Horské túry s výhledem na moře - Dobrodružné pohoří Biokovo v Chorvatsku

 
Infocentrum s vyhlídkovou plošinou Ravna Vlaška
Snímek: Pavel Gedoš

Geologové vznik biokovského masivu datují do období před 65 miliony let. Působení slunce, vody, ledu a větru vytvořilo krasovou oblast s jeskyněmi, propastmi, závrty a takzvanými škrapy, hlubokými paralelními rýhami. Nejhlubší propastí je se svými 788 metry Amfora. Nejdelší jeskyní pak Tučapská Vilenjača, přístupná však pouze předem objednaným skupinám vyškolených speleologů. Geologická naučná stezka v podhůří seznamuje zájemce s krasovými jevy v oblasti.

Srážka s koněm
Ačkoliv tak na první pohled holí velikáni nad Makarskou riviérou nevypadají, dělají velkou radost biologům. Jejich svahy a náhorní plošiny poskytují podle odborníků ze správy přírodního parku útočiště patnácti stovkám druhů rostlin, včetně endemitů (jinde se nevyskytujících druhů), jako je třeba zvonec biokovský.
Z živočišné říše lze na obloze vidět třeba orla skalního či supa bělohlavého, na svazích potkat divočáky, uměle vysazené kamzíky, muflony i vlky. V ohradách z naskládaných kamenů se pasou koně, a jelikož nejde zrovna o nejlepší zádržný systém, musí řidiči kromě sledování krajnic prohlížet i roklinky před sebou. Mnozí už poznali, co to je mít koně nejen pod kapotou, ale i na ní... I my jsme byli svědky jedné takové srážky, po níž se ale koník naštěstí otřepal a pokračoval v procházce za pastvou.
Zajímavé je Biokovo i hydrologicky. Na horních svazích, ale ani v údolích nenajdou turisté žádné vodní toky, potůčky či říčky. Zkrasovatělé vrchy fungují jako jakási kamenná houba, která veškeré deště nasaje a na zemský povrch je vrací až jako prameny v úpatí či rovnou pod mořem. Podmořské vřídlo u Brely je jedním z největších středomořských podzemních pramenů.
Právě bohatství přírody v pohoří vedlo v roce 1981 tehdy ještě jugoslávskou vládu k vyhlášení chráněného přírodního parku Biokovo. Na rozloze 196 čtverečních kilometrů zahrnuje mezi sedly Dubci a Staza celý hlavní horský masiv v délce 25 kilometrů.

Adrenalin v serpentinách
K vrcholům vede na čtyřicet turistických stezek a cestiček, ale pouze jediná silnice, začínající u obce Gornja Podgora. Hned po odbočení narazíte na malou pokladnu, kde usměvavý správce parku vybere od turistů v autech či na kolech vstupné 25 chorvatských kun (zhruba 90 korun) na osobu. Peněz není třeba litovat, putují na ochranu přírodního parku, a odměnou je i pěkná barevná vstupenka s vyobrazenými chráněnými rostlinami.
Přístup auty na vrchol Sv. Jure je možný jen za denního světla - od východu do západu slunce. Proč tomu tak je, pochopíte už po pár stovkách metrů za pokladnou, po vyjetí z nejnižší vrstvy lesa. Úzká a těsně nad vysokým srázem se klikatící silnička by za tmy mohla být velmi nebezpečná. Ve dne je sice pro zkušené řidiče také silným zážitkem, spíše ale adrenalinovým než opravdu nebezpečným. Majitelé řidičáků, kteří trpí závratí, ať raději zůstanou dole na pláži. Pádu do hlubin se ale není třeba bát, krajnice jsou dobře zpevněné a v zatáčkách je velký manévrovací prostor i svodidla.
Jediným problémem bývá setkání s protijedoucími vozy, kdy nahoru jedoucí řidič musí dle nepsané tradice couvat k rozšířeným místům pro vyhýbání. Většinou je ale vidět kus cesty před sebou, takže se můžete protijedoucím autům včas uhnout i bez couvání. Opravdu nepřehledná je snad pouze poslední zatáčka těsně pod vrcholem Sv. Jure, bonbónek na závěr 24 kilometrů dlouhého ostražitého řízení.
Nemáte-li vlastní vůz a do Dalmácie jste přijeli s některou z cestovních kanceláří, nezoufejte. Z Makarské vozí zájemce na Sv. Jure za variabilní poplatek mikrobusy místních dopravců. Autobusy mají vjezd zakázaný.

Snímek: Park prirode Biokovo

Táhněte do háje!
Místy s krásným výhledem tady příroda opravdu nešetřila. Od vysílače na nejvyšším vrcholu Sv. Jure je možné se kochat hlavně vnitrozemím Dalmácie. Další oblíbená vyhlídka u malého infocentra Ravna Vlaška zase nabízí pohled z ptačí perspektivy 897 metrů nad mořem na pobřeží s hotely a oblázkovými plážemi.
Vyplatí se udělat krátkou odbočku z hlavní cesty do sedla pod vrcholem Vošac, tam zanechat vůz, nazout sportovní obuv a utkat se po kamenité cestě se stometrovým převýšením. V malé kamenné chatě horolezeckého klubu na Vošaci máte jedinou možnost získat vrcholové pamětní razítko pro sběratele. Na Sv. Jure je pouze oplocená budova správy vysílače, hlídaná imaginárním zlým psem, a ostatní zděné chaty v pohoří slouží většinou soukromé rekreaci a pěstování brambor. Příjemní chataři na Vošaci navíc za levný peníz nabízejí k osvěžení v rukou vynesené nápoje.
Další příjemnou možností občerstvení je bufet s udírnou a milým personálem u hlavní cesty pod horou Sinjal. Naopak naprosto nedoporučujeme návštěvu farmy Vrata Biokova na konci prvních serpentin v sedle Staza. Majitel ranče je velmi arogantní, na turisty, kteří se bez zaplacení za focení jen přiblíží k chovaným oslíkům, sprostě pokřikuje a jde z něj opravdu strach. Naproti ranči přes silničku stojí jedna z několika kapliček v oblasti, další objevíte mimo jiné přímo na nejvyšší hoře, skrytou zezadu za vysílačem.

Zdatní vzhůru
Na Biokovo je možné se vydat nejen autem, ale samozřejmě i pěšky. To lze ovšem doporučit pouze turistům s opravdu pěstěnou fyzičkou, vždyť jen základní výstup do sedla Staza znamená převýšení zhruba tisíc metrů. Pěší cesta dál na nejvyšší vrchol po úzkých kamenitých pěšinkách trvá nahoru a dolů jedenáct hodin a je vhodná jen pro velmi zkušené vysokohorské turisty znalé terénu. Mementem budiž loňská smrt českého návštěvníka, který se v červnu při pěší cestě na vrchol zřítil do rokle.
Oblast vyhledávají nejen turisté, ale i milovníci adrenalinových zábav - horolezci, paraglidisté či sjezdaři na horských kolech. Pokud k nim patříte, rozhodně doporučujeme neriskovat pokuty a nejprve se poradit na správě parku se sídlem v Makarské a pobočkou v Podgoře. Její pracovníci vám například zakreslí povolená místa. Další pokyny k pohybu po parku (pozor třeba na zákaz volného pobíhání psů) získá každý návštěvník při vjezdu spolu s podrobnou mapkou. A pokud byste neměli ani při celodenní túře po nadmořských velikánech dost, můžete například ještě zavítat do botanické zahrady nad vesničkou Kotišina.

Pavel Gejdoš

Jak se tam dostat
Z Prahy do střediska Baška Voda je to autem zhruba 1100 km, cesta vám zabere přibližně 12 hodin. Pojedete na Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb, Split a Omiš. Využít můžete také
letecké dopravy do Splitu (například ČSA, Croatia Airlines).

Kde se ubytovat
Pro přenocování se například nabízí Dům Šilić, majitel Miroslav Šilić, Krvavica 31, Baška Voda, tel.: +385 21 621 346, +387 63 312 893, cena za lůžko od 10 eur. Ubytovat se můžete také v Apartmánech Kovacevic, majitelka Zivana Muhtic, Splitska 6, Makarska, tel.: +385 21 612 323, +385 98 948 8055, cena za lůžko od 15 eur

Další tipy
www.ubytovanivchorvatsku.cz/baskavoda  
www.ubytovanivchorvatsku.cz/makarska  
www.lividusservis.com