Vůbec nejstarší archeologické důkazy o používání uhlí pocházejí z České republiky. Roku 1924 narazil při stavbě tenisového hřiště u vrchu Landek nedaleko Ostravy báňský inženýr J. Folprecht na pozůstatky osídlení starého asi 21 až 23 tisíc let. Lokalitu pak zkoumal do roku 1937, přičemž jeho nálezy vyhodnocoval slavný objevitel Věstonické venuše profesor Karel Absolon. Systematičtější výzkum proběhl na Landeku v letech 1952 až 1953. Zatím poslední etapa archeologických prací tu začala v polovině 90. let a dosud není uzavřena.
Archeologická činnost na Landeku přinesla dvě světové senzace. Roku 1953 to byl nález sošky ženy z krevele, která se stala známá pod označením Landecká (nebo též Petřkovická) venuše. Jedná se o světový unikát - na rozdíl od většiny ostatních venuší nemá nápadně plnoštíhlý tvar (jako například známější Věstonická venuše), ale jde o velmi štíhlou, téměř kubistickou postavu. Ležela v zemi roztříštěná na tři kusy.
Druhou senzací jsou stopy po cílevědomém využívání uhlí. V pravěkých ohništích se tu našly zkoksovatělé zbytky této horniny, u nichž analýza prokázala, že pocházejí ze zdejších slojí. Sotva lze předpokládat, že příslušníci této na svou dobu mimořádně vyspělé kultury si nevšimli užitečných vlastností hořícího kamene. Zdejší lovci mamutů tedy byli prvními lidmi této planety, kteří začali využívat energii ukrytou v uhlí. (jnk)
