Křížem krážem za irskými kříži

Kříž byl v dobách před naším letopočtem používán jako nástroj smrti. Na kříži umírali nejhorší zločinci. Kříže se lidé báli jako symbolu zločinu a smrti. Vše se obrátilo ukřižováním Ježíše Krista. Kříž se tímto stal téměř výhradním symbolem křesťanství. A pro věřící je tak symbolem boží přítomnosti, jistoty a naděje na vstup do království božího. Historie irského ostrova je pupeční šňůrou spojena s prvopočátky křesťanství. Irsko v té době bylo totiž kulturním centrem poloviny Evropy. Tuto dobu dodnes připomínají památky, které každoročně obdivují na zeleném ostrově tisíce turistů – irské (keltské) vysoké kříže.

Kříže jako hranice opatství?

Irsko bylo zemí, jejíž obyvatelstvo přijalo křesťanství nejlépe ze všech tehdejších evropských národů. Již v roce 431 sem vyslal papež Ciarán prvního misionáře, jistého Palladia. Tehdy Irsko obývalo až sto keltských kmenů. Všechny byly samozřejmě pohanské, jejich vláda byla částečně autonomní a částečně podléhaly králům větších kmenových provincií. Přesto keltské obyvatelstvo křesťanství přijalo, což předznamenalo zlatý věk vzdělanosti. Asi největší vliv na tehdejší lid měl svatý Patrik, nynější patron Irska. Faktů o jeho životě se příliš nedochovalo. V roce 432 pravděpodobně připlul na ostrov a snažil se obracet na víru jednotlivé kmenové náčelníky. To se mu dařilo velice dobře. Jeho následovníci již mohli zakládat rozsáhlé kláštery, jejichž nedílnou součástí byly vysoké kříže, unikátní ukázka irské keltské kultury ve spojení s křesťanskou symbolikou.

Takzvané "vysoké (či keltské) kříže" jsou kamenné bloky vytesané do tvaru kříže s kruhem, který symetricky protíná všechna ramena kříže. Jsou vysoké tři až sedm metrů. Nejstarší dochované kříže jsou z 9. století, poslední byly vytesány ve 12. století. Výzdoba nejstarších křížů však napodobuje dřevo zdobené kovem, takže lze předpokládat, že existovaly podstatně starší, dřevěné, kovem zdobené kříže, které se samozřejmě nedochovaly. Funkce křížů není zcela odhalena. Často se však podle umístění jednalo o hraniční kříž, který určoval hranici pozemků kláštera. Jindy je však kříž uprostřed opatství, v tomto případě se kolem kříže shromažďovali věřící při kázání pod širým nebem. Pozdější kříže byly bohatě zdobené a výjimečně i popsané a mohly tak sloužit i jako “nástěnné bible”.

Složení křížů

Kříže byly obvykle tesány z různých druhů pískovce. Pískovec se totiž nejsnáze opracovává, ale časem bohužel přestávají být patrné detaily drobné výzdoby. Materiál se výrazně ničí povětrnostními vlivy. Skládají se ze tří kusů kamene – nejmohutnější z nich byl používán jako podstavec. Čepem se do něj vkládal jediný kus kamene, který tvořil pilíř kříže, jeho ramena i prstenec. Na vrchol tohoto kamene se opět na čep vkládala ozdobná kamenná čepička.

Nejzvláštnějším stavebním prvkem kříže je kruh či prstenec, který obkružuje průsečík ramen kříže a pilíře. Smysl kruhu není jednoznačně objasněn a vysvětlení je mnoho. Kruh byl, především pro pohany, symbolem koloběhu času, ročních období či fází měsíce. Kruh byl také symbolem jednoty či věčnosti. Mohlo tak jít o spojení tradičních představ s novou křesťanskou symbolikou. Nejzajímavější vysvětlení však přináší příběh císaře Konstantina. Konstantin se roku 312 chystal na velkou bitvu, kterou by si upevnil svoji pozici římského císaře. Zjevil se mu kříž na slunečním kotouči a zvěstoval, že s tímto znamením zvítězí. Konstantin bitvu slavně vyhrál a rok na to vyhlásil ediktem milánským křesťanství za oficiální náboženství. Právě sluneční kotouč může být symbolizován kruhem na irských křížích.

Stavebně jsou kříže jednotné, liší se však povrchovou úpravou. Kříže nad hroby si dříve mohli dovolit pouze nejbohatší, a proto byly kříže zdobeny po celém viditelném povrchu. Nikdy na nich však nebyl text. Později si kříže mohla dovolit i širší vrstva obyvatelstva, ale tyto kříže už nebyly tak pečlivě zdobené a někdy byly i popsané. Opravdové kamenné vysoké kříže svou výzdobou nejdříve imitovaly kovové zdobení na dřevěných křížích. Objevovalo se také zdobení geometrickými symboly, které jsou typické spíše pro pravěké pohanské kultury. Nejčastější je symbol spirály, který se objevuje i v pravěké chodbové hrobce v Newgrange. Nejznámější kříže jsou však zdobeny reliéfy výjevů z Bible. Zcela typické pro keltské kříže, ale neobvyklé pro kříže, které můžeme vidět u nás, je zmenšení Kristova těla pouze do samotného středu kříže.

JOSEF Stráský

Jak se tam dostat

Ač jsou keltské kříže jedním ze symbolů Irska, není jich na ostrově mnoho – zcela jistě do stovky. Vybrali jsme tři místa, kam stojí za to se vypravit za poznáním nejslavnější části dějin zeleného ostrova a za objevením vysokých křížů. Všechna tři místa jsou dosažitelná z Dublinu a jsou poměrně hojně navštěvována.

* Rozvaliny Glendalough jsou dostupné autobusem z Dublinu (přibližně 50 km). Klášter založil v 6. století svatý Kevin. Jako klášter sloužil až do 16. století. Památky jsou roztroušeny ve dvou lokalitách navzájem vzdálených asi 1,5 km. Za pozornost stojí především 33 metrů vysoká válcová věž, malá oratoř, jejíž zvonice připomíná komín (proto je nyní zvána kuchyně svatého Kevina) a v neposlední řadě kříž svatého Kevina. Kříž pochází z 12. století, ramena mají více než metrové rozpětí a je velmi neobvyklý – je vytesán z jediného žulového bloku. Ke kříži se váže legenda: Komu se podaří obejmout základnu tohoto mohutného kříže, tomu se splní přání z jeho modliteb. Vstup do rozvalin je zdarma.

* Klášter Clonmacnoise je nejslavnějším a nejlépe udržovaným místem, kde můžeme obdivovat zbytky středověkého kláštera a irské vysoké kříže. Ruiny jsou dostupné mikrobusem z nedalekého města Athlone, kam se lze dopravit vlakem či autobusem. Z Dublinu je to asi 130 km. V roce 1979 navštívil Clonmacnoise papež Jan Pavel II.

Zbytky kláštera jsou dodnes poutním místem. V prostorách kláštera se nacházejí tři pozoruhodné vysoké kříže. Jižní kříž je vysoký téměř 4 m, je zdoben především ornamentálně a ukřižovaný Kristus je na pilíři, nikoli ve středu kříže. I proto je kříž datován na počátek 9. století. Severní kříž je přibližně stejně starý a obdobně zdobený, bohužel se nedochovala jeho čepička. Podstavec kříže byl původně mlýnským kamenem. Nejzajímavější a nejznámější je však Kříž Písma svatého. Vlastní, čtyři metry vysoký kříž je vytesán z jednoho kusu pískovce. Ze všech stran je zdoben figurálními výjevy z Písma svatého. Byl vytesán kolem roku 900. Mohl však být vztyčen až roku 915 kdy zemřel král Flann. Jde o jeden z nejobdivovanějších “keltských křížů”. Na původních místech stojí pouze dokonalé repliky těchto tří křížů. Originály jsou v místním muzeu, které přibližuje historii kláštera a popisuje místní nálezy. Vstup do prostor kláštera je přes návštěvnické středisko, platí se cca 4 eura.

* Posledním místem je opět rozpadlý klášter Monasterboice. Najdeme ho v obležení pravěkých památek necelých 50 km severně od Dublinu. Tato místa byla klíčová pro přijímání křesťanství. Nedaleko odtud na pahorku u města Slane zapálil sv. Patrik v roce 433 velikonoční oheň, přestože mu to zakázal velekrál z nedalekého hradiště Tara. Tato událost je symbolem vítězství křesťanství nad pohanstvím. Klášter založil v 5. století následovník svatého Patrika svatý Buite. Stávalo zde 6 vysokých křížů, z nichž dva se zcela dochovaly. Západní (někdy zvaný Vysoký) kříž se vypíná do výšky 7 metrů. Detaily na kříži jsou však poněkud zvětralé. Uprostřed západní strany kříže lze rozeznat netradiční podobiznu ukřižovaného Ježíše. Hlavu má zhroucenou na stranu, jako by již byl mrtev, a hlavně je zcela zahalen do roucha s dlouhými rukávy a výraznými záhyby. Největší pozornosti se však těší Muiredachův kříž. Muiredach byl podle nápisu na podstavci pět a půl metru vysokého kříže opat, který zemřel v roce 922 a pro kterého byl kříž vztyčen. Tento kříž je jedním z nejlépe dochovaných a nejznámějším keltským – irským vysokým křížem. Na jeho přední (západní) straně je viditelný nezbytný reliéf ukřižovaného Krista, který na rozdíl od západního kříže zaujímá triumfální pozici, je evidentně naživu a zdánlivě netrpí. Za vstup do komplexu se platí dobrovolné vstupné.

Fota: Archiv HN, Josef Stráský