodu, koupil si jej dokonce sám car. Nové milénium v muzeu představuje třeba aerodynamické Maserati Gransport z roku 2007 nebo červené Ferrari Enzo (2004) z rukou designérské firmy Pininfarina za 412 tisíc liber (více než 17 milionů korun).

Draze vykoupené rekordy

Do říše hraničící se sci-fi nahlédnete díky superrychlým strojům, které se ve své době staraly o pozemní rychlostní rekordy. Bluebird Donalda Campbella, připomínající jakéhosi rejnoka, dosáhl 17. července 1964 rychlosti 648,783 kilometru za hodinu! Sám pilot se bohužel zabil o necelé tři roky později při pokusu o překonání vlastního rychlostního rekordu na vodní hladině na jezeru Coniston Water.

Sbírku rekordmanů ještě doplňují červený Sunbeam 1000 HP z roku 1927, respektive zlatý Golden Arrow (1929). Do obou usedl major Henry Segrave, první závodník, který vyhrál Grand Prix s anglickým vozem. Ručička tachometru tohoto vozu s leteckým pístovým motorem vylétla v roce 1927 na floridské pláži Daytona až na 327 km/h. Segrave se tak stal prvním člověkem v historii, který jel rychleji než 200 mil za hodinu. Ve druhém stroji, o dva roky později, vylepšil rekord na 372 km/h. I jeho ale život zastavila touha vynikat. V roce 1930 zemřel na následky nehody při snaze o překonání světového rekordu na vodě v jezeře Windermere.

Že jste si nestačili všechna auta dostatečně prohlédnout? Usednout za elegantní volant, zkusit zařadit a sešlápnout pedál? V tom případě si řekněte o vstupenku zdarma. Platí šest dní od poslední návštěvy.

Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz

Informace
National Motor Museum
Beaulieu, Brockenhurst, Hampshire SO42 7ZN, tel.: +44 (0)1590 614603
* www.beaulieu.co.uk  
Otevřeno denně 10 - 18 h
Vstupné: dospělí 14,50 libry, děti (5 - 12 let) 7,50 libry, resp. 8,50 libry (13 - 17 let).

Jak se tam dostat
Beaulieu leží nedaleko Southamptonu. Zvolit můžete lety do Londýna (například easyJet) a Bournemouthu (Thomsonfly). V prvním případě jste v Beaulieu autem za dvě hodiny, ve druhém za 45 minut.