Kraj mírný, zapadlý i divoký - Putování po Orlických horách vede až do Polska

 
Barokní kaple Navštívení Panny Marie stojí na hlavním hřebeni Orlických hor ve výšce 1035 m. Sloužila jako místo k bohoslužbám dřevařských dělníků. Rašeliniště U Kunštátské kaple bylo roku 1973 vyhlášeno chráněným územím.
Snímek: www.tisicovky.cz

Hlavní hřeben leží celý v tuzemsku, hranici tu tvoří horní tok Divoké Orlice, která je tak z české perspektivy "za kopcem". Paralelně s Orlickými horami se na polském území táhne hřbet zvaný Góry Bystrzyckie. Naše pohoří je větší, vyšší a turisticky mnohem frekventovanější než jeho polský protějšek.
Při pohledu z polabské roviny směrem k východu se Orlické hory jeví jako kompaktní, leč poněkud placatá vyvýšenina. Pokud se tu chcete vydat na hřebenovou túru, pěšky či na kole, nejvíc potu vás bude stát právě výstup na hřeben, pak už je to pohoda. Klasická hřebenovka začíná v sedle u Šerlichu (980 m), které je dostupné autem, a pokračuje k jihovýchodu přes Velkou Deštnou (1115 m), Kunštátskou kapli (1035 m) a Anenský vrch (991 m) ke tvrzi Hanička. Samostatnou skupinu pak tvoří oblast Suchého vrchu (995 m) v nejjižnější části pohoří.
Hřebenová turistická cesta má opravdu jen nepatrné převýšení. Nejvyšší vrchol Orlických hor, Velká Deštná, je dokonce tak plochý, že nebýt malé rozhledny, možná bychom byli na rozpacích, kde se vlastně ten opravdu nejvyšší bod přesně nalézá. Hřebenovka je bohatá na výhledy, ale občas z nich asi budete mít smíšené pocity. O skutečnost, že je z mnoha míst hezky vidět do dálek, se totiž v nedávné minulosti "zasloužily" průmyslové imise, které zlikvidovaly značnou část orlickohorských lesů. I tady se ovšem krajina vzpamatovává a mrtvé lesy snad budou za pár desítek let definitivně minulostí.

Kudy spěchá voda
Za dramatičtější krajinou musíte v Orlických horách sestoupit do nižších poloh a vydat se podél zdejších potoků a říček. Hlavním tokem je tu Divoká Orlice. Její horní tok vytváří krásné, hluboké údolí, kterým v délce více než dvacet kilometrů probíhá státní hranice. Tohle je jedna z nejzapadlejších krajin v Česku, dodnes špatně přístupná buď přes vysoké sedlo Šerlich, nebo oklikou z jihu před Bartošovice. Po nádherných horských loukách jsou rozházeny malé osady i jednotlivá stavení, přírodní rezervace ochraňuje vzácné rostlinné druhy i zbytky přirozených lesů. Na polské straně nevynechejte velké rašeliniště zvané Torfowisko pod Zielencem. Místo je prameništěm Divoké Orlice.
Za nejdobrodružnější část údolí Divoké Orlice lze považovat níže po toku ležící Zemskou bránu, soutěsku, v níž řeka proráží orlickohorský hřeben. Řečiště je tu plné balvanů, voda najednou zrychluje a její břehy jsou sevřeny skalnatými stráněmi. Asi čtyřkilometrový úsek Zemské brány se dá projít pouze pěšky, případně s omezeními projet na kole.
Krásné, divoké a minimálně frekventované je také údolí Zdobnice, říčky, jež stéká ze svahů Velké Deštné k jihu. Zalesněné, strmé údolí horního toku sleduje vedlejší silnice, takže řeka je výzvou hlavně pro cykloturisty. Vydáte-li se proti proudu Zdobnice třeba z Rychnova nad Kněžnou, nakonec vám nezbude než se vyškrábat až na sedlo v osadě Luisino údolí (880 m) a pak prudce sjet k severu do Deštného. Není to úplně snadný okruh, ale pocit z přírody téměř panenské za námahu určitě stojí.
A do třetice voda - severní okraj Orlických hor prořezává hlubokým údolím mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují říčka Metuje. Nejdivočejší část tohoto úseku se jmenuje příznačně Peklo. Poněkud nevlídný název zmírňuje fakt, že stejné jméno nese tradiční výletní restaurace poblíž toku. Ta se může pochlubit zajímavou architekturou bývalého mlýna, který nechal počátkem 20. století přestavět známý architekt Dušan Jurkovič.

Betonová hranice
"Náchodskou brankou neprojdou" - toto rčení se stalo jedním ze symbolů konce třicátých let 20. století, kdy se na Československo valily územní nároky nacistického Německa. Náchodskou brankou se myslela snadno překonatelná sníženina na tehdejší česko-německé hranici východně od Náchoda. Ano, naše republika tu tehdy sousedila s třetí říší - to, že dnes máme v Orlických horách hranici česko-polskou, je výsledkem poválečného posunutí polského státu směrem k západu.
Vzhledem ke geografické otevřenosti československé hranice v okolí Náchoda považovali prvorepublikoví stratégové tuto oblast při případném vpádu německé armády za velmi zranitelnou. Proto se ji rozhodli přednostně opevnit. V Orlických horách stále ještě najdeme stovky betonových pevností, horečně stavěných v několika letech před druhou světovou válkou. Hlavní linie opevnění se ze strategických důvodů táhla po hřebeni hor. Přijetím mnichovské dohody se však tyto stavby staly zbytečnými a dnes se jako zádumčiví svědkové odhodlání bránit republiku pomalu řadí mezi historické památky.
Při toulkách Orlickými horami narazíte jak na malé bunkry, tak i na velké pevnosti s rozsáhlým zázemím hluboko v podzemí. Některé byly zpřístupněny veřejnosti, asi nejznámější je dělostřelecká tvrz Hanička nedaleko Rokytnice v Orlických horách. Zatímco nadzemní část tohoto objektu neskýtá nic zásadně překvapivého (asi nejzajímavější jsou ukázky poválečné vojenské techniky československé armády), rozsah podzemních prostor leckomu vyrazí dech. Najdete tu celkem 1,5 kilometru chodeb a sálů, které mohly pojmout značné množství munice a zásob. V případě obklíčení mohla posádka přežít i několik měsíců.
Další ukázku předválečného vojenského opevnění můžete vidět na Dobrošově nad Náchodem, přístupná je také tvrz Bouda nedaleko Králík i některé menší objekty. Ale i pokud nejste fandové vojenské historie, betonovým bunkrům se v Orlických horách nevyhnete. Jsou porůznu schované v lesích, rozházené po loukách, lemují silnice i říční toky. Z některých se lze i rozhlédnout po kraji - jako třeba z bunkru na Anenském vrchu na hlavním hřebeni.

Památná místa pod horami
Zdejší podhůří je výjimečně bohaté na historické památky. Když se v horách pokazí počasí, určitě se tu nudit nebudete - stačí popojet pár kilometrů a na trase budete mít několik zajímavých měst i výstavných zámků.
Pozornosti by určitě nemělo uniknout Nové Město nad Metují, jehož centrum má ojediněle ucelený renesanční ráz. Jak tomu bývávalo, impulzem k nové výstavbě města se stal ničivý požár, který sídlo zničil roku 1526. Renesanční stavby rostly převážně za panství rodu Pernštejnů; tehdy vznikl nejen obdivuhodně jednotný (a do dnešních časů bez zásadních změn dochovaný) prostor náměstí. V podloubích lemujících novoměstské náměstí si snadno můžeme připadat jako někde v Itálii, jen to slunce nemá takovou sílu.
Významnou stavbou Nového Města je také zámek, který původně vznikl jako opevněné renesanční sídlo v 16. století. Zámecké budovy ovšem doznaly v pozdějších staletích řady změn, přesto dnes tvoří malebný celek. Současná podoba objektu nese výrazný rukopis architekta Dušana Jurkoviče z počátku 20. století. Velmi cenná je zámecká zahrada v renesančním stylu. Turisticky populární kuriozitu zahrady tvoří 22 barokních sošek trpaslíků.
Památkou mimořádného významu je zámek v Opočně. Rovněž tento objekt patří do doby renesance - stavěl se ve druhé polovině 16. století. Vedle historických interiérů lze při prohlídce zhlédnout například i sbírku zbraní nebo etnografickou kolekci z Afriky a Ameriky.
Mnohá místa v podhůří Orlických hor souvisí s českým národním obrozením. Kdo by neznal Jiráskova F. L. Věka - předlohou této postavy byl František Ladislav Hek, jehož rodný dům můžete navštívit v Dobrušce. Z Náchoda je to kousek do Ratibořic a Babiččina údolí, míst, která popisuje Božena Němcová v románu Babička. Znalci historie neopomenou zajet do Kunvaldu, kde byla v roce 1457 založena Jednota bratrská. Událost připomíná rozložitá lípa zvaná Bratrská, která měla vyrůst ze tří větviček, jimiž si čeští bratři hrabali prsť rodné země při svém odchodu do exilu. V Kunvaldu najdeme i pomník J. A. Komenského.
Na polské straně Orlických hor by byla škoda vynechat lázně Duszniki Zdrój. Zdejší železité prameny se k léčebným účelům využívají od konce 18. století. Lázeňská zóna města se může pochlubit řadou výstavných domů. Mezi slavnými návštěvníky minulosti najdete i Frederyka Chopina, na jehož počest se v Dusznikách každým rokem konají Chopinovy slavnosti. Jedná se o jeden z nejstarších festivalů v Polsku, který v minulosti ozdobili svým vystoupením nejpřednější světoví klavíristé včetně Svjatoslava Richtěra.

Štěpán Vítek

Jak se tam dostat
* Z Hradce Králové jste autem na Šerlichu nebo v Říčkách zhruba za hodinu. Z Prahy po dálnici sem dorazíte asi za dvě a půl až tři hodiny.
* S veřejnou dopravou je to horší, vlaky jezdí jen do podhůří, nejdál do Rokytnice v Orlických horách. Využít se dá i železnice Hradec Králové - Týniště nad Orlicí - Letohrad - Lichkov, ale doprava je pomalá. Přímé dálkové autobusy z Prahy míří do Deštného (asi tři hodiny) a Rokytnice (asi tři a půl hodiny).
* Místní autobusy obsluhují většinu menších míst, důležitá linka přes Orlické Záhoří na Šerlich funguje i o víkendech. V letní sezoně jsou Orlické hory propojeny sítí cyklobusů, které vyjíždějí z Hradce Králové, Náchoda, Žamberka i z jiných míst. Některé cyklobusy mají návaznost na vlakové spoje.

Kde se ubytovat
* V Deštném v Orlických horách můžete zkusit tradiční podnik jménem Zákoutí (www.zakouti.eu), kde se lze ubytovat v penzionu, chatkách i v autokempu. Penzion nabízí ceny od 350 Kč/osobu a noc, v chatkách pořídíte nocleh už od 150 Kč/osobu.
* Hotel Kunštát (www.hotelkunstat.cz) v Orlickém Záhoří je odlehlejší a o něco levnější, s cenami od 260 Kč/osobu a noc.
* Dobře vybavené pokoje za příznivé ceny (dvojlůžko od 850 Kč) nabízí Hotel Rambousek (www.rambousekhotel.cz) blízko centra Nového Města nad Metují.

Informace
* www.orlickehory.cz  (informační server o Orlických horách)
* www.orlicko.cz  (informační server o Orlických horách a podhůří)
* www.idos.cz  (vlaky a autobusy v Česku)
* www.orlobus.cz , www.audis.cz  (jízdní řády cyklobusů v Orlických horách)

Tipy

Rozhledny
Dřevěná konstrukce na Velké Deštné vám umožní dostat se šest metrů nad nejvyšší vrchol hor. Na opačné, jižní straně pohoří se vypíná rozhledna na Suchém vrchu. Dojet se k ní dá i autem. V podhůří se můžete rozhlédnout třeba z věže Rozálka na okraji Žamberka.

Města a městečka
Těžká volba - na památky je podhůří Orlických hor opravdu bohaté. Renesanční náměstí v Novém Městě nad Metují patří k nejhezčím v Česku. Určitě nevynechejte Náchod, kde je hlavní atrakcí zámek. Neprávem zůstávají na okraji zájmu Králíky - z malebného náměstí se můžete vydat podél křížové cesty na Horu Matky Boží s významným klášterem.

Kostely a kaple
Přímo na hřebeni hor, ve výšce 1035 m nad mořem, stojí prostá Kunštátská kaple. Původně sloužila k bohoslužbám dřevařů. Barokní kostel v Neratově je symbolem naděje - poničený chrám, určený v sedmdesátých letech 20. století k demolici, prochází rekonstrukcí a má šanci se opět stát střediskem kraje. Vzácnou ukázkou dřevěné sakrální architektury je kostelík ve Slavoňově. Stavba pochází ze 16. století a skrývá i mladší barokní malby.

Lidová architektura
Tradiční dřevěné domy najdeme v desítkách zdejších obcí, a dokonce i v některých městech. Roubená zástavba se dochovala například v Jablonném nad Orlicí přímo na náměstí. Pod zámkem v Rychnově nad Kněžnou zase spatříme roubené dvojdomky zdejších soukeníků. Krásné horské chalupy jsou rozprostřeny po stráních v Říčkách nebo v Sedloňově.