Čeští žáci jsou spíše teoretičtí občané

Čeští žáci jsou spíše teoretičtí občané

Česko patří mezi pouhých jedenáct zemí Evropy, které si už definovaly, jaké zásady a dovednosti mají učitelé žákům vštípit během hodin občanské nauky.
Čerstvě zveřejněná zpráva školských expertů EU na portálu Eurydice včera navíc potvrdila, že české děti začínají s výchovou k občanství poměrně brzy. Nijak nezaostávají za svými vrstevníky, ani pokud jde o četnost výuky.
Přesto patří v Evropě mezi ty, které se nejméně zajímají o dění v místě bydliště, natož o politiku - nevěří na volby ani na charitu.

Kde se stala chyba?

Experti Eurydice, kteří způsob výuky k občanství zkoumali od roku 1997 v 28 zemích a zapojili do něj přes 140 tisíc žáků, soudí, že to může mít na svědomí mnohdy ještě zkostnatělá výuka.
A malé zapojení žáků a rodičů do dění ve škole.
Tradičně nejtolerantnější a "nejsvědomitější" Skandinávci totiž mají už od základních škol žákovské asociace či žákovské odbory, které se snaží hájit zájmy dětí - byť by šlo o sortiment limonád ve školním automatu.
"Pravidlem bývá, že i rodiče bývají poměrně aktivní v tom, jak ovlivňují dění ve škole. Děti jsou od mala zvyklé vidět, že lze dosáhnout svého, pokud se člověk o věc zajímá," píší autoři studie.
V Česku žákovské odbory neexistují, ba ani ročníkové rady, v nichž žáci spolupracují s učiteli. Ty ve většině zemí fungují, v některých - například v Belgii - je školy dokonce musí zřizovat ze zákona.
A rodiče? Zejména ve velkých městech se jen málo zajímají; učitelé potvrzují, že více zájmu vzbuzuje chod malotřídní školy než školy pro osm set dětí.
"Je to škoda. Protože děti přebírají to, co dělají - nebo spíše nedělají - rodiče. Pokud ti zpochybňují prakticky všechno, děti je nutně musí kopírovat," soudí sociolog Jan Spousta.

Poučky místo praxe

A pak je tu způsob výuky. "Málem jsem z občanky propadla, protože jsem zapomínala na referáty. Spočívaly v tom, že se z novin vystřihla zpráva, která člověka zajímala, a přečetla se," tvrdí devatenáctiletá absolventka učiliště v Praze.
Na středních školách s maturitou pak osnovy hodin občanské výchovy většinou naplňují základy filozofie, práva či sociologie.
"Hodiny vypadají tak, že se učíme data, letopočty, definice. Nic praktického," říká studentka třetího ročníku pražského gymnázia Helena Vorlová. "Ovšem učit se to musíme - my, co nemáme rádi matematiku, bychom totiž ze společenskovědního základu mohli maturovat."
Připravovaná nová podoba maturitních zkoušek totiž počítá s tím, že ve společné části - stejné pro studenty všech typů středních škol - si maturant bude moci zvolit právě mezi těmito předměty.
"Požadavky k testu jsou známé. Takže v hodinách jedeme tak, aby se co nejlépe připravili," souhlasí jeden z učitelů občanské nauky, který ovšem nechtěl být v novinách jmenován - nechtěl na sebe upozorňovat. "Faktem je, že memorování definic nijak nepomůže, aby se ze studentů stali dobří občané, kteří se dejme tomu zapojují do života ve městě," dodává.
Těžko pak může překvapit dva roky starý průzkum Mezinárodní asociace ve vzdělávání (IEA), podle kterého jsou čeští středoškoláci pasívnější a méně tolerantní než jejich zahraniční vrstevníci. "Například jen pětina studentů uvažuje o tom, že by pomáhala vybírat peníze na dobročinnost," citovala z výzkumu Ivana Procházková z ÚIV. V cizině přitom hodlá charitě pomáhat polovina dotázaných.
Podle stejného průzkumu, do kterého se v Česku zapojily tři tisíce mladých lidí ze všech typů středních škol, studenti jen málo důvěřují státním institucím. (Tento rys byl ovšem shodný pro studenty prakticky ze všech postkomunistických zemí.)
Méně mladých než v Česku se však chystá jít k volbám už jen v Chile, Lotyšsku a Švýcarsku.

Učitelé se nediví

Učitelé se takovým výsledkům jen málo diví. "Prostě je to tak, že o věci, o nichž studenti málo vědí, se málo zajímají," soudí třeba Ivan Machek, který tento předmět vyučuje na víceletém gymnáziu v Ostrově.
Ostrovské gymnázium se před lety zapojilo do projektu nevládních organizací s názvem Občan. "Projekt spočíval v tom, že jsme s žáky hledali problém, který bychom mohli řešit. Už to je přimělo zamyslet se nad tím, kde žijí a co je tíží. Napadaly je různé věci - od injekčních stříkaček v pískovišti po to, že je koupaliště daleko. Nakonec jsme se shodli, že budeme bojovat proti nezodpovědným pejskařům, kteří po svých psech nesbírají exkrementy," dodává učitel.
S dětmi vyrobili cedule, nabádající k příslušné činnosti, oslovili úřady a podle pravidel požádali o pronájem veřejného prostranství.
"Žáci tak pochopili, jak funguje a jak se člení obecní úřad, jak se vyplňují formuláře a podobně. Navíc se pro projekt nadchli, debatovali o tom v rodinách, vymysleli i následný sociologický průzkum, co tomu lidé říkají. Dětem došlo, že tím, že se zajímají, mohou ledacos změnit. I když po čase zájem mnoha dětí zase opadl, některé dál aktivně sledují, co se v Ostrově děje," dodává Machek.
Kvůli tomu, že se třída zapojila do projektu, musel zhruba třicet procent předepsané výuky "smrsknout" do naprostého minima. Ředitel školy Milan Martínek s tím souhlasil: "Pro studenty to bylo velké oživení výuky. A navíc se naučili komunikovat s městem, asi také trochu pochopili, jak funguje státní správa," soudí ředitel.
V projektu škola pokračuje. Studenti si například rozdělili politické strany a připravili předvolební klipy s hesly, která by nejspíše ta která strana hlásala.

Jak se vyučuje výchova k občanství

nauka je součástí několika předmětů od první třídy
Maďarsko, Německo, Dánsko
Od osmi let
Belgie (nauka je ovšem součástí několika předmětů)
Od deseti let
Estonsko, Portugalsko
Od jedenácti let
Česko, Slovensko, Anglie
Od dvanácti let
Irsko
Od patnácti let
Francie
Od sedmnácti let
Norsko
Pramen: Eurydice