Zůstane Telecom na burze?

Jaká však bude další existence Českého Telecomu jako jednoho z nejdůležitějšího veřejně obchodovatelného titulu na pražské burze? Akcie společnosti tvoří dlouhodobě dvacet procent celkových objemů obchodů v systému SPAD. Ponechá nový vlastník akcie dále na burze?

Srovnání přivatizací

Jako modelové srovnávací příklady, které mohou přiblížit odpověď na předchozí otázku, poslouží nedávné privatizace českých blue-chips. Připomeňme si ceny kontrolních balíků, za které noví vlastníci přebírali státní podíly, jejich následný postoj k zachování veřejné obchodovatelnosti akcií a k minoritním akcionářům.

Rakouská Erste Bank zakoupila Českou spořitelnu za necelých dvacet miliard korun (cca 230 korun za akcii). O dva roky později rakouský vlastník rozhodl o stažení akcií České spořitelny z veřejného trhu a bezpochyby pro něj byl také výhodný nabídnutý odkup za 375 korun pro minoritní akcionáře. Na pražské burze nahradila akcie spořitelny Erste Bank.

Velmi dobrý obchod udělala taká Deutsche Bank při privatizaci Českých radiokomunikací (ČRa). Její společné konsorcium s TDC jménem Bivideon, zaplatilo za jednu akcii ČRa 6,817 miliardy korun (431 korun na akcii). Poté se noví vlastníci rozhodli vyplatit si dividendu ve výši 76 korun za akcii. Cena nákupu se tak pro Bivideon snížila na 355 korun za akcii. Letos byly akcie ČRa staženy z trhu a finančníci z Deutsche Bank v podstatě vyvlastnili minoritní akcionáře za 450 korun za akcii. Fundament společnosti se podle mého názoru přitom pohybuje nad 600 korunami za akcii.

Société Générale musela za nákup majority v Komerční bance vynaložit téměř čtyřicet miliard korun (1750 korun za akcii). Ačkoliv to při současné tržní ceně 3000 korun zní podivně, našlo se tehdy dost kritiků, kteří považovali nákup francouzskou bankou za předražený. Komerční banka zůstala nakonec z této trojice jedinou společností, jejíž akcie se na burze obchodují dodnes.

Ze zmíněných příkladů se nabízí vztah mezi privatizační cenou a budoucností akcie. Čím výhodnější nákup, tím větší snaha majoritního vlastníka o stažení akcie z veřejných trhů.

Nákup podílu v Telecomu nepřišel španělského giganta nikterak levně. Naopak podle některých investičních bank nabídla Telefónica za českou firmu poměrně vysokou cenu. Společnosti Merrill Lynch a Goldman Sachs snížily po nákupu podílu hodnocení akcií Telefónicy. Ratingová agentura S&P po oznámení akvizice Českého Telecomu umístila úvěrový rating Telefónicy "A" na seznam pro možné snížení.

Pro stažení chybí motivace

Pokud by tedy platila přímá úměrnost nízká cena a snaha o stažení akcie z trhu, neměli by mít Španělé silnou motivaci ke stažení akcií. Český Telecom by tak následoval Komerční banku a zůstal obchodovaný na pražské burze.

Pozitivně by se mohlo také jevit oznámení, ve kterém Telefónica uvedla, že cena povinného odkupu bude stanovena jako nejvyšší cena ze tří ukazatelů: akviziční cena minus patnáct procent, průměr cen na veřejných trzích za šest měsíců (včetně majoritního balíku) a případně posudek znalce. Toto prohlášení kopíruje zákonné požadavky a napovídá, že by Telefónica provedla odkup pouze na úrovni legislativní potřeby (v tomto případě bude pravděpodobně nejvyšší šestiměsíční průměr, tedy přibližně 460 korun za akcii). V takovém případě by byla úspěšnost odkupu nízká a Telefónica by nezískala potřebných 75 procent hlasů pro stažení titulu z veřejného obchodování.

Telecom je ovšem společnost s atraktivním cash flow, vysokou EBITDA marží a nízkým zadlužením. Je přímo stvořená k výplatě tučných dividend. Ostatně Telefónica se nechala slyšet, že akvizici hodlá financovat právě s pomocí dividend. To by společně se snahou nedělit se s minoritními akcionáři mohlo motivovat španělského vlastníka k úplnému ovládnutí Českého Telecomu. V takovém případě by mohl nabídnout akcionářům odkup v blízkosti 500 korun za akcii a po pravděpodobném úspěchu odkupu stáhnout akcie z trhu. Český Telecom by tak šel ve stopách České spořitelny a jeho akcie na burze by nahradily akcie majoritního vlastníka, tedy Telefónicy. Této variantě dávám 40procentní pravděpodobnost.

Autor je makléřem Fio, burzovní společnosti