Ještě před volbami spřádala ODS velké plány na malou vládu a na slučování úřadů. Tříčlenná koalice a poptávka straníků po místech dovolily jen spojení (jasné, logické a správné) informatiky s vnitrem. Teď se rodí plán na nové ministerstvo pro vysoké školy a vědu. Má něco takového smysl?
Na to, jak malá jsme země, máme tradici příliš početných kabinetů. Nový úřad proto logicky budí ostražitost. Jenže: době, kdy o bohatých a chudých rozhodují znalosti, se zatím neumíme přizpůsobit. Už víme, že máme do univerzit a vědy investovat. Zatím ale netušíme jak. Utrácíme sice víc a víc, ale na zisky marně čekáme. Protože nám chybí stratég.
I vyslanec průmyslové lobby Martin Říman přiznává, že potřebujeme otočit směr: od země výrobních hal a dálnic přecpaných kamiony k vývozci nápadů. Na změně ale někdo musí cílevědomě pracovat, tlačit vědce k výsledkům, ve vládě to razit jako téma při souboji o státní peníze. Z tohoto pohledu má "úřad pro univerzity a vědu" větší smysl než ministerstva zemědělství a průmyslu.
Zemědělci by vystačili s platební agenturou, která jim dobře vyřídí státní a evropské dotace. Do průmyslu už stát - s výjimkou strategické energetiky - nemusí mluvit téměř vůbec. Investorům i drobným podnikatelům udělal v minulosti větší službu CzechInvest než ministerstvo s osmi sty úředníků. Ve vědě a univerzitách nás ale čeká ještě hodně strategických rozhodnutí.
Jistě, i podporu znalostí by mohla obstarávat malá agentura plná profesionálů, jakou býval CzechInvest. Je tady ale jedno zásadní proti: šéf agentury nikdy nebude mít tak silné slovo jako ministr. A pro reformu univerzit a vědy je potřeba těžší politická váha. Britové a Francouzi už to pochopili, a proto je ve svých nových malých vládách mají.
Do země v příštích pěti letech dorazí 170 miliard z Bruselu na vzdělání, to je šance vytáhnout školy na evropskou úroveň. Ještě více než peníze ale potřebujeme lídra.
