DAVID MAREK, HLAVNÍ EKONOM SPOLEČNOSTI PATRIA FINANCE
Česko má dlouhodobě pověst země s nízkou inflací. To, že se její tempo nyní zrychlilo výrazně nad pět procent, považuje David Marek z Patria Finance za "dočasný šok".
HN: Do jaké míry nynější inflace ohrožuje hospodářský růst v zemi?
Inflace je zákeřná choroba, která se v ekonomice projevuje až s odstupem času. To znamená, že na současné tempo růstu bude mít patrně jen omezený vliv. Z krátkodobého pohledu je zřejmé, že například poleví dynamika růstu reálných mezd, a to z loňských 4,6 procenta na asi půldruhého procenta letos. Byl by to nejpomalejší růst od roku 1998, kdy reálné mzdy dokonce klesly o 1,3 procenta. Zdraží peníze, což se projeví nižším růstem bankovních úvěrů. Poleví tempo růstu firemních zisků. O kolik, to záleží na razanci, s jakou bude centrální banka přitvrzovat svoji měnovou politiku. Ale daleko zásadnější jsou dlouhodobé náklady spojené s vysokou inflací. Spočívají mimo jiné v tom, že firmy musejí častěji měnit své ceníky, což všem komplikuje život. Ve firmách i domácnostech sílí obavy z budoucího zdražování. To může způsobit, že ochabne celková ekonomická aktivita.
HN: Česká národní banka ve své prognóze počítala s mnohem nižší inflací. Proč se o tolik spletla? Lze jejím předpovědím vůbec věřit?
O překvapení v inflačních prognózách, a to nejen centrální banky, ale prakticky všech ostatních institucí, se postaraly především ceny potravin. Ty během posledního čtvrtletí minulého roku stouply podstatně více, než se očekávalo. Předpovídat ceny potravin je opravdu velice těžké. Do hry totiž vstupují faktory, které jsou tak trochu mimo ekonomii - třeba vývoj počasí ovlivňující sklizeň obilí. Stejně tak je nemožné předpovídat hospodářský růst v Číně a to, jak se bude vyvíjet její poptávka po potravinách.
Druhý nejsilnější inflační podnět přišel z trhů energie. Podobně jako u potravin jde o globální záležitost, z našeho pohledu jde o vnější ekonomický šok.
HN: Jaký lék - kromě vyšších sazeb - lze ještě proti inflaci nasadit?
Měnová politika má dvě hlavní zbraně. Jednak je to samotný její kredit, že vždy bude důsledně čelit inflaci, jednak především úrokové sazby, případně ovlivňování měnového kurzu. Tím je ale arzenál měnové politiky vyčerpán. Ale stát má po ruce také politiku fiskální. V okamžiku, kdy ekonomika rychle roste, což také probouzí inflační tlaky, pak je zcela na místě restriktivní hospodářská politika brzdící poptávku a následně inflační tempo.
