Jiří Zlatuška: Proč je ODS nalevo od Blaira?

Před deseti lety byla ve Velké Británii publikována zpráva "Vysokoškolské vzdělání v učící se společnosti" připravená komisí vedenou lordem Dearingem s cílem posoudit stav britského vysokého školství a navrhnout kroky k jeho zlepšení. Obsahovala 93 doporučení ke změnám v systému vysokoškolského vzdělávání a do jejího úplného znění patří i několik dílčích studií dokumentujících na více než 2000 stranách závěry šestnáctičlenné komise, kterou ustavila ještě konzervativní vláda na konci svého působení před nástupem Blairovy nové levice k moci.

Školné dle labouristů

Nejrevolučnějším doporučením, které labouristé uskutečnili, bylo zavedení školného na britských vysokých školách. Zpráva vyšla krátce před parlamentními prázdninami a vláda tehdy neváhala ani jediný den s přijetím doporučení zavést školné ve výši jednoho tisíce liber, protože si byla vědoma toho, že vyčkat přes parlamentní prázdniny by bylo bývalo poskytlo odpůrcům čas, aby tuto změnu v britském parlamentu zablokovali.

Blairova nová levice tak rychle uskutečnila kroky, které fakticky iniciovala ještě předchozí konzervativní vláda, zatímco konzervativci v opozici na to dlouhou dobu reagovali pokřikem o nepřijatelnosti školného, který vzal za své až s nástupem Davida Camerona do čela Konzervativní strany.

S desetiletým odstupem nelze pochybovat o tom, že Dearingova zpráva a z ní zejména zavedení školného pomohla expanzi přístupu k vysokoškolskému vzdělání v Británii. Došlo k mírné koncentraci vysokoškolských institucí, jejichž počet klesl ze 174 na 164, o více než čtvrtinu ale vzrostl počet studentů, z 1,8 milionu na 2,3 milionu, o pět procentních bodů se zlepšila proporce žen mezi studujícími a podstatně se zvedla proporce uchazečů o studium pocházejících z dolních socioekonomických vrstev společnosti (což bylo možná nečekané, ale zcela pochopitelné).

Opožděné půjčky

Labouristé z doporučení zpočátku vynechali zavedení studentských půjček, které přišly až v roce 2006 spolu se zvýšením limitu školného na 3000 liber. Celkový příjem britských univerzit se během deseti let zvedl na dvojnásobek, příjem z nejvyšší hodnoty školného přitom činí téměř tolik, jako příspěvek z fondu financování vysokých škol, který vláda v těchto deseti letech zdvojnásobila.

Diferencované financování výzkumu a důraz na hodnocení kvality přitom dobře kombinuje rozšiřování možností studia se skutečností, že světově špičkové univerzity v Evropě jsou v převážné míře univerzity v Británii. Ty nejlepší z nich na každou libru vydanou na platy učitelů získávají jedenapůl až sedmkrát tolik ve financích získaných na výzkumné projekty, zatímco školy zaměřené čistě na učení mají tento zisk v řádu jednotlivých penny výzkumu na libru učení.

Úspěch v růstu počtu studentů byl natolik velký, že bývalá britská ministryně školství Blackstonová, dnes rektorka Greenwichské univerzity, nedávno varovala, že další případné zvýšení stropu školného nad současných 3000 liber může znamenat hrozivé zvýšení krátkodobých nároků na státní rozpočet, nedojde-li k tomu, že studentům z vyšších příjmových skupin bude možnost půjčky odejmuta. Studenti totiž díky půjčkám mohou své splátky školného odkládat, avšak stát samozřejmě peníze za vzdělávání těchto studentů vysokým školám musí dávat hned.

Poptávka po takovém zvýšení horního limitu pro školné přitom existuje zejména s ohledem na výzkumné univerzity. Letos v červnu zaznělo varování lorda Dearinga, že nebude-li školné podstatně zvýšeno, nemohou si britské výzkumné univerzity dlouho udržet své současné vynikající umístění mezi světovou elitou. Rektoři řady dobrých škol požadují zvýšení školného ze tří tisíc na nejméně deset tisíc liber u vysoce žádaných studií typu práva nebo medicíny.

Výzkum! Výzkum! Výzkum!

V České republice se v minulém volebním období špičky sociální demokracie příležitostně zaklínaly jak podporou vysokoškolskému studiu, tak inspirací Blairovou novou levicí, nicméně úspěšný britský recept pro minulé levicové vlády zůstal tabu. Obě vlády premiéra Topolánka na recepty, které prokazatelně uspěly v rukách nové levice, ve svých programových prohlášeních rezignovaly také - jako by ve vládě dominantní občanští demokraté zatím ještě nepostřehli, že britští konzervativci, k nimiž cítí afinitu, již od svého více trucem než ideologií podloženého odporu k Dearingovu receptu ustoupili.

Desetiletá britská zkušenost přitom pro kohokoli zleva i zprava, kdo to myslí s podporou vysokoškolského vzdělávání u nás vážně, dává dost dobrých důvodů pro zastavení dalšího otálení a rychlého zavedení školného na našich vysokých školách - zejména pak těch, které aspirují na statut výzkumných univerzit. Věcné podklady pro takovou změnu u nás shromáždily analýzy vedené profesorem Matějů v Institutu pro sociální a ekonomické analýzy v dostatečné šíři i hloubce. Česká politika však bohužel není zvyklá naslouchat domácím expertům. Bohužel ani se vážně zamýšlet nad osvědčenými zahraničními vzory.

Autor, senátor, je emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně