Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetla jako první?
Asi Ata a její přátelé, ale autora neznám, tehdy jsem to nesledovala.
Co jste četla naposledy?
Knihu Kočičí životy od Edy Kriseové. Zajímavé je, že jsem ji objevila v knihovně v Čechohradě na Ukrajině. Měla ji tam paní učitelka Marie Palacká, která učí děti českých přistěhovalců z roku l863 česky.
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Nejméně dvě měsíčně, přestože si to stále zakazuji. Ráda si dělám do knih poznámky, a proto je kupuji.
Jakou knihu jste si koupila naposledy?
Udělej motýla od Renaty Kalenské, ale to nebyla odborná knížka.
Jakému typu četby dáváte přednost?
Bohužel odborným knihám. Nemohu se toho zvyku zbavit.
Četla jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Do knih si vkládám i papírky a k těmto stránkám se vracím. Je zajímavé sledovat, co mne zaujalo kdysi a co později.
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Patříme do určité kulturní oblasti a čtením knih se do ní vřazujeme.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
To nedovedu říci, protože nelze zařazovat do jedné přihrádky beletrii, poezii a odbornou literaturu nebo klasiky, a navíc literaturu českou a zahraniční.
Jiřina Šiklová (*1935)
Absolventka historie a filozofie na FF UK v Praze, kde spoluzakládala katedru sociologie. Jako jedna ze signatářů Charty 77 byla perzekvována, v roce 1981 uvězněna za podvracení republiky. Po listopadu 1989 opět přednášela sociologii, do roku 2000 vedla katedru sociální práce FF UK, jejíž vznik iniciovala. Založila Centrum pro Gender Studies v Praze. Je členkou správních rad mnoha nadací a redakčních rad domácích i zahraničních odborných časopisů a nositelkou prestižních ocenění, mimo jiné Žena Evropy (1995), medaile Za zásluhy 1. stupně (1999). Kromě odborných publikací napsala knihy Deník staré paní (Kalich, 2003), Dopisy vnučce (Kalich, vyjde v říjnu 2007).
Snímek ČTK
