O americké bráně na západ

"Ameriku založili otužilí nebojácní lidé, kteří byli ochotní za svůj život bojovat a brát si, co chtějí. To je důvod, proč je naše země nejmocnějším státem v historii lidstva," prohodil při usrkávání whisky Robin.

Seděl jsem v osmém patře krásné budovy s elegantními byty u šedesátníka, který nijak neskrýval dravost, sebevědomí, patriotismus, pýchu a hluboký zájem o svět, protože Amerika jej potřebuje ke svému životu. Seděl jsem v St. Louis a během večírku s panem Robinem jsem se několikrát musel zasnít a přemýšlet o Americe a také státu a kraji, v němž jsem se právě nacházel.

Robin, oblečený v klubovém saku a bílých kalhotách, mezitím přednášel všem kolem a nepřestával pít poctivé dávky whisky ve skleničce, co mu ležela v dlani na ubrousku. Byl charismatický, vzdělaný a svou upřímností děsivý zároveň. Právě taková se jeví zvídavému návštěvníkovi brzy celá Amerika.

Později jsem pochopil, že není náhoda potkat chlapíka typu Robin zrovna v St. Louis.

Přijedete-li do St. Louis, metropole na nudném americkém středozápadě, ležící v rovinatém Missouri, ať bude den nebo noc, už z dálky na vás bude špulit ohnuté končetiny obří budova, pojmenovaná "Archa". Měří 192 metry a odvážný kabát i trup navrhl finský architekt Eero Saarinen. Dostal totiž před půlstoletím ojedinělou zakázku. St. Louis se rozhodl postavit památník "západní expanzi", milionům bezejmenných lidí, kteří přijeli do Ameriky za lepším životem a trmáceli se napříč kontinentem za štěstím.

Archa připomíná baletku, co se ohnula přes záda, položila dlaně na zem a vypnula svoje štíhlé tělo vzhůru. Archa je stejně tak štíhlý oblouk, který ve dne odráží světlo a oslňuje a v noci svítí na míle daleko ven z města.

Saarinen vycházel z faktu, že po celé 19. století bylo město na soutoku Mississippi a Missouri branou do neobydlených končin. St. Louis bylo vedle New Yorku nejrychleji se rozvíjejícím městem, protože právě tady bylo ohromné překladiště zboží a lidí, kteří se vydali na nebezpečnou cestu nekonečně rozvalenými pláněmi, prériemi, na západ a potkávali bizony, bojechtivé indiány, tvrdý chléb a nesnadné živobytí.

Proto archa v St. Louis připomíná obří bránu, aerodynamicky zaoblenou a skrývající miniaturní výtah, který vás vyveze nahoru, abyste se podívali na rozmáchlé město. Pokud si najdete čas a projdete branou a pak i Muzeem západního osídlování, zůstanou vám vzpomínky, které si ponesete na každé setkání s místními lidmi. Brána vás už neopustí. "St. Louis je slavné díky Budweiseru, hot dogu, ledovému čaji a prvnímu kopečku zmrzliny," opakuje místní průvodkyně Rebecca staré osvědčené povídačky o pozoruhodnostech místní krajiny. "Do kraje přišli kdysi hlavně Němci, proto na okolních farmách potkáte hodně německy znějící jmen a nakonec i oni pivovarníci byli z Německa," dodá kvapně.

Osídlování západu zná našinec hlavně z westernů. Několik nadšenců určitě i z dějepisných knih, ale těch je žalostně málo. Westerny ale nabízejí pouze líbivou limonádu. Prach zvedající se u cesty, když do města přijíždí cizinec, rozražené dveře hospody, střílení, indiáni, zrady, cigarety kouřené až do posledního prásku, špinavé tváře a lehčí dámy v naškrobených róbách jsou kaleidoskopem plným klišé, nadsázky a toho nejlacinějšího, co se dá do filmu použít. Zapomíná se přitom, že ony westerny se odehrávají hlavně v Texasu, Kalifornii nebo v prériích.

Skutečnost nabídne St. Louis. Připomene člověku, že osídlování západu znamenalo přesun především farmářů z Evropy a otroků z Afriky a teprve nyní lidé na středozápadě Ameriky přemýšlejí, co znamenalo.

Většina předků místních lidí přišla do re-gionu asi před sto, místy sto padesáti lety, a když se neuchytili ve městě, pokračovali v cestě na táhlé rovinaté travnaté pláně. Obživou byl dobytek a kukuřice. Rodina musela být velká, aby se postarala o celé zemědělské podnikání, a není divu, že zde kdysi místní podporovali otroctví. Missouri je na hranici Severu a Jihu. Kořeny tvrdých osadníků, konzervativních rodin jsou stále cítit. Honosné domy a lidé jako Robin jsou svědectvím oné doby. Lehce pochopitelným.

"Tahle země byla založená na rodinách. Muž ráno vstane, postará se o svoji ženu, postará se o svoje děti a když je potřeba, vezme pušku a jde bránit jejich bezpečí před dům a později i na konec světa," popisoval základy, na nichž vznikala Amerika, někdejší majitel cestovní kanceláře Robin. "Missouri a St. Louis jsou tvrdý kraj a teprve právě tady poznali nově příchozí do Ameriky, že je tu sice hodně půdy, ale budou si ji muset vybojovat. A to je princip Ameriky dodnes. Jsme zvyklí se o sebe starat a brát si, co potřebujeme," opakoval s nesmlouvavou hrdostí silného patriota.

Desperáti, muži beze jména a bez budoucnosti, byli jen kořením jinak rodinně pevného života, který se stal podhoubím Ameriky a v kraji kolem St. Louis je stále cítit, jak si lidé tuhle původní hodnotu uvědomují.

Městečka navazující na sebe jako korálky jsou vzpomínkou na původní Ameriku, již oslavuje "Archa" v St. Louis. Osídlování západu byla dřina, potila se krev. V Robinovi a podobných Američanech dále přežívá původní instinkt osídlenců a přenáší se na další pokolení. Právě oni jsou nejaktivnějšími občany, rádi stojí u kormidla země.

Proč? Jejich předkové osídlili Ameriku a oni se cítí být jejich boji zavázáni.