Daniel Beneš, pravá ruka nejvyššího šéfa firmy ČEZ Martina Romana, líčí svou novou práci následovně: "Martin běží vpředu a někdo musí běžet za ním a celé to kultivovat."
Své úkoly si Beneš coby vyhlášený workoholik vymyslel a naložil do značné míry sám. Aniž by ČEZ a jeho šéfové byli k něčemu takovému bezpodmínečně tlačeni, třeba kvůli konkurenčnímu boji nebo kvůli finančním ztrátám, výkonný ředitel narýsoval pětiletý program s názvem "efektivita".
Teď ho vysilují tahanice o uhlí z Mostecké uhelné. Jakmile ale přijde řada na "efektivitu", mohla by se v ČEZ odehrát řada zajímavých věcí.
Jen zdražit, to je slabota
Program "efektivita" má podle Beneše přinést důkazy, že zisk, akcie a platy v ČEZ nestoupají jen díky šťastnému období dražšího proudu, jak šéfům podniku - nejlépe placeným českým manažerům - mnozí vyčítají.
"Taky bych mohl chodit ve tři na golf, ale to se od mě asi nečeká," říká Beneš. Jeho elánu fandí jak burzovní analytici, tak dozorující státní úředníci. "ČEZ se neustále rozrůstá, takže hledat zlepšení ve vnitřní struktuře je určitě třeba," přitakává náměstek ministra průmyslu a místopředseda dozorčí rady ČEZ Tomáš Hüner, podle něhož je Beneš "šikovný a chytrý chlapík" na svém místě.
Šetřit v polostátní, silně monopolní firmě může znít jako planá proklamace. Pro Beneše s Romanem je to ale jedna ze tří priorit pro období 2007 - 2012, vedle zahraniční expanze a obnovy dosluhujících elektráren.
Nesmím ani naznačovat
Beneš vyrostl jako obchodník s uhlím, a má-li říct k "efektivitě" něco konkrétního, stylově cituje z Cimrmanovy hry o uhlobaronech: "My nesmíme ani naznačovat."
Z dílčích informací ale i tak lze sestavit přibližný obrázek toho, co se v ČEZ chystá. Nejčastější a nejkratší cesta k efektivitě - propouštění - prý na programu není. Spíš půjde o to, jak současné síly lépe využít, aby stejný počet lidí zvládl v expandujícím ČEZ víc práce.
Jedním z cílů "efektivity" je podle Beneše "vyšší výnosnost vlastního kapitálu". A to v takové míře, aby se ČEZ mohl lépe měřit se západními firmami z oboru. Toho lze dosáhnout buď tím, že poroste zisk (to má Beneš v plánu, i když letošní plán prý půjde splnit jen tak tak), anebo se část kapitálu vrátí akcionářům. Třeba dalším odkupem vlastních akcií nebo výplatou velké dividendy. Po tom privátní akcionáři ČEZ volají, ale finanční řízení není v Benešově kompetenci, takže tento průlom bude leda vedlejším produktem jeho úsilí.
"Řešení tohoto problému může mít na fungování firmy naprosto zásadní vliv," míní jeden z pečlivých pozorovatelů ČEZ, analytik společnosti J&T Michal Šnobr.
Krev teče i z cizího
Sám Beneš má slabost pro jiné věci než pro finanční operace. "Je to hlavně tvrdý obchodník," uvádí Petr Otava, majitel firmy Metalimex a dlouhá léta velký obchodník s uhlím. "Když přišel on, začalo to mít systém a pořádek."
Tvrdý obchodní styl prý Beneš nasadil i proti Pavlu Tykačovi a jeho Mostecké uhelné. ČEZ její uhlí potřebuje pro novou elektrárnu v Počeradech a před časem se obě firmy "předběžně" dohodly. Ale teď se Tykač domlouvá jinde: minulý týden přijel do Prahy nejvyšší šéf německého koncernu E.ON Wulf Bernotat a oznámil, že elektrárnu pro Mosteckou postaví sám.
"Vůbec nejsem nervózní, dobře to dopadne," tvrdí Beneš, který podle všeho nechtěl Mostecké dát víc, než stanoví staré dohody.
Uhlí je Benešův obor. Do ČEZ ho přetáhl Roman z ostravské firmy Tchas, kde Beneš udělal kariéru jako obchodník s uhlím a surovinami. "Hodně jsme díky němu vyrostli, z desátého místa do první pětky v oboru," chválí si Beneše majitel Tchasu Václav Daněk. Podobně jako další lidé z branže vykresluje Beneše jako spolehlivého byznysmena, který drží slovo a dobře vychází s lidmi.
Před svým angažmá v Tchasu Beneš podnikal ve vlastních firmách. To je prý dobrý lék na to, aby se manažer odnaučil pravidlo "z cizího krev neteče". Do ČEZ přišel zreformovat nákup poté, co firma v roce 2003 pohltila pět krajských distribučních společností. Benešovým úkolem bylo sjednotit to, co se dříve nakupovalo až našestkrát. Výsledkem byly úspory "v řádu miliard korun".
Třeba elektroměry si dříve kupovala každá krajská společnost sama, ale po sloučení nákupu a vypsání nového tendru klesly náklady ze 160 na 86 milionů. Obnova počítačů a notebooků vyšla levněji o dvacet milionů.
"Efektivita" by na to měla v širším pojetí navázat. Expandující ČEZ je podle Beneše teď potřeba "projít" a po všech stránkách vyladit: "Spustíme celou řadu programů, které by měly vést k zeštíhlení firmy." Jeho představa je taková, že firma mimo jiné lépe sladí těžbu, výrobu a prodej proudu, zdokonalí informační systém, anebo se zbaví toho, co nesouvisí přímo s hlavním oborem podnikání. "Například naše podniková rekreační zařízení, ty bych všechny prodal," říká jako detail pro dokreslení.
"On rozhodně není ten typ, kdo jen dobře řeže náklady. Jeho role teď bude daleko širší," míní Václav Daněk z Tchasu, podle něhož Beneš má dobrý cit pro rovnováhu mezi vynaloženými náklady a budoucími výnosy, navíc není sólista.
Jde i o vlastní peníze
Uvěřit tomu, že "efektivita" nezůstane jen na papíře, je v případě ČEZ snazší nejen kvůli osobním ambicím a elánu manažerů-třicátníků. Jde jim také o vlastní velké peníze: Beneš, stejně jako ostatní členové představenstva, je účastníkem velkorysého opčního motivačního programu a na růstu ceny akcií je přímo zainteresovaný.
Motivací může být i to, že manažeři ČEZ jednoduše chtějí něčeho prokazatelného dosáhnout, aby umlčeli pochyby, zda si své nezvykle vysoké odměny zaslouží.
Výsledkem jeho snažení má být zvýšení ziskovosti firmy tak, aby zisk stoupl do roku 2012 "o desítky procent". Kvůli plánu na roky 2007 - 2012 si ČEZ nechává od mezinárodních poradců zpracovat analýzu "best practices", tedy toho, v čem by se mohl nejlépe inspirovat od firem v oboru.
K poradcům Beneš přistupuje s rezervou, ale jejich americký byznysmenský žargon si už plně osvojil: jak verbálně, tak při organizaci velkých změn, aby se rozhýbaly i v podniku s 36 tisíci lidmi a aby jim rozumělo i publikum složené z mezinárodních investorů. Na období 2007 - 2012 připravil svým manažerům "job desk description": rozpis úkolů doplněných "ká pé íčky" (key performance indicators) neboli výkonnostními ukazateli, podle kterých se měří, jak si kdo se svými úkoly poradil.
Co laikovi zní jako vtip z Dilberta, to je pro Beneše cesta, jak v příštích pěti letech zvládnout extraligový manažerský úkol a naplno si ověřit, co má v sobě.
"Baví mě to," říká Beneš. "Když si dáte opravdu velký cíl, který se povede dotáhnout, a když to byla fakt těžká práce, pak je to velká radost."
Všechny díly seriálu najdete na: www.ihned.cz/xrad
