Téměř všechny spolkové země bývalého východního Německa se staví proti možnosti zpřístupnit trh práce pro obyvatele střední a východní Evropy již před rokem 2009. Po Durynsku, Sasku a Sasku-Anhaltsku, v nichž má většinu CDU/CSU, se nyní proti této variantě vyslovil i sociálnědemokratický premiér Brandenburska Matthias Platzeck.
"Diskusi o otevření trhu práce pro východoevropské členské státy unie od roku 2010 nemůžeme vést, aniž bychom vyřešili otázku zavedení minimálních mzdy v Německu. Pro mzdový dumping nejdříve musí být stanovena jasná pravidla, pak se o tom můžeme bavit," řekl pro dnešní vydání deníku Handelsblatt Platzeck. V páté členské zemi na území bývalé NDR, Meklenbursku-Předních Pomořanech, zatím politici nemají jednotný názor. Vzhledem k její poloze na severu Německa zde tento problém není tak akutní.
Diskusi o možném dřívějším zpřístupnění trhu práce, nicméně za určitých podmínek, vyvolal Gerd Andres z SPD, státní tajemník pro trh práce. Podmínkou by podle něj mělo být, že v branžích, které by byly pracovní síle z východu zpřístupněny, by musela být stanovena minimální mzda. Ta zatím v Německu existuje jen v několika málo oborech.
Německo přístup obyvatelů nových členských zemí k trhu práce v roce 2004 omezilo nejprve na dva roky, vloni jej pak o další tři prodloužilo. Důvodem podle tehdejšího ministra sociálních věcí Franze Münteferinga byla vysoká nezaměstnanost v Německu. Ta ale mezitím z více než pěti milionů klesla na současných 3,7 milionu. Toto číslo včera zveřejnil Spolkový úřad práce. Jednotlivé sektory si navíc stěžují na nedostatek odborníků.
Jakým směrem se bude diskuse dále ubírat, je zcela otevřené. Podle všeho by se tímto tématem měla vláda zabývat na svém zasedání koncem srpna. Unionisté se ale zřejmě budou širší diskusi bránit, jelikož by to sociální demokraté mohli pojmout jako téma do předvolebního boje v roce 2009. Šéf frakce CDU Volker Kauder se navíc vyslovil pro ochranu trhu práce až do roku 2011.
Přístupu pracovníků z nových zemí se brání hlavně vlivné odbory.
Jednotný názor nemají ani zástupci firem. Zatímco jedni požadují zpřístupnění pro všechny, druzí vyžadují omezení pro určité profese.
