S penězi je život snazší

Školné na dobrých školách, razantní pokus postavit se na vlastní nohy nebo třeba "jen" splněný sen - to vše usnadní mladému člověku finanční rezerva budovaná rodiči či prarodiči během jeho dětských let a dospívání. Jak se však ve změti finančních produktů vyznat?

Příjmy rostou... A co úspory?

Spořit a utrácet - ochota k jednomu zpravidla vede k menšímu sklonu k druhému a naopak. Záleží na každém, kolik ze svých disponibilních příjmů věnuje či musí věnovat na spotřebu a kolik zůstane na spoření. Podle ČSÚ převyšují běžné příjmy českých domácností každé čtvrtletí 600 mld. korun. Patří do nich mzdy včetně pojistného, které letos ve druhém čtvrtletí dosáhly 358 mld. korun, ale i sociální dávky (117 mld. korun). Součástí běžných příjmů domácností jsou i příjmy z jejich majetku (34 mld. korun), do nichž patří například úroky z vkladů, které v uvedeném období činily 11,8 mld. korun. Loňský růst příjmů českých domácností a optimismus z vývoje ekonomiky zvýšil chuť utrácet, ale výrazně rovněž sklon spořit. Jestliže totiž předloni v prvním pololetí odložili lidé ze svých disponibilních příjmů 42,8 mld. korun, pak loni za prvních šest měsíců již 67 mld. korun. Hrubé úspory domácností tak stouply meziročně o více než polovinu (+56,5 %), přičemž jejich běžné příjmy o 10,5 %. Lidé tak uskutečňovali své představy z roku 2006, protože podle průzkumu společnosti Research International ve dvanácti evropských zemích (studie Barometr Cetelem) zamýšlelo loni spořit 60 % Čechů. Ale karta se obrací - podle loňského průzkumu připustil úmysl spořit jen zhruba každý pátý český respondent (22 %). Zda lidé letos dále popustí uzdu spotřebě, či mají za to, že jim cenový vývoj neumožní odkládat příliš peněz, ukáže čas. Pro letošek zamýšlel podle zmíněného průzkumu každý druhý oslovený investovat peníze do své domácnosti, polovina odpověděla, že věnuje peníze na volný čas a cestování, a každý třetí si chtěl koupit mobilní telefon. Rodiny zatím prokazují spíše neznalost, pokud jde o finanční projekce do budoucna s využitím rad odborníků. Z dob, kdy pracovník pojišťovny kontaktoval rodinu, sotva přišla maminka domů z porodnice, s nabídkou "prémiového spoření mladých", si totiž mnoho lidí fixuje rodinné finanční plánování s prodejem pojištění. Spektrum nabízených produktů schopných nyní obsloužit finanční potřeby rodiny zejména v delší perspektivě se však velmi rozšířilo. Může být i jedním z kritérií, jak odlišit dobrého finančního poradce pro rodinu od toho, kdo nabízí většinou jen kapitálové či investiční životní pojištění, ale představuje se rovněž jako poradce. "Pokud poradce vůbec nepracuje s nabídkou investic, je to na pováženou," říká Jan Majer z finančního serveru finmag.cz.

Jak poznat dobrého poradce

Důležité je, jak poradce jako finanční zprostředkovatel vystupuje - co je schopen nabídnout, zda hovoří také o nevýhodách produktu, kolik práce si dá se zjištěním rizikového profilu klienta, aby s ohledem na to vhodně navrhl (a v průběhu práce modifikoval) svoji výslednou nabídku. Některé zprostředkovatelské společnosti pak ještě dále na centrále v průběhu odsouhlasování uzavřených smluv sledují výsledek, a pokud nesplňuje standard prvořadé výhodnosti pro klienta, je poradci smlouva vrácena k přepracování. Na první schůzce by poradce zpravidla neměl nabízet - či dokonce vnucovat - konkrétní produkty. Pohovořit by měl spíš o rodinné situaci klienta, co rodina plánuje, co plánují děti, jak dlouho hodlá klient pracovat, co hrozí za rizika. Rozhovor většinou ústí v revizi smluv, které má rodina do té doby uzavřeny. Určitě by však nemělo jít o jejich zrušení a nahrazení novými, stejně málo výhodnými.

Platí se služba poradce? Lidé zpravidla za zmapování současné situace a zpracování finančního plánu platit nechtějí. Služba jako taková tedy bývá často zadarmo, ovšem její cena je skryta v ceně finančních produktů. Pokud je nabízeno placené poradenství, tak pro klienta samozřejmě výhodné není, protože kromě služby platí ještě provize v produktu. Vůči klientovi je tedy vstřícnější - a slušnější, pokud finanční zprostředkovatel za svoji službu nic nežádá a rozdělí se se svými spolupracujícími společnostmi (bankami, pojišťovnami, podílovými fondy apod.) o to, co klient zaplatí v provizích. Donedávna naléhali zprostředkovatelé na společnosti, jejichž produkty nabízeli, aby zvyšovaly provize, v současné době je situace opačná. Konkurence na trhu finančního poradenství se tak přiostřuje a těžit z toho může právě klient.

Poradenský trh je nevyspělý

Nevýhodou poradenství nabízeného finančními skupinami či jednou finanční společností je okolnost, že se z pochopitelných důvodů neuzavírají smlouvy na produkt z nabídky konkurenčních společností, byť by byl pro klienta výhodnější. Proto na trhu působí i společnosti, tzv. nezávislí finanční zprostředkovatelé (AWD, OVB Allfinanz, Partners, ZFP akademie a spolu s nimi velké množství poradců pracujících individuálně), kteří by tento handicap výše zmíněných poradců měli odstranit. Problém však je, že ani u nich se nemusí vždy dařit dodržovat eticky čistý přístup "toho nejlepšího pro klienta" (roli může hrát velikost provizí od jednotlivých spolupracujících společností či preference vysokoprovizních produktů, jako jsou například kapitálová životní pojištění). "Finanční poradenství jako obor je něco na způsob medicíny, která je však starší, důstojnější, rozvinutější a má daleko pevnější etické standardy," uzavírá Pavel Kohout z Partners for Planning Life. "Rádi bychom viděli, že se finanční poradenství dostává na stejný stupeň vážnosti."

Drahomíra Dubská, spolupracovnice redakce