O zvláštních amerických hrdinech

"K muzeu umění? Cože? K jakémuže muzeu? Jo, vy myslíte tu budovu u sochy Rockyho! Jasně, jedeme," prokazoval hluboké znalosti americké Philadelphie taxikář. Znal město ještě hůř, než mluvil anglicky.
Když jsme dorazili táhlým bulvárem za burácení deště na místo, tmavé zdvižené vítězné ruce s boubelatými rukavicemi byly skutečně to první, co člověka uvítalo. Až v dálce se na klasicistním paláci zjevil nápis Renoir, nepatřičné upozornění na jedno z největších muzeí umění na světě. Ve Philadelphii se o něm ví, ale kdo je prošel? Socha Rockyho stojí téměř u silnice a fotí se s ní většina turistů. Rocky je tím skutečným symbolem Philadelphie, ztělesněním amerického snu.

Říká se, že mytologie vymřela jen zdánlivě a člověk se bez legendami opředených příhod, zázraků a božských skutků neobejde, ač mu rozum velí nevěřit ničemu, na co nesáhl nebo co nestojí na historických základech. Amerika je v tomto smyslu zvláštní země. Její pilíře zasadili někdejší Evropané a osvojili si je za poslední staletí i další národy. To ale neznamená, že by se Amerika ztotožňovala s evropskými legendami a mýty, že by jí zůstal evropský duch. Amerika si totiž mytologii vytváří.

Možná to bude někomu připadat šílené, ale Rocky má zaděláno stát se jednou prototypem mytického amerického hrdiny, co dokázal plně využít možností země, zvedl se z prachu a vykonal velké skutky. Porážel nepřátele, opakovaně vítězil. Boxer Rocky Balboa ztělesněný Sylvestrem Stallonem není jen obyčejná filmová postava. Je archetypem amerického hrdiny. Proto první díl dostal Oscara za scénář, Rocky už čítá šest dílů a boxerova socha v nadživotní velikosti trčí i vévodí na čestném místě.

Proč mají Američané tvorbu nových hrdinů zapotřebí? Možná nemají nic jiného než ony nové hrdiny, protože skutečná historie, o níž jsou lidé schopní se v USA bavit, začíná až na konci 18. století, tedy ve chvíli, kdy osadníci porazili Brity a založili Spojené státy americké.
Hrdiny jsou určitě Washington, Jefferson, Benjamin Franklin či Lincoln, ale jejich život není archetypální, přímočarý a napodobitelný.

Hrdina v americké realitě totiž není jen náhražka za neexistující mytologické kořeny, které známe z Evropy i dalších částí světa. Hrdinství je jistým způsobem života. Každý osadník, který odešel ze své domoviny a vydal se na cestu do temných neprobádaných amerických končin, byl hrdinou. Kdokoliv, kdo zvedl kotvy, sebral trochu peněz a vyrazil vstříc prosperitě, ale i smrti do prérií, za zlatem a svobodou, zvolil život hrdiny, ačkoliv to tak zřejmě nevnímal. Místo něj to nyní přesně tak vnímají jeho potomci. Každý, kdo něčím vynikne a naplní prvotní touhu osadníků: žít svobodně a mít úspěch, je veleben tak, jak se nikomu ve světě nesní.

Hrdina existuje v americké realitě odjakživa, ale v 21. století nestačí "hrdina - osadník". To už nefunguje. Je potřeba silnější kalibr.
Snad ještě silněji jsem si to uvědomil při sledování večerního televizního programu na soukromých amerických stanicích. Od chvíle, kdy zpěvačka Britney Spearsová selhala při galavečeru v Las Vegas, se pořady o zábavě nevěnovaly ničemu jinému než jejímu osudu: "Dá se Britney zachránit?" zněl název jednoho. Novináři zběhlí v životě celebrit dlouze rozebírali, jaké má vysvětlení destruktivní chování hudební ikony.

Psychologové popisovali, jakou diagnózu by jí přiřkli, a přemítali, proč spadla do alkoholových a drogových trablů, jaký to bude mít vliv na její děti a zda je to konec její kariéry. Pozor, tohle nebylo pouze bulvární plkání. Tady v přímém přenosu "odumíral" idol mládeže, kdysi příkladná holka, která svou pílí a talentem vydělala desítky milionů a zaujala celou Ameriku. Inspirující děvče, co celé dětství dřelo, je teď na kraji sociálního krachu. Ne finančního, jen je polámaná, jak spadla z amerických nebes.

Britney i Rocky jsou produktem jedné americké mytologie, která vyrábí z polotovaru jménem "americký sen" nové a nové superhrdiny.
Proč pocházejí ze světa šoubyznysu a filmu? Součástí každého amerického snu je touha vydělat miliony a být viděn. Pohyblivé obrázky jsou v současnosti tím nejlepším způsobem jak vyrobit hrdinu: peníze i propagace takové postavy nejsou problémem. Ten přichází, když chudák selže a ukáže se, že byl jenom člověkem, to potom televize nevědí, kdy skončit s omíláním jeho příběhu, rozebíráním, zda se zvedne a vyhraje.

A to nás vrací k Rockymu. Tím nejtypičtějším a nejtrvalejším mytickým americkým hrdinou brzy už nebude člověk, herec, zpěvák, nýbrž filmová postava zasazená do natolik reálného života, že bude všem připadat: Tohle se muselo stát, tohle není jen film. Šanci jako Rocky máme všichni, on se vždycky zvedl a nakonec vyhrál a právě takoví jsme my Američané: vždycky se zvedneme a vyhrajeme.

Budeme jako Rocky, Spiderman nebo Batman. Komiksový idealismus může leckomu připadat směšný, ale nemylme se, když se hrdinové nezrodili z mlhy dávnověku, lidé se bez nich stejně neobejdou.
Rockyho socha, ztuhlá jako led, ale nebojácná jako lev, vzdává ve Philadelphii hold neobyčejnému muži, který existuje jen ve filmu. To není recese nebo obskurnost. V Americe má většina věcí svůj hlubší význam.