Svět gejš se snaží přežít

Tvář má poznamenanou věkem a sluch už jí neslouží, ale přesto je 98letá Kokin hrdá na to, že byla celý život gejšou, obdivovanou muži pro svůj šarm, krásu a duchaplnost.

Přesto však nejstarší gejša na světě teskní po časech před druhou světovou válkou, kdy městské čtvrti, které byly doménou gejš, kypěly po západu slunce životem. Rikši vozívaly gejši v hedvábných kimonech do "rjótei", podniků, kde bavívaly bohaté muže na večírcích, končících až za rozbřesku.

Noční život se změnil

Teď jsou ulice ve čtvrtích neony zářících japonských měst, kde vládnou gejši, tiché, a noční život se spíš než do tradičních japonských zábavních podniků soustřeďuje do tanečních klubů, barů s hosteskami a karaoke podniků. Mnohé gejši jsou teď nezaměstnané a nostalgicky vzpomínají na staré časy.

"Zákazníci kdysi měli o čem mluvit. Ale teď ti mladí lidé nevědí, o čem by se s námi bavili. Míří rovnou do karaoke barů," konstatuje Kokin.

Kokin, v zeleném kimonu s růžovou šerpou a čerstvě načesanými vlasy, stále ještě na večírcích ve čtvrti gejš Atami na okraji Tokia, hraje na třístrunný šamizen a zpívá klasické písně.

Nemá děti, které by se o ni ve stáří postaraly. Stále ještě se ale probírá vzpomínkami na staré dobré časy, kdy si ji muži najímali na dobu, než vyhoří jedna vonná tyčinka.

"V létě jsem nečinně sedávala na lavičce, občas se mě někdo zeptal, jestli jsem volná, a nabídl mi zaplatit za jednu vonnou tyčinku," vzpomíná Kokin, která má ráda, když ji lidé oslovují "Kokin nísan" (starší sestra).

"Lidé se po mně ptali, i kdybych jim měla dělat společnost jen hodinu," dodává Kokin, jejíž fotografie se objevily v novinách po celém Japonsku, když v září oslavila 98. narozeniny.

Teď už zbylo v této zanikající profesi v Japonsku jen pár gejš, které za přemrštěné ceny zpívají, tančí a vedou na večírcích duchaplnou konverzaci.

V roce 1928, když Kokin začínala svou kariéru, bylo po celém Japonsku na 80 000 gejš. Teď jich zbylo jen 1000, v Tokiu samém jich je asi tři sta. Mnozí se domnívají, že gejši jsou prostitutky, ale tak tomu není - jsou to zábavné společnice. Zatímco v minulosti některé z nich měly patrona a často se za něj provdaly, většina z nich teď žije ze skrovných příjmů nezávislým životem.

Svět květin a vrb

Jejich klientela sestávající z prominentních podnikatelů a mocných politiků se scvrkává, a tak gejši musejí opustit svůj "svět květin a vrb" a poohlížet se po nových klientech - po turistech a dokonce i ženách.

Ekonomický pokles v 90. letech minulého století přiměl podnikatele k omezení výdajů za zábavu a také politici museli vzhledem k médii ostře sledovaným skandálům začít šetřit.

Oběd s gejšou může přijít na 80 000 jenů (asi 13 000 korun) - v závislosti na podniku a na množství dárků pro gejšu. Ale i před 90 lety dávali někteří muži přednost před pozdními nočními večírky v "rjótei", restaurantech s místnostmi s tradičními slaměnými rohožemi, kde je gejši bavily, modernímu komfortu barů s hosteskami a karaoke barům.

Počet mužů, kteří vyhledávají společnost gejš, klesá, a tak se tato profese musí usilovně snažit přežít.

Některé organizace v Tokiu a cestovní kanceláře, znepokojené pozvolným zánikem světa gejš, se snaží více jej zpřístupnit. V tokijské čtvrti Kagurazaka začala jedna nezisková organizace před dvěma lety nabízet vystoupení gejš, tedy něco nemyslitelného v prostředí, kde byly gejši jen málokdy vidět mimo rjótei na ulici.

"Tradice gejš v rjótei přežije pro ty, kteří jsou ochotni platit vysoké ceny," říká prezident organizace Ikimači Club Keiko Hioki. "Ale aby se podařilo zachovat svět gejš jako součást naší kultury, musí ho široká veřejnost lépe znát."