Vinohrady bez hranic - Mezi sklepy a vinicemi Pálavy a rakouského Weinviertelu

 
Půvabná vinařská obec Pavlov s mnoha renesančními a barokními domy nad přehradou Nové Mlýny
Snímek: Tomáš Wehle

Komunističtí funkcionáři si dali záležet na tom, aby hranice vypadala přinejmenším odpudivě. Promyšlený systém drátů, ve kterých na mnoha místech byla i elektřina, budil strach a ti, kteří se rozhodli železnou oponu překonat, to neměli jednoduché. Samotná cesta vlakem kolem drátů byla skličující. Lidé, kteří ještě na konci osmdesátých let minulého století cestovali mezi Břeclaví a Znojmem, se museli připravit na to, že do vlaku občas nastoupili vojáci a žádali občanské průkazy. Vystoupit se mohlo jen na některých zastávkách a v některých vesnicích musel mít člověk zvláštní povolení.
To už dnes není naštěstí pravda. Na hranici se nestřílí a zoufalí lidé toužící po životě ve svobodném světě už nemusejí umírat v ostnatých drátech nebo v polích na takzvané zóně nikoho. Po této éře navíc v oblasti zůstaly krásné asfaltové silničky, po nichž se dá pohodlně cestovat na kolech. V místech, kde se proháněly gazíky, dnes můžete v klidu jezdit na bicyklu a objevovat ještě nedávno dobře střežená zákoutí.

Na kole mezi vinohrady
Putování kolem česko-rakouské hranice nabízí něco, co není možné si vychutnat nikde jinde. Zřejmě nejlepším dopravním prostředkem, který umožní poznávat místní krásy, je kolo. Po dobře značených cestách se dá brázdit vinohrady celé dny či týdny, možná ještě déle. Místní si totiž dobře uvědomují, že turisté jim přinesou peníze, a tak pro ně na jižní Moravě vybudovali celkem dvanáct set kilometrů cyklostezek. Některé vedou jen od vesnice k vesnici, jiné mají různá specifická zaměření. Ale jedno mají všechny společné: úchvatnou krajinu a víno.
Cestování mezi vinohrady má jedinečnou atmosféru. Navíc je možné na několika místech překročit státní hranici a vydat se k jižním sousedům do vinařské oblasti Weinviertel. Rozhodně to stojí za to třeba právě v čase vinobraní, kdy například v dolnorakouském městečku Poysdorf nedaleko Mikulova pořádají nejrůznější soutěže na téma víno. V čase dýňové sklizně, tedy na konci léta, se můžete pro změnu vydat kousek od Znojma do městečka Retz, vypleněného husity a později Švédy. Pořádají tady dýňové hody a našinec by skoro nevěřil, co všechno je možné z obřích žlutých koulí vyrobit.
Výlety mezi vinohrady si lze načasovat prakticky v jakoukoli roční dobu. Tedy snad kromě zimy, kdy asi bude lepší dojet mezi sklepy autem. Ale nejlepší čas pro výlet v této oblasti je brzký podzim. Člověk může občas seskočit z kola a ochutnat přezrálé šťavnaté hrozny, ale hlavně mu v každém sklepě nabídnou burčák. A to rozhodně stojí za to.
Není lepší místo pro poznávání vinařské kultury než pomezí mezi Rakouskem a Moravou. Rozdíly, které byly patrné hned po pádu železné opony, se už trochu setřely a Češi se nemusí kousek za hranicemi cítit jako "chudí příbuzní". Muškáty v oknech jsou stejné v Mikulově i v Drasenhofenu.

Dvě evropské metropole
V oblasti na česko-rakouském pomezí si najde každý něco. Jsou tady nádherné památky, příjemné koupání, klidná místa a koneckonců na dosah jsou zde i dvě velké evropské metropole. Z Břeclavi je to coby kamenem dohodil do Vídně i do Bratislavy. Vlakem je to do obou měst ani ne hodinka.
Zatímco Bratislava nabízí ve staré části komorní atmosféru, Vídeň platí za evropské velkoměsto. Pokud budete plánovat výlet do těchto dvou měst, asi nejzajímavější náladu mají v adventním čase. Centra obou oživí trhy, které se tady konají pravidelně už několik staletí. Zatímco v Bratislavě je možné si dát třeba pečenou husu, kterou tady připravují opravdu excelentní, ve Vídni si zase rozhodně dejte místní punč. Vídeňské vánoční trhy považují mnozí lidé za jedny z nejkrásnějších v Evropě. Zřejmě je to i tím, že se tady potkávají tradice všech národů, které společně žily v bývalém Rakousko-Uhersku.
Vídeň je krásné staré město, nejen v létě žijící mnoha akcemi. Není problém si při procházce centrem zatančit či zarapovat nebo se v podvečer rozněžnit v rytmu valčíku. A pokud se rozhodnete okořenit si společně s návštěvou Vídně prázdniny na česko-rakouském pomezí, neváhejte a vezměte si s sebou kolo. Třeba projížďka kolem Dunaje je opravdovým zážitkem. A klidně si můžete naplánovat i delší trasu. Pokud totiž zvolíte ten správný směr, pojedete pořád mírně z kopce. Třicítkou si tudy může šinout i nepříliš zdatný cyklista.

Památky mezi vinicemi
Valtice, Lednice, Mikulov, Znojmo. Co město, to záruka výjimečných zážitků. V Česku není moc míst, kde by se dalo na tak malé ploše najít tolik pamětihodností. Pokud se rozhodnete poznat oblast kolem česko-rakouské hranice důkladně, vyčleňte si na každé z těchto míst dost času. Procházely tudy dějiny, a je to na těch místech vidět.
Všechna mají něco do sebe, ale zřejmě nejzajímavější je Lednicko-valtický areál, v roce 1996 zanesený do seznamu UNESCO. Můžete tady chodit celé dny a vždycky najdete něco nového, zajímavého. Celým areálem je přitom možné projíždět na kole. Lokalita byla jednou prvních českých zastavení celoevropského projektu Greenways. Kromě zámků, které rozhodně stojí za to vidět, najdete v areálu i architektonické skvosty, jakými jsou například minaret, akvadukt, zámeček Dianin chrám (Rendez-vous), kolonáda (Rajstna) či Tři Grácie. Asi největším lákadlem je lednický Palmový skleník, 92 metrů dlouhé výjimečné dílo, jež ukrývá botanické poklady v podobě tropických a subtropických rostlin.
Parky kolem obou zámků jsou učiněným skvostem. A není se čemu divit, protože lednická Zahradnická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity je jedinou svého druhu v zemi. Specializuje se nejen na parkové projekty, ale vychovává i budoucí špičkové vinaře a vinohradníky. Škola se může chlubit takovými velikány, jako je například Vilém Kraus, legenda moravského vinohradnictví, který společně s kolegy vyšlechtil několikero originálních odrůd. Jeho rukopis je možné vystopovat například v rodokmenu velmi populární odrůdy cabernet moravia. Ta se narodila v nedaleké Moravské Nové Vsi.

Mikulov - srdce Pálavy
Pálava je výjimečným pohořím. Její obdivovatelé říkají, že má náladu francouzské Provance. Mohou za to krásné vápencové skály, které svítí do daleka, specifické klima, vzácná fauna a flóra a také starobylý Mikulov, půvabné klidné město k rozjímání u vína. Tamní zámek, tvořící výraznou dominantu města, působivý židovský hřbitov s více než čtyřmi tisíci náhrobků, z nichž nejstarší je ze začátku 17. století, nebo Svatý kopeček s poutním kostelem svatého Šebestiána na kopci nad městem je rozhodně třeba vidět. Pokud nebudete mít chuť se sem vydat teď v létě, naplánujte si to na svatého Martina.
Martin pro místní lidi není jen tím, kdo by měl přivézt sníh, je také patronem vinařů. A na jeho počest vinaři dělají mladé víno. Na zámku se koná veliká slavnost, kde místní vikář žehná mladému vínu. On sám říká, že víno je boží nápoj. Má pro to velmi pádný argument: slovo víno se totiž v bibli vyskytuje mnohem častěji než voda. A ještě jedno období je na Pálavě úchvatné. Pozdní jaro. Náhorní plošina, kterou krajináři a ekologové označují jako step, totiž rozkvete mnoha barvami. Procházka po ní je skutečně jedinečným zážitkem.

Stát ve státě
Pokud byste se chtěli vypravit do zahraničí, a přitom zůstat pěkně doma v teple, rozjeďte se do vinařské obce Bořetice. Místní v uplynulých letech získali titul nejhezčí vesnice v Jihomoravském kraji, uspěli i v celostátních kolech. Není to náhoda. Projekty, kterými o sobě dávají vědět, se dají počítat na desítky. Tím nejznámějším je Svobodná spolková republika Kraví hora, kterou založili místní vinaři.
Bořetice opravdu v mnohém připomínají stát ve státě. Mají svého prezidenta, svoji vládu, ministry. Samozřejmě sídlo, vlajku, ústavu, pasy, měnu (kravihorec) a také pravidelná vládní zasedání. Se spřátelenými městy a spolky dokonce uzavírají obranné pakty. Třeba s Valašským královstvím je pojí smlouva o založení Moravské asociace týlové obrany, tedy MATO. Zkratka sice připomíná nejmocnější vojenský pakt zeměkoule, ale její výklad má romantičtější vyznění: maso, alkohol, turistika, obžerství.
Otcové zakladatelé kravihorské republiky mají z čeho vycházet a především těžit. Na úpatí malebného kopce, který dal recesistickému projektu jméno, se totiž ve dvou řadách tísní více než dvě stovky sklepů. A ty ukrývají mnoho vinařských skvostů. V jednom z nich je dokonce sídlo místní vlády, v jehož sklepě jsou v láhvích vyskládány elitní vzorky z místních výstav - tedy doslova a do písmene státní poklad.

Největší sklep ve střední Evropě
Mimořádné v pravém smyslu slova je už zmiňované dolnorakouské vinařské městečko Retz, nacházející se na pomezí dvou regionů: Weinviertel a Waldviertel. Z rovinaté malebné krajiny tu vykukují zelené kopce slunných svahů plných vinic. Oblast je turistickým miniregionem zvaným Retzer Land, který se táhne podél českých hranic od Retzu na západě a Hornu na jihu až k Mistelbachu na východě.
Zatímco návštěva většiny měst se odehrává mezi náměstími a ulicemi, Retz je specifický. Celé jeho podzemí protkává síť většinou navzájem propojených chodeb. Pod městem objevíte největší vinný sklep nejen v Rakousku, ale v celé střední Evropě. V hloubce třiceti metrů vede 21 km sklepení, kilometr z nich si lze projít. Prohlídka trvá asi hodinu a půl. Pomocí zvukových a světelných instalací vás zavádí za historií vína do antiky i středověku, seznamuje s technikami, které se používaly a používají. Ukazuje nejrůznější obří sudy, třeba dřevěný o obsahu 6900 litrů, nebo řadu betonových cisteren z 30. let. Končí se ve vinotéce, kde vás čeká ochutnávka a kde si můžete koupit spousty lahví, třeba zdejší oblíbené odrůdy veltlínské zelené, ryzlink nebo tramín.

Gurmánská Vídeň
Pokud se vám stane, že při toulkách po místních sklípcích toho vypijete více, než je zdrávo, zkuste se vypravit do nedaleké Vídně. Umějí tady mimo jiné polévku, která vás zaručeně dostane z každé kocoviny. Jak by vypadalo menu a la Vídeň?
Jako předkrm by klidně mohla na stole přistát klasická vinná klobása stočená do úhledného šneka propíchnutého párátkem. S jemným toastem a třetinkou typického vídeňského piva. Jedná se o spodně kvašený ležák, který má díky přesušenému sladu měděnou, až červenou barvu. Vídeňský pivní styl založil v roce 1841 jeden z nejvýznamnějších mužů pivní historie Anton Dreher. Jeho pivovar býval ve své době největším na světě a jeho rodina měla pivovar i v českých Měcholupech.
Nejpopulárnějšími polévkami jsou v oblasti kolem Vídně čirý hovězí vývar s játrovými knedlíčky, majoránkou a petrželkou (Leberknedelsuppe) a takzvaná Frittatensuppe, což je hovězí polévka s tenkými proužky omelety.
Když si jako hlavní chod vyberete tradiční vídeňský řízek, nejčastěji ho dostanete s bramborovým salátem. Ten ale vypadá poněkud jinak než v českých podnicích. Rakušané na jeho výrobu používají speciálně pěstované brambory nazývané Kipfler, které krájejí na tenké plátky a ochucují kořeněnou octovou zálivkou, cibulí a petrželkou. Finále musí patřit dezertu, nejčastěji sladkému, a samozřejmě kávě. Rakušané jsou jejími velkými milovníky a připravují ji na mnoho způsobů. V kavárně si mohou dát dámy třeba melange, což je káva s našlehaným mlékem, a pánové něco ostřejšího: například fiakr, což je mokka s rumem, nebo gespritzt, kdy se přimíchá koňak.
A jako lahůdka pro rozjíždějící se odpoledne? Třeba rakouské víno. Ze severních oblastí pocházejí známé tvrdé ryzlinky. Slavná jsou vína označovaná jako heurigen, tedy mladá vína z čerstvých sklizní. U takové sklenky lze potom třeba v klidu počkat na podvečerní představení vídeňské opery nebo na činohru ve slavném Burgteatru.

Josef Albrecht

Jak se tam dostat
Mikulov leží zhruba 250 km od Prahy a 50 km od Brna. Cesta autem vám zabere přibližně dvě a půl hodiny,  resp. 50 minut. Dálnice vede až do Břeclavi, odkud je potom možné se vydat po okresních silnicích. Dálnice sice končí kousek za Pohořelicemi, ale až do Mikulova vede pohodlná široká silnice kolem novomlýnských nádrží a Pavlovských vrchů.
Do Břeclavi jezdí rychlíky z Brna i Přerova. Cesta z Ostravy netrvá expresem ani dvě hodiny, z Prahy zhruba tři. Vlak z Břeclavi do Znojma prakticky kopíruje státní hranici a je možné z něj vystoupit ve Valticích, v Mikulově nebo i jinde. Do všech těchto měst samozřejmě jedou i autobusy a je možné si vybrat některou z dálkových linek.

Informace
Pohodlně je možné najít informace na internetu. Většina měst a obcí má svoje internetové stránky a dají se tady najít všechny potřebné informace o turistických atrakcích i o ubytování. Informace o Lednici lze najít na www.lednice.cz, o Valticích na stránce www.radnice-valtice.cz, o Mikulově na www.urad.mikulov.cz. Koho zajímají technické památky, ten by se zase měl podívat na stránky obce Slup, kde je možné navštívit unikátní mlynářské muzeum. Informace o něm naleznete na www.slup.cz. Moravské vinařské stezky podrobně představuje adresa www.vinarske.stezky.cz. Rakouskou vinařskou oblast Weinviertel pojednávají stránky
www.weinviertel.at, které jsou i v češtině.