Čínská jména - labyrint stejného

Dávat dětem neobvyklá jména je poslední dobou v Číně v módě. Nahrávají tomu i blížící se olympijské hry v Pekingu, na které jsou Číňané náramně hrdí a vyjadřují to i způsobem, že své potomky nazvou třeba Olympiáda. Deník Beijing Daily napsal, že v zemi oficiálně žije tři a půl tisíce dětí se jménem Ao-jün, což v čínštině znamená olympiáda. Další tisíce získaly jména maskotů pekingské olympiády jako je černá panda Ťing-ťing či modrá ryba Pej-pej.

Tato jména plavou ovšem v moři stejných rodových příjmení, s nimiž se naši podnikatelé setkávají. Při obchodních jednáních není totiž vhodné, aby se čínští partneři oslovovali jinak než rodovým příjmením, což je mnohdy kamenem úrazu.

V nejlidnatější zemi světa s více než 1,3 miliardy lidí je podle různých zdrojů pouze 400 až 700 rodových příjmení. Agentura ČTK dokonce uvádí, že 87 procent populace sdílí některé ze 129 příjmení. Server wikipedia k tomu poznamenává, že nejčastěji se používá pouhých dvacet jmen. Obvykle je složené z jedné slabiky, výjimečně je dvouslabičné.

Nejrozšířenějším jménem je Wang (Král), neboť ve starých dobách bylo obvyklé, že čínský císař pojmenovával poddané svým jménem. Takový přístup byl součástí teorie, že každý řádný občan může získat mandát, a dokonce se stát císařem. Tak se stalo, že mnoho osob získalo stejné jméno bez rodové příbuznosti.

Druhým nejrozšířenějším příjmením je Li a třetím Čang.

V zásadě platí, že příjmení stojí vždy na prvním místě. Problém ale spočívá v tom, že se z těchto jmen nedají odvodit eventuální příbuzenské vztahy. Děti nosí obvykle rodinné jméno otce, ženy si však po svatbě zpravidla ponechávají své dívčí jméno. Někdy si ale manželky umísťují jméno muže před své rodinné jméno.

Někdy se může stát, že narazíme na pana Zhanga (Čanga), a jeho manželku paní Liou. V delegaci je jiný pan Liou, ale ten s paní Liou nemá nic společného. Z křestních jmen se nedá odvodit pohlaví osoby. A protože budeme mít při cestě po Číně už po prvních setkáních vizitek spoustu, doporučuje se poznamenat si na vizitku za dobré paměti, zda jde o dámu či pána. Ale nedělejte to v jejich přítomnosti.

Pokud se setkáte například se jménem Chen Wu, Chen je rodinné jméno a Wu je "křestní" jméno. Vhodné je ke jménu při oslovování protějšku přidat pane, paní, slečno. Neprohloupíme, užijeme-li anglické ekvivalenty. Dotyčného pak oslovujeme jako Mr. Chen a v konverzaci se nepoužívají oficiální tituly. Pouze rodinní příslušníci a nejbližší přátelé používají "křestní" jméno. To často napovídá o tom, jak či kde se nositel narodil nebo jaké vlastnosti si pro něj rodiče vysnili.

Pamatujte tedy, že rodinné jméno je to první, které je vytištěno na vizitce. Vezměme příklad předsedy Mao Ce-tunga. Mao je rodinné jméno (příjmení), Ce je jméno generační, které nesou i jeho sourozenci a Tung je jméno "křestní". Druhá a třetí položka jména se může vyskytovat samostatně, s pomlčkou nebo jako jedno slovo.

Ovšem pozor, někteří Číňané, zejména ti, kteří udržují čilé styky se zahraničím, si přibírají evropská jména, která se pak objevují na prvním místě (např. Mr. Tom Cheng).

Pokud ale čekáte, že Číňané podle evropského zvyku své jméno zvěční podpisem s perem v ruce, není tomu tak. Oblíbené je používání razítka se jménem, které slouží třeba k výběru peněz v bance nebo k vypůjčení auta. Každý si přitom může nechat takové razítko vyrobit na počkání na každém rohu a bez dokladů...