Unie se snaží zažehnat krizi

Až hodiny na bruselské radnici odbijí zítra půlnoc, nebude snad představitele Evropské unie, který by si zhluboka neoddechl. Pro unii totiž skončí její annus horribilis, strašlivý rok, během kterého se začala propadat do existenční krize. Francouzské a nizozemské "ne" evropské ústavě ukázalo, jak hluboká propast zeje mezi politiky prosazujícími ideu společné Evropy a občany. Krizi přiživily i nekonečné tahanice národních vlád o peníze.
EU sice doufá, že se jí v novém roce bude dařit lépe, ale moc důvodů k optimismu nemá. Krize bude pod povrchem bublat dál. Zatím totiž nikdo nepřišel s přesvědčivou vizí budoucí Evropy, která by ústavu nahradila. A nekoná se ani reforma evropské ekonomiky, jejíž stav krizi do značné míry způsobil.
Debata se proto bude dál točit kolem ústavní smlouvy, dané před půl rokem k ledu. Předpověděl to i předseda Evropské komise José Barroso v ročence týdeníku The Economist. "Bude to rok, během něhož unie bude muset strávit odmítnutí ústavy dvěma zakládajícími členy," uvedl Barroso.
EU se ale nebude starat jen o trávení loňského neúspěchu. Už nyní sílí hlasy, podle kterých by se měla pokusit ústavu oprášit. "Musíme přijít na to, jak chceme žít v Evropě, která se stále sbližuje. Nejlepší odpověď leží zřejmě v ústavní smlouvě, je to fascinující dokument," prohlásila rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková, jejíž země v první polovině roku unii předsedá.

Ošklivá nevěsta

Přesto se Vídeň nejspíš ani nepokusí oficiálně ústavu rozmrazit. Na podzim totiž Rakousko čekají volby a kancléř Wolfgang Schüssel neudělá nic, čím by euroskeptické Rakušany popudil. I proto tento týden jeho ministr financí Karl-Heinz Grasser uvedl, že se Vídeň v čele EU zaměří na důležité, ale politicky daleko méně kontroverzní téma - vymýcení podvodů s DPH.
Do obnovení ústavy se nejspíš nepustí ani Finové, kteří se ujmou předsednictví v druhé polovině roku. Úkol bude čekat až na novou německou kancléřku Angelu Merkelovou, jejíž země má unii řídit v prvních šesti měsících roku 2007 a která do toho zjevně má chuť. "(Ústavy) se prostě nelze jen tak vzdát," řekla Merkelová listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Ještě před tím se ale EU bude pokoušet prosadit alespoň části ústavy do evropské legislativy. V rozhovoru pro belgický list le Soir to naznačil i jeden z nejuznávanějších evropských státníků, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.
Jak Juncker, tak Barroso vidí jeden z problémů EU ve špatné komunikaci. Proto prý EU důvěřuje stále méně Evropanů. Vina je prý jak na bruselských institucích, tak na národních vládách. "Od pondělka do pátku lidem vykládáme, jak je nevěsta ošklivá, a přitom bychom chtěli, aby jí tleskali, když ji v neděli vedeme k oltáři," vytkl jim Juncker.
Na řešení skutečné příčiny evropských potíží - nízkého ekonomického růstu a vysoké nezaměstnanosti v mnoha členských zemích - se ale letos nejspíš opět nedostane. Do reforem se chtěli pustit Britové, jejichž předsednictví zítra končí. Nakonec jich ale prosadili jen zlomek a byli rádi, že se jim podařilo dovést unii ke kompromisu o rozpočtu na léta 2007 - 2013. Nebýt toho, Evropa by se ocitla ve skutečné krizi a celý rok by se nezabývala ničím jiným než svým budoucím financováním.
Takto se alespoň může pokusit prosadit některé body takzvané Lisabonské strategie, která má do roku 2010 vytvořit z unie nejvýkonnější ekonomiku světa. Na jaře sice Brusel přiznal, že se cíle přijaté před pěti lety nepodaří splnit. Dál chce ale alespoň odstranit bariéry v oblasti služeb, které tvoří skoro tři čtvrtiny evropského HDP. Naděje na dohodu je ale jen malá.

Hranice se neotevřou

Už na jaře se tedy ukáže, jak žárlivě si národní státy střeží svůj trh nejen před konkurencí ve službách, ale i před volným pohybem osob. Obyvatelé postkomunistických zemí včetně Česka, od jejichž vstupu do EU uplynou dva roky, budou usilovat o to, aby své hranice otevřely další členské země. Dosud mohou odjet legálně za prací jen do Británie, Irska a Švédska. Situace moc nadějně nevypadá. Německo, Rakousko i Francie nám podle všeho zabouchnou dveře na dalších pět let. Naopak Finsko, Portugalsko a možná i Španělsko by podle neoficiálních zpráv mohly svůj pracovní trh otevřít.
Důležitým tématem bude i společná měna. Dál se bude debatovat, zda její zavedení bylo dobrým, nebo špatným krokem. A to zvlášť v Itálii, kterou také čekají volby. Ty se stanou referendem o premiérovi Silviu Berlusconim i o euru. Neméně bouřlivá bude debata o takzvaném Paktu stability a růstu. Rozpočtové deficity několika zemí opět přesáhnou 3 % HDP. Při jednáních o deficitech se ukáže, jaký manévrovací prostor si vybojovala kancléřka Merkelová tím, že z německých peněz na poslední chvíli zachránila rozpočtovou dohodu.
Jediným hmatatelným úspěchem by mohlo být další rozšíření EU. V nadcházejícím roce se rozhodne, jestli pětadvacítka 1. ledna 2007 přijme Bulharsko a Rumunsko. Evropská komise posoudí, zda jsou oba státy na vstup skutečně připraveny. Už nyní se ale objevují náznaky, že se vstup obou zemí, které mají potíže s korupcí, o rok posune. Zároveň se EU chystá na přístupové rozhovory s Chorvatskem a Tureckem. Mluvit se bude i o možném dalším rozšíření o země na západním Balkáně nebo i o Ukrajinu a Moldavsko.
Evropa tak může nadcházející rok zakončovat větší a početnější, ale nikoli hlouběji sjednocená. A to i přesto, že v Bruselu sílí přesvědčení, že EU se nemůže dál rozšiřovat bez prohloubení integrace. Jinak se prý promění v pouhou zónu volného obchodu.