Dovolená a její krácení

Důležité jsou v prvé řadě podmínky, za nichž vzniká pracovníkovi nárok na dovolenou. Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených zákoníkem práce právo na:

> dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,

> dovolenou za odpracované dny,

> dodatkovou dovolenou.

Z uvedeného výčtu vyplývá, že již není zákonem upravená dřívější další dovolená, neboť nadále bude možné sjednávat nebo stanovit i jiné druhy dovolené než ty, které stanoví zákoník práce.

Zaměstnanci přísluší dovolená za kalendářní rok, jestliže za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něj alespoň 60 dnů práci v kalendářním roce. Poměrná část dovolené náleží tehdy, netrval-li pracovní poměr nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku (za podmínky odpracování 60 dnů). Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.

Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce a týdnem se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. Poměrná část dovolené činí za každý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

Ve veřejné správě a státní správě a u dalších zaměstnanců uvedených v zákoníku práce činí dovolená 5 týdnů v kalendářním roce, u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.

Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok a ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, má nárok na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.

DODATKOVÁ DOVOLENÁ

Dodatková dovolená v délce 1 týdne náleží zaměstnanci, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol nebo koná práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé. Jestliže by zaměstnanec nekonal výše uvedené práce po dobu celého kalendářního roku, náleží mu za každých 21 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.

Za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé, jsou považováni ti, které ve svém výčtu uvádí zákoník práce, jako např. ti, kteří jsou při práci vystaveni nepříznivým účinkům ionizujícího záření či pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených nebo alespoň 1 rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech atd.

KRÁCENÍ DOVOLENÉ

Ke krácení dovolené může dojít ve třech případech u zaměstnance, který:

> neomluveně zameškal směnu a zaměstnavatel mu nepřítomnost neomluvil (pokud u zaměstnavatele působí odbory, určuje zaměstnavatel v dohodě s nimi, že se jedná o neomluvenou absenci),

> nepracoval v kalendářním roce pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, a to po dobu alespoň 100 dnů,

> zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody (nebo výkonu vazby) v rozsahu alespoň 21 dnů.

Jde-li o omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, krátí se pouze dovolená za kalendářní rok nebo její část. Za neomluvenou absenci se krátí jak dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část, tak i dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená.

Pokud je zaměstnanci dovolená zkrácena, ztrácí nárok na tu část, která mu byla zkrácena. Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které nastaly v tomto roce.

KDY VZNIKÁ ZAMĚSTNAVATELI POVINNOST KRÁTIT DOVOLENOU

Zaměstnavatel je povinen krátit zaměstnanci dovolenou z důvodů omluvené nepřítomnosti v práci a tato se krátí za prvých 100 zameškaných směn o jednu dvanáctinu a za dalších 21 zameškaných směn rovněž o jednu dvanáctinu.

Rovněž je zaměstnavatel povinen krátit dovolenou z důvodu výkonu trestu odnětí svobody či vazby. Pro účely krácení dovolené pro překážky v práci je zapotřebí vymezit, které překážky na straně zaměstnance povedou k jejímu krácení. Za odpracovaný den se považuje jednak den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část směny, a jednak doba, která se za odpracovanou považuje, i když zaměstnanec nepracoval.

Jako výkon práce se posuzuje doba:

> kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky práci s výjimkou náhradního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho nadpracování a doby, kdy byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,

> dovolené,

> kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

> kdy zaměstnanec nepracuje, protože je svátek, za který mu přísluší náhrady mzdy.

Pro účely dovolené se jako výkon práce neposuzuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím předpisu (§ 216 odst. 3 zák. práce). O tzv. jiné důležité osobní překážky jde v případech uvedených v nařízení vlády číslo 590/2006 Sb., ve kterém je stanoven okruh a rozsah těchto překážek (viz dále v předchozím čísle HRM 3/2007).

Dále se dovolená nekrátí po dobu:

> čerpání mateřské dovolené a po dobu, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,

> pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Ani dovolenou vyčerpanou bezprostředně v návaznosti na skončení mateřské dovolené (nebo rodičovské dovolené v rozsahu mateřské dovolené) poskytnutou k žádosti zaměstnance, není možné krátit z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené.

NEOMLUVENÉ ZAMEŠKÁNÍ SMĚNY

Neomluví-li zaměstnavatel nepřítomnost zaměstnance v práci (po dohodě s odbory), je oprávněn krátit mu dovolenou o 1 až 3 dny. O rozsahu krácení rozhoduje dle vlastního zvážení pouze zaměstnavatel. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.

Při krácení dovolené pro neomluvené absence musí být zaměstnanci poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů, pokud jeho pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok.

VAZBA A TREST ODNĚTÍ SVOBODY

Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 21 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro výkon vazby, došlo-li následně k pravomocnému odsouzení či k ukončení trestního stíhání z důvodů stanovených zákonem.

V tomto případě neplatí, že zaměstnanci musí být poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

Právní úpravu krácení dovolené naleznete v ustanovení § 223 zákoníku práce. n