BMW je líhní úspěšných šéfů
Dobrých třiadvacet let pracoval Wolfgang Ziebart pro automobilku BMW. Dopracoval se až do představenstva, odkud ale v roce 1999 musel odejít, protože nezapadl do týmu tehdejšího šéfa Joachima Milberga. Přesto na něj dodnes mnichovský koncern pěje chválu: "Byl to výborný muž."
Nyní se 54letý Ziebart do Mnichova vrací: nejpozději koncem září zde nastoupí jako šéf největšího německého výrobce čipů Infineon. Možná to bude dobrá příležitost, jak osvěžit staré známosti - spojení mezi ním a jeho starým zaměstnavatelem je totiž podle znalců stále ještě dobré. Práce u BMW na něm zanechala své "stopy".
A nejenom na něm. Seznam manažerů, kteří u BMW "padli", ale později to u jiných německých společnosti dotáhli velmi daleko, je dlouhý. Je jím například Bernd Pischetsrieder, dnešní šéf představenstva Volkswagenu; Wolfgang Reitzle, šéf koncernu Linde; Carl-Peter Forster, který je ve vedení automobilky Opel či Bernhard Matthes, šéf továren Ford.
BMW si tak očividně dopřálo ten luxus, poslat pryč prvotřídní manažery, čímž se stalo jakousi líhní německých bossů. Pischetsrieder a Reitzle museli firmu opustit v únoru 1999, o rok později byli na řadě další členové představenstva Ziebart, Forster a Henrich Heitmann. Tři posledně jmenovaní totiž byli pro, aby automobilka prodala svůj podíl na britském Roveru. To se ale vedení příliš nelíbilo. O rok později sice Rover prodalo, trio však již bylo pryč.
Mnozí analytici se na odchod schopných inženýrů dívají s jistými obavami. Dnes BMW velí 57letý Helmut Panke, promovaný fyzik a tím pádem první "neinženýr" v čele koncernu. Zatím mu to sice neuškodilo, protože automobilka je stále v zisku, ale mnohé modely, které jsou nyní úspěšné, pochází ještě z dílny již odešlých manažerů, kteří nyní pracují pro konkurenci.
"Management BMW je dobře vytrénovaný," chválí mnichovská automobilka sama sebe. "Management firmy se více než jiní orientuje hodně na výkon," hodnotí podnikovou kulturu například Willi Diez, šéf Institutu pro automobilový průmysl. Důvodem je podle něj akcionářská struktura společnosti. Dobrých 46 procent podílů drží v ruce rodina Quandtů. "Quandtovi mají na své manažery vysoké nároky, kontrola prostřednictvím dozorčí rady je mnohem intenzivnější než v mnoha jiných firmách a nevztahuje se jen na nejvyšší úroveň manažerů," říká Diez.
Šéfové z BMW jsou proto ostatními koncerny velmi žádaní. Možná je to i tím, že nemají takový výběr talentů jako mnichovský konkurent. Minulý rok totiž průzkum mezi studenty ukázal, že právě BMW považují za nejatraktivnějšího zaměstnavatele v Evropě. Do centrály firmy proto ročně dorazí několik desítek tisíc žádostí o práci. Pracovat u mnichovské automobilky chce podle European Student Barometer 2003 více než 40 procent studentů ekonomie. Personalisté BMW tak mají z čeho vybírat.
Nejlepší talenty přitom přicházejí z Technické univerzity v Mnichově. Zde studovali i Pischetsrieder, Reitzle, Forster a Ziebart.
