Návrat až do 13. století

 
Pohled na skanzen z vnitřku dobového stavení
Snímek: Pavel Eichler

Skanzenu Maihaugen konkurují od roku 1994 sportoviště, která v Lillehammeru zůstala po zimních olympijských hrách, přesto ho mine málokterý turista. Nikde jinde v Norsku totiž není další možnost vidět takto ucelenou sbírku staveb, jejichž historie sahá až do 13. století.
Tak starý je dřevěný stěžňový kostel původně stojící na statku zvaném Garmo. V létě v něm lze stále narazit na nefalšovanou bohoslužbu nebo svatbu. To pak bývá spolu s návštěvou nedalekého olympijského areálu s bobovou dráhou nebo můstků pro lety na lyžích silný zážitek. V zimě si do skanzenu můžete odskočit, když zavítáte do půvabného a jezery obklopeného lyžařského areálu Hafjell, který od Lillehammeru leží jen patnáct kilometrů. Mimochodem, Lillehammer je jediné město na světě, které se může pochlubit lyžařem ve svém znaku. Bez nadsázky se o něm dá tvrdit, že je nejstarším lyžařským městem světa.

To si nefoťte
Průvodkyní po skanzenu, který se nachází severovýchodně od centra bývalého olympijského města, nám je ochotná paní Ingrid - jak jinak, když jsme v Norsku - sportovní typ. Norové mají sympatický zvyk s každým se osobně přivítat, podat si ruku a začít mu tykat. Říká se, že vykají pouze králi Haraldovi. Ingrid nám všechno ochotně ukazuje, jen u rybníka, v němž právě řádí bagr, nás prosí, abychom nefotili. "Zrovna ho čistíme, děláme to každých deset let. Nevypadalo by to na vašich fotkách dobře, nezlobte se," říká sice s úsměvem, ale všichni její přání respektujeme, protože vypadá velmi nesmlouvavě. Tento severský národ obecně nerad moc diskutuje.

Přestěhovaný kostel
Největší část expozice připadá na první dva tematické okruhy: venkov a město. Zatímco první nabízí návštěvníkům skanzenu pohled na typickou norskou osadu na přelomu 17. a 18. století, druhý umožňuje nahlížet na Lillehammer na počátku 19. století.
Už zmiňovaný starobylý kostel se stal prvním objektem, který Anders Sandvig zachránil před zkázou. Když tento mladý zubař viděl, že je vzácný náboženský stánek ve stadiu rozpadu, koupil ho, nechal rozebrat a znovu postavit u sebe na zahradě v centru města. Postupem času se jeho sbírka rozrostla o školu z roku 1860, velkostatek Bjornstad z konce 17. století nebo pranýř, který se mimo jiné používal k trestání mládeže, jež narušovala bohoslužbu.
Ani Sandvigovi následovníci nezahálí. V Maihaugenu zatím nashromáždili úctyhodné dvě stovky staveb. V bezprostřední blízkosti navíc stojí muzeum původních norských řemesel, ale o tom až později.
Přibližně třetinu skanzenu tvoří budovy z 20. století. Na nich je zřetelně vidět, jak dramatickým hospodářským vývojem Norsko prošlo po objevení ropných nalezišť v 70. letech minulého století. I sami Norové říkají, že to či ono se stalo před, anebo až po objevení ropy. Po celé zemi najednou rychle vyrůstaly domky v americkém stylu. Sice nešlo o okázalé přemrštěné stavby, na to jsou Seveřané moc skromní, ale určité prvky ukazující na nastupující blahobyt - především velká okna - jsou naprosto zřetelné.
Z výkladu průvodkyně Ingrid vyplývá, že místní na tu dobu nevzpomínají rádi. V další dekádě se velmi rychle a ochotně vrátili ke stylu, který norští architekti vyznávali na přelomu devatenáctého století.

Vystavené rarity
Hned k plotu skanzenu je nalepena galerie, chlubící se nejen velmi obsáhlou a zajímavou expozicí snad všech známých řemesel, která se v Norsku od 18. století provozovala. K raritám patří legendární tiskařský stroj Heidelberg, zachovaný ve výborném stavu, nebo výstava poštovních známek. Je zajímavé, že Norové žili v horách podobně jako našinci - také se živili textilem, kovářstvím, sklářstvím, vyšíváním.
V pozoruhodném kontrastu zde stojí výstava graffiti. S expozicí, která street art umění současnosti ukazuje v celé jeho kráse, pomáhali pracovníkům muzea studenti nedaleké univerzity. A v Maihaugenu jsou za ni rádi, i když je v Norsku povoleno malovat jen na legálních plochách. "Chceme k nám nalákat i mladé lidi," vysvětluje Ingrid.
Jestliže zimní dovolenou strávíte v některém vyhlášeném norském středisku, jako například Hafjell, Beitostolen, Geilo nebo Hemsedal, budete mile překvapeni. Tento kout Evropy je Čechy, Slováky nebo Poláky zcela opomíjen. Přitom možnosti zimních sportů tu jsou nepřeberné, vždyť Norové se rádi chlubí, že lyžování vymysleli. A pokud náhodou do země krále Haralda přijedete a nebude sníh, nezoufejte. Zajděte třeba do skanzenu Maihaugen.

PAVEL EICHLER

Jak se tam dostat
Do norské metropole Osla se dopravíte letecky z Prahy (ČSA, Lufthansa, KLM aj.). Odtud do Lillehammeru míří řada pímých autobusových spojů. Od 4. ledna 2008 nabízí zájezdy do čtyř norských lyžařských rezortů česká cestovní kancelář Alexandria.

Kde se ubytovat
Nejoblíbenější variantou pobytu v této oblasti jsou apartmány a chaty v Hafjellu, nacházející se do 400 metrů od lyžařského areálu. Ceny za ubytování ve čtyř-, osmi- a desetilůžkových bytech začínají od 12 650 Kč na osobu za týden.

Lyžařská fakta
Hafjell
Nadmořská výška: 195 - 1030 m
Sezona: polovina listopadu - konec dubna
Sjezdovky: 39 km, 32 km s umělým sněhem
Přepravní kapacita: 15 200 osob/h
Vleky: 14
Skipas: dospělí 1 den - 6 dní: 325 - 1315 NOK, děti (8 - 15 let) 1 den - 6 dní: 260 - 970 NOK. (1 NOK = 3,25 Kč)
Bezplatný skibus z Lillehammeru
www.hafjell.no