Michal Semín: Přivítejme návrat latiny, je co slavit

Když noviny informovaly, že papež Benedikt XVI. umožnil návrat tradiční liturgie do katolických kostelů, asi jen málo čtenářů si uvědomilo, jak důležitá je to zpráva.

I mnozí nekatolíci vědí, že po Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) nastaly v církvi posuny, které měly změnit její postoj k modernímu světu a jiným vyznáním. Jednou z nejviditelnějších změn bylo odstranění latinského jazyka, nahrazení sakrální hudby umělecky pokleslými popěvky a feminizace kněžiště zavedením lektorek a ministrantek. To vše proto, aby se katolická církev co nejvíce přiblížila mentalitě moderního člověka.

Jak už to tak v dějinách církve bývá, sekularizační pokusy vedou k oslabení její identity směrem dovnitř i ven. Namísto mnoha reformátory očekávaného přílivu nových duší do kostelů se dostavil pravý opak. Přinejmenším v euroatlantickém prostoru pozorujeme od konce 60. let soustavný úbytek věřících. Mnozí katolíci se učením církve v oblasti víry a mravů příliš neřídí a vytvářejí si náboženství k obrazu svému.

Narušení kontinuity v některých oblastech však nevedlo k zániku církve ani k definitivnímu triumfu liberalismu. Naopak jsme svědky - zvláště pak v poslední době a ponejvíce v mladé generaci - zvýšeného zájmu o katolickou tradici, včetně té liturgické. To se ještě na počátku 70. let 20. století, kdy byl francouzským arcibiskupem Marcelem Lefebvrem v městečku Écone založen kněžský seminář vycházející z katolických tradic, zdálo být utopií.

Ačkoli se na první pohled zdá, že se jedná o téma, jež svým významem nepřesahuje hranice katolické církve, není tomu tak. S latinskou liturgickou tradicí jsou silným poutem vzájemné inspirace spjaty i evropské umění a vzdělanost. Velká hudební, sochařská a architektonická díla by bez ní nikdy nevznikla.

O bývalém kardinálu Ratzingerovi, dnes Benediktu XVI., se všeobecně ví, že patří ke kritikům liturgické reformy z konce 60. let. Nyní učinil první krok k "reformě reformy". O úspěchu však zdaleka není rozhodnuto. Znalost latiny je mizivá, ani liturgické vzdělání kléru není uspokojivé. Přitom právě on bude o osudu nového papežského dokumentu v každodenní praxi rozhodovat.

Autor je ředitelem Institutu sv. Josefa a spoluvydavatelem časopisu Te Deum