Zelené pahorky samburské

 
Snímek: Lenka Klicperová

Přírodní rezervace Samburu leží poměrně daleko od hlavního města Keni, Nairobi. Vede sem dlouhá a trnitá cesta, která zabere celý den, a kdo někdy cestoval po afrických silnicích, ví, o čem mluvím. Večer přijedete napůl uvařeni a pokryti prachem rovnou do ráje. Zelené pahorky africké, z nichž se vynořují stáda slonů. Mít jen o něco větší kly, člověk by si myslel, že přicestoval do pravěku z obrazů Zdeňka Buriana.

Nocleh s krokodýlem
Kolem ohně na břehu řeky Ewaso Nyiro si ale člověk za chvíli zvykne, že je v srdci Afriky, kam trocha zvířat patří. Pak se ale ozve zvláštní zvuk. Jakoby šplouchnutí, ale trochu divné. Každopádně to byl zvuk, který upoutal okamžitě pozornost nás bílých, sedících kolem plápolajících plamínků na písčité pláži keňské řeky. Amos, napůl Masaj a napůl Kikuju, však jen mávne rukou. "Asi vlna," říká nevzrušeně.
Je třeba přiložit na oheň. Přitom baterka dopadne kromě připravené otýpky i na něco jiného - mohutného krokodýla s otevřenou tlamou. Sedí (anebo leží?) takové tři čtyři metry od ohně a zírá upřeně na skupinku dvounožců kolem plamenů. Nejprve se nás zmocní panika. Rychle mi mihne hlavou, zda bude stan dostatečným úkrytem před rozlíceným predátorem, nebo zda budu schopná vylézt na strom. Pak si ale řeknu, že ani jedno není nejlepší nápad, a společně s ostatními usoudíme, že bude lepší se uklidnit a zase si sednout k ohni. Krokodýl se ještě párkrát pokusí o bližší kontakt, ale nakonec se mu do příliš intimního seznamování nechce a poklidně odpočívá po zbytek noci vedle nás.
Tohle se dá zažít jenom v Africe. Afrika, to je to správné koření, které promění obyčejné skautské dobrodružství v nekonečně vzrušující zážitek. Každou noc tu na nás čekala neobyčejná setkání s hrochy, hyenami, krokodýly, buvoly nebo lvy. Ale pro tyhle zážitky se musí v Africe obětovat kus pohodlí, zapomenout na noclehy v lodgích, luxusních hotelech v divočině, které obvykle využívají bílí turisté. Stačí vzít stan a vydat se na cestu po keňských parcích - třeba právě po Samburu.

Zvířatům tváří v tvář
Vyjíždíme z Nairobi směrem na sever. Cestou potkáváme ozbrojené hlídky. Některé nás zkontrolují, jiné jen mávnou rukou na znamení, že máme pokračovat. Čím více na sever, tím jsou hlídky častější. Samburu, přilehlý park Shaba a rezervace Buffalo Springs leží v oblasti dříve zvané Severní hranice (Northern Frontier District). Až do 70. let byla tato oblast uzavřena kvůli bojům se somálskými uprchlíky. Dodnes se na silnici na sever od Isiola občas stane nějaké auto obětí přepadení, ale za těmito útoky spíše stojí místní ozbrojenci. Situace je ale poměrně stabilní - i díky častým kontrolám na silnici.
Přírodní rezervace Samburu leží v horké a vyprahlé nížině a je proslulá svou dramatickou scenerií, ke které přispívá blízkost hory Mt. Kenya. Je domovem mnoha zvířat včetně některých endemických druhů. Patří k nim například žirafa mřížkovaná, zebra Grévyho, modronohý pštros somálský nebo antilopa gerenuk, která spásá listí stromů tak, že se staví na zadní končetiny. Samburu je nejlepším místem, kde můžete v Keni pozorovat levharty. Rezervace vznikla v sedmdesátých letech minulého století kolem řeky Ewaso Nyiro. Není to vyprahlá pustina se široširou savanou, ale zelený kraj zvlněný kopci a kopečky, porostlý množstvím různých druhů afrických akácií, mezi nimiž se tu a tam vynoří stádečko slonů či žiraf. Nejkrásnější je to v Samburu po ránu, kdy je ještě zima a krajina je čerstvá a svěží.
Budíme se zpěvem ranních ptáků a vřískotem opic, dotěrní paviáni naštěstí nic neukradli, jen vřeští v korunách stromů nad našimi hlavami. Vyjíždíme ještě za tmy a za chvíli staneme na planině a necháváme se ohromit východem slunce. Je to nekonečná magie okamžiku, kterému se v Africe vyrovná snad jen západ slunce. V ranním tichu, rušeném jen tu a tam zpěvem včelojeda nebo ledňáčka, se rudý kotouč vyhoupne nad vrcholek Koitogor. Ještě bude pár hodin trvat, než se neúprosné slunce ujme vlády nad přírodou a rozpálí zemi na rovníku do běla. Těchto chvil je třeba využít, protože i zvířata jsou ráno a večer nejaktivnější, pomineme-li noční lov.
Sledujeme v ranním oparu stopy velké kočky, asi lvího samce. Musí tu někde být, jsou čerstvé. Kroužíme v jeho stopách jako lovci, jen jsme vyzbrojeni foťáky místo kulovnicemi. Vzrušení však není o nic menší. Lev se nám ale nechce dát tak snadno, pravděpodobně se skrývá pár metrů od auta ve vysoké trávě a škodolibě se pošklebuje.

Lesk a bída safari
Rezervaci Samburu navštěvují turisté pro její odlehlost mnohem méně než například jižněji položenou Masai Mara. Má to své velké výhody. Na pozorování zvířat je tu o poznání větší klid. U jedné kočkovité šelmy jsem například v Masai Maře jednou napočítala skoro třicítku aut s turisty. To se v Samburu nestalo nikdy, zvířata i lidé tu mají pro sebe daleko větší prostor.
Ve všech afrických parcích platí pro pohyb turistů určitá pravidla. Těžko se však kontrolují, a tak je většinou na průvodcích samotných, na kolik je budou ochotni dodržovat. Nesmí se například jezdit mimo vyznačené stezky; u jednoho zvířete by mělo stát tak pět aut a ostatní turisté by měli počkat a průběžně se střídat, aby zvířata příliš nerušili.
Jenže problémem jsou jako všude peníze. Průvodce dostává peníze od turistů a na jejich spokojenosti závisí výše jeho odměny. Většina turistů přijíždí ulovit krásné fotky a je pro ně ochotná udělat téměř cokoliv. Nemyslí na to, že zvíře, které fotí, je ve stresu a že jej svou přítomností ruší. Řidiči bílých safari mikrobusů najíždějí přímo ke zvířatům, aby zajistili posádce svého auta co nejlepší záběr. Nebohé zvíře se dusí ve výparech z výfuků a do uší mu řve motor...
I tak dnes může bohužel vypadat safari. Důsledkem je pak i to, že například velké kočky turisté vyplaší při lovu, a jsou tak příčinou neúspěchu šelem. Jenže pokud třeba gepard neskolí svou kořist, trvá mu nesmírně dlouho, než nabere nové síly k útoku. Vyruší-li ho někdo od žraní a musí-li opustit čerstvě skolenou kořist, už se k ní nevrátí a je nucen opět lovit, protože se živí pouze čerstvě uloveným masem... A tak je jen a jen na člověku, jestli neskutečnou krásu a bohatost africké přírody zničí, nebo uchová pro další generace.

Lenka Klicperová
Autorka je šéfredaktorkou časopisu Lidé a Země

Jak se tam dostat
Do Nairobi se dopravíte letecky s přestupem např. v Bruselu, Amsterdamu nebo Londýně za cca 25 tisíc Kč (ČSA, KLM, British Airways). Z keňské metropole pokračujete autem po hlavní silnici přes Isiolo, jízda do Samburu trvá kolem šesti sedmi hodin.

Vstupné
Za vstup do národních parků se obvykle platí v amerických dolarech. V Samburu a v sousední rezervaci Buffalo Springs můžete pobývat za 50 dolarů na osobu a den. Vyplatí se mít pronajaté vlastní vozidlo a místního průvodce, který zná terén a ví, kde má které zvíře teritorium.
http://kenya.com/samburu  

Kde se ubytovat
Spát můžete ve vlastních stanech nebo si lze pronajmout stan ve stanovém táboře, například v Larsen´s tented camp nebo Samburu camp (jednoduchý kemp, kde je jeden záchod a tekoucí voda z trubky). Poplatek za stanování je kolem 10 dolarů za osobu. Dražší alternativou jsou tzv. lodge (luxusní bungalovy), třeba Buffalo Springs Lodge či Samburu Serena Lodge. V posledně jmenované zaplatíte za dvoulůžkový pokoj 160 - 385 dolarů za noc.
www.serenahotels.com/kenya/samburu