Každého nováčka šokuje v Bruselu spousta věcí. Mě samotného před dvěma lety nejvíc zarážela setkání s cizinci, kteří se tady rozhodli žít. Stěžují si na místní počasí, služby nebo byrokracii, ale jedním dechem tvrdí, že se jim tu vlastně hrozně líbí. Rozpačitě se usmívají a všichni říkají to samé: "Přijel jsem na tři měsíce/na půl roku/na rok a už jsem tady pět/deset/patnáct let."

Proč, proboha, ptám se. Co je tak lákavého na šedivém, úřednickém městě, jehož největší atrakcí je soška močícího dítěte a devět propojených kovových koulí? Kam se hrabe na Prahu! Proč žít ve městě, kde skoro pořád prší? Kde se platí skoro nejvyšší daně z celé Evropy? Kde Čechovi na radnici dva roky po rozšíření EU tvrdí, že jeho země ještě v unii není? Kde je radno vyhnout se každému řemeslníkovi dlouhým obloukem, protože nic neumí a říká si za to tolik, že člověk zbankrotuje?

"Ani vlastně nevím," krčí rameny místní "experti". Pak přece jeden důvod najdou. "Víš, ono je to odsud všude blízko. V Londýně, v Paříži nebo v Amsterdamu jsi za chvilku," prohlásí vítězoslavně. Copak je ale normální, aby někdo velebil jedno město kvůli tomu, že neleží daleko od jiných, podstatně zajímavějších?

Po čase se vám ale Brusel začne dostávat pod kůži. Pochopíte, že jako šedivé, úřednické město ho může vidět jen někdo, kdo letmo zavítá do evropské čtvrti. Objevíte ulice secesních domů s nádhernými byty, které jsou dostupnější než v jiných metropolích. Najdete zastrčené uličky s kavárnami i krásné parky. Oceníte zálibu Belgičanů ve vynikajícím jídle a pití. Užíváte si setkání s lidmi desítek národností. A hlavně vás začne fascinovat možnost být u toho, když se v unijních institucích řeší věci, které bez přehánění ovlivní život každého obyčejného Evropana.

Tento sloupek je v pořadí 99., který jsem z Bruselu napsal, a protentokrát i poslední. Dnes tady totiž končí moje působení na místě stálého zpravodaje Hospodářských novin. Vám, čtenářům, proto děkuji za přízeň i všechny reakce a těším se, až se zase na jiném místě setkáme. V Bruselu totiž zůstávám dál. Proč? Když ono je to odsud blízko do Londýna, Paříže a Amsterdamu, víte?

Autor je stálým zpravodajem HN v Bruselu