Jestli se nějaký vynálezce 20. století může popularitou alespoň přibližovat Thomasu Edisonovi, pak je to Alexander Graham Bell, strůjce telefonu. V něčem jej i posmrtně předčil: zatímco Edisonův legendární ústav v Menlo Parku už dávno neexistuje, Bellovy laboratoře v New Jersey jsou ve vědě a technice pojmem stále. O telefon ostatně usilovali oba slavní vynálezci. Je paradoxem, že jinak nelítostný a dravý Edison, který svou konkurenci nekompromisně ničil, v Bellově případě může právem žehrat na to, že o slávu vynálezce telefonu přišel tak trochu neprávem.
Bell se narodil 3. března 1847 ve správný čas na správném místě: jeho otec, profesor Alexander Melville Bell se zabýval výzkumem řeči a slyšení. Mladý Alexander jeho zájem zdědil a neustal ve studiu, ani když ve třiadvaceti letech s rodiči přesídlil do Kanady. Odtud později odešel do Spojených států, kde za čas získal občanství. V roce 1876 si přihlásil patent, který chránil metodu "dálkového přenosu hlasu či jiných zvuků telegraficky, kdy se chvění vzduchu vyvolané zvukem mění na podobné změny napětí v elektrickém obvodu..."
Roku 1877 vznikla Bellova společnost, roku 1886 už v USA existovalo 150 000 telefonních stanic a z Bella i jeho společníků se stali milionáři. Zdatně čelili záplavě soudních sporů o prvenství a práva k vynálezu.
Popravdě řečeno, přinejmenším s tím prvenstvím je to sporné. Telefon úspěšně zkoušel už před Bellem Ital Antonio Meucci, německý vynálezce Phillip Reis a další. Ve stejný den jako Bell si patent na telefon podal i Američan Elisha Grey.
Bellova vlastní konstrukce mikrofonu byla tak nešikovná, že jeho společnost musela koupit práva na Edisonův vynález uhlíkového mikrofonu, který pak nemálo přispěl k praktické použitelnosti celého zařízení. Nicméně právě jen Bell se stal symbolem telefonu. Od jeho smrti 2. srpna uplyne 85 let.
(jnk)
