Malé a střední podniky zaujímají v české ekonomice významné místo, svědčí o tom jejich podíl na vybraných makroekonomických ukazatelích. Přesto lze říci, že tento sektor firem v posledních letech svoji pozici na trhu příliš neposiluje, respektive posiluje pouze mírným tempem.

Jestliže před sedmi lety zaměstnávaly malé a střední podniky (MSP) 59 procent pracujících Česka, v loňském roce se jejich podíl na celkové zaměstnanosti ČR vyšplhal jen o dvě procenta výše. Mírný růst podílu malých a středních firem je patrný u tvorby hrubého domácího produktu, který v roce 2000 činil 31 procent, o šest let později to bylo něco málo přes 34 procent. Stále ale jde o čísla pod evropským průměrem.

Aktivněji se malé a střední podnikatelské subjekty projevují v zahraničním obchodu. Podíl tohoto sektoru na celkovém dovozu do ČR se za posledních šest let zvýšil o pět procent (na 54,6 %), dokonce o sedm procent se zvýšil podíl těchto firem na vývozu. Na realizaci zahraničního obchodu se přitom podílejí všechny kategorie malých a středních firem.


Podíl menších podnikatelských subjektů na celkovém vývozu a dovozu se zvyšoval nejrychleji po vstupu Česka do Evropské unie. Na tomto nárůstu se výrazně podílejí především podnikající fyzické osoby. Tento trend je zvlášť výrazný u vývozu, když podíl fyzických osob na jeho celkové hodnotě vzrostl z 3,2 procenta v roce 2002 na 15,3 procenta v roce 2006.

I při celkovém růstu podílu MSP na českém zahraničním obchodu v posledních letech platí, že se malé a střední firmy, v porovnání s velkými, obtížněji prosazují na cizím i na domácím trhu. Jejich postavení je ovlivňováno globalizačními tendencemi ve světovém hospodářství.

Mezi nejčastější konkurenční nevýhody malých a středních firem patří omezené možnosti přístupu do odbytových a zásobovacích sítí velkých společností. Nevýhodou je pro ně to, že nebývají sdruženy do odbytových nebo prodejních uskupení. Kvůli tomu mají drobnější podnikatelské subjekty horší vyjednávací pozici vůči velkým nadnárodním společnostem včetně společností provozujících maloobchodní sítě. Tyto řetězce přitom často dávají přednost nákupům zboží od svých tradičních dodavatelů, vesměs cizích resp. v tuzemsku zahraničních firem.


Malé a střední firmy se musí potýkat s omezenými možnostmi konkurovat dováženému zboží. Nejvýrazněji jsou konfrontovány s dovozy levného zboží ze zahraničí, především z rozvojových zemí. Intenzivnější působení této konkurence na MSP je do značné míry dáno charakterem produkce malého a středního podnikání. Tento sektor působí především v oborech relativně náročných na (levnou) pracovní sílu, v nichž se konkurenční výhoda rozvojových zemí projevuje nejvýrazněji (u profesí vyžadujících vysokou kvalifikaci se rozdíl snižuje až stírá - pozn. red.).

Jednou z hlavních překážek uplatnění tuzemských malých a středních firem na zahraničních trzích je nedostatečná znalost cizího prostředí. Cílené budování obchodních spojení a pozic na zahraničním trhu je navíc značně nákladné. Uplatnění na něm a navazování obchodních kontaktů vyžaduje specifické vědomosti k provádění mezinárodních obchodních transakcí a zpravidla i schopnost komunikace v cizím jazyce. V tomto směru existuje nesporně široký prostor pro různé formy podpory exportu, které by pomohly překonávat zmíněné slabé stránky malého a středního podnikání.

Autorka je tisková mluvčí Hospodářské komory ČR