Sedm klíčových rozdílů studia

To neznamená, že by distanční univerzity poskytovaly méně kvalitní vzdělání. V hodnocení kvality výuky dopadají zpravidla přibližně stejně. Třeba již zmíněná The Open University Business School je v žebříčcích kvality hodnocena mezi absolutní špičkou (spolu s Cambridge Business School a London School of Economics), zatímco ve spokojenosti studujících pravidelně vítězí. Není však sporu o tom, že distanční vzdělávání je jiné. Proto by se měl každý, kdo chce studovat při zaměstnání, v první řadě rozhodnout pro typ studia, pak teprve by měl následovat výběr školy. Naneštěstí, v České republice je mnoho lidí, kteří si chtějí doplnit vzdělání studiem při zaměstnání, o tuto volbu ochuzeno. Prostě proto, že jim pojmy "dálkový" a "distanční" splývají.

Podívejme se nyní na sedm základních rozdílů mezi těmito typy studia.

Rozdíl první - způsob komunikace s učiteli a spolužáky

U dálkového studia jde zpravidla o dojíždění na přednášky či konzultace, semestrální práce a zkoušky na konci jednotlivých kurzů. V případě distančního studia probíhá většina komunikace přes interaktivní kanály - internet, maily, chaty, telekonference apod. Většina programů distančního vzdělávání obsahuje i možnost osobních setkání, ale tato setkání zpravidla nejsou povinná.

Rozdíl druhý - rytmus studia

Klíčovým prvkem dálkového studia je docházka do školy. V některých programech se jedná o dva či tři večery v týdnu, jindy jsou přednášky každou sobotu, v dalších případech zase každý druhý víkend. U distančního studia dojíždění neexistuje, veškeré studijní povinnosti (s výjimkou závěrečné zkoušky a v některých případech několikadenního soustředění) je možné absolvovat z domova či kanceláře. U některých aktivit si studující určuje i čas, kdy se jim bude věnovat, u dalších je však třeba, aby se připojil ve stanovenou hodinu.

Rozdíl třetí - úloha učitele

V případě dálkového studia je role učitele stejná jako u běžného prezenčního studia. Učitel je od toho, aby studentům vysvětlil látku - proto se mu také říká přednášející. Druhou povinností je ohodnotit závěrečnou práci a výkon u zkoušky. Je-li charismatickou osobností, může studenty nadchnout pro svůj předmět, ale to je také víceméně vše. Ačkoliv se učitel a student vídají na přednáškách celý semestr, je jen omezená možnost se během této doby poznat. Není žádný způsob, jak by učitel mohl sledovat přípravu studenta během celého studijního období.

V distančních studijních programech si žáci látku osvojí sami, ať už u učebnice, CD, internetu nebo dalších interaktivních kanálů. Úlohou lektora (u distančního studia se mu říká tutor) je sledovat výkon studenta během celého roku, poskytovat mu asistenci a detailní zpětnou vazbu. Tutor tedy hodnotí nejen výsledky jednotlivých prací a cvičení, ale sleduje také růst výkonnosti a to, zda je růst výkonnosti dostatečně rychlý. Role tutora se blíží spíše osobnímu trenérovi než učiteli na tradiční univerzitě.

Rozdíl čtvrtý - jak vznikají studijní kurzy

V případě dálkového studia jsou vesměs přebírány studijní programy řádného denního studia. Studijní program tedy vzniká na základě toho, jaké osobnosti se podaří získat a která problematika tyto osobnosti nejvíce zajímá, což bývá doplněno o další předměty, jejichž obsah je založen na standardních učebnicích.

Příprava kurzu distančního studia připomíná spíše práci marketingu v komerční firmě. Nejdříve jsou stanoveny cíle (které dovednosti si mají studující osvojit), následuje příprava kurzu, učebnic a dalších studijních materiálů, metodik pro tutory apod. Pak je celý kurz otestován na vzorku studentů s cílem potvrdit, zda růst dovedností odpovídá očekávání. Podle výsledku tohoto testu je kurz vrácen k dopracování nebo uveden do života.

Tato příprava kurzů je také důvodem relativně pomalého rozvoje distančního vzdělávání. Je zdlouhavá a nákladná. Vybudovat tým schopný připravit takový studijní program trvá léta. Ty nejlepší distanční university mají za sebou desítky zkušeností. Není divu, že řada tradičních universit se zahájením distančních aktivit váhá.

Rozdíl pátý - jak vypadají učebnice

Studenti dálkového studia se většinou učí ze stejných učebnic jako jejich denní kolegové. Učebnice distančního studia jsou interaktivní. Texty bývají plné vynechávek, úloh, cvičení, případových studií apod. Navíc tyto učebnice nejsou používány nezávisle na dalších kanálech. Studující je většinou poměrně detailně veden, po které učebnici má sáhnout, které pasáže má nastudovat, ve kterých cvičeních má znalost této látky uplatnit apod.

Rozdíl šestý - zaměření kurzů

Cílem tradičního studia (denního i dálkového) je pomoci studentovi, aby si osvojil znalost určité látky - skutečností, pojmů, konceptů a metod, které mu pak pomohou lépe řešit problémy praxe. Nebo alespoň lépe pochopit dějiny oboru.

Cílem distančního studia je osvojení dovedností. Studující se tedy především učí koncepty aplikovat v praxi. Proto také za nastudováním každé nové látky následují případové studie a další cvičení, kde se student (za asistence tutora) učí, jak tuto látku využívat při řešení problémů reálného života.

Rozdíl sedmý - možnost výběru školy

V případě dálkového studia je omezení jednoznačné. Přihlásit se mohu jen na takovou školu, na jakou jsem schopen pravidelně dojíždět. Pokud například bydlím v Praze, jsou pro mne dostupné pražské školy, s určitým nepohodlím i university v Plzni, Brně, Budějovicích a možná i Vídni. Pařížské školy nebo třeba London School of Economics jsou nedostupné.

V oblasti distančního studia je situace jiná. V době vysokorychlostního internetu a Skypu není výběr školy omezen na určitý region. Pokud jsem ochoten studovat v angličtině (a jsem schopen platit odpovídající školné), mohu se zapsat na distanční univerzitu se sídlem v Olomouci, ale také Kodani, Londýně či New Yorku. Pochopitelně to platí i naopak - distanční university si uvědomují význam studentů mimo svůj region a snaží se je podpořit. Dobrým příkladem je právě The Open University Business School, která zřídila asistenční centra v řadě zemí, včetně České republiky a Slovenska. Stala se tak s 30 tisíci studenty největší manažerskou školou v Evropě.

Autor je certifikovaný marketingový konzultant, Bogart&Company