Katarina Schapiro: Hledám způsoby, jak nechat lidi rozkvést

HN: Neměl by každý šéf být trochu koučem?

Někdy vzniká u manažerů obava, že koučování příliš "změkčí" jejich styl. Říkám tomu obava z manažerské aviváže. Koučink je způsob, jak předávat zkušenosti a znalosti jiným diskusí. Dobré otázky od kouče jim pomohou lépe myslet a odhalovat souvislosti.

HN: Jaké organizace sdružující kouče najdu v Česku?

V Česku jsou dvě organizace, Mezinárodní asociace koučů a Česká asociace koučů, které sdružují kouče a další příznivce zájmově. Pak je zde mnoho subjektů, které se koučinku věnují jako podnikání. Tam platí pravidla trhu. V Česku není mnoho lidí, kteří by koučovali třeba deset let. To je pro mě hranice, kdy člověk v jakémkoli oboru dosahuje mistrovství.

HN: Kolik se platí za koučování?

Adekvátní hodnotě, kterou kouč svou prací vytvoří. Ten špičkový pracuje přibližně za 13 tisíc korun i více za hodinu. Vím, že obvyklá cena v Česku je asi 8 tisíc korun. Zkušený kouč s akreditací bývá pochopitelně oceněný lépe než začátečník nebo nějaký "samozvanec".

HN: Do koučování jde asi každý klient s jiným očekáváním...

Na začátku musí být jasné zadání, co chceme vytvořit a podle jakých "not" budeme hrát. Mezitím mezi námi probíhá ten jazz. Prostě trochu jamujeme, hledáme, ladíme, ale když jde pak manažer na pódium, umí už nádherně improvizovat. Hledám způsoby, jak nechat lidi rozkvést.

HN: S čím se na vás třeba obrátí?

Například šéf chce vytvořit silný tým. Prvním impulsem může být, že každé ráno pozdraví své zaměstnance. Je to malá věc, jenže si tím začne vytvářet vztah. Předchází tomu to, že uvnitř musí proběhnout mnohem hlubší proces. Navenek pak demonstruje, že jinak přemýšlí nebo chce změnu. Nebo nějaký generální ředitel, který má řídit celou Evropu, chce zlepšit svůj osobní styl. Jde o osobní přeladění, posílení identity a větší pružnosti v jednání. Výsledek musí být pozorovatelný zvenku.

HN: Zkusme další zadání...

Často chce šéf lépe komunikovat o strategii společnosti napříč firmou. Když přijdu po čase do společnosti, měřitelný výsledek je, že vedoucí lidi poslouchá, klade jim otázky. Tým lépe naplňuje svoje poslání. Pak vidím, že naše práce nebyla zbytečná. Odehrálo se něco jedinečného a smysluplného.

HN: Co je nejdůležitější, když chce manažer uspět?

Musí překračovat svoje hranice. Koučové se ptají, kam chce prorazit a proč. Co sám vidí jako svůj splněný cíl a co mu brání v realizaci. Když se dívají sami, mnohdy vidí jen překážky. Proto si lidi najímají kouče. Podívají se s ním podrobněji, jak lze bariéry překonat.

HN: Co nás všechno drží?

Často je to něco, čemu hluboce věříme, že je nemožné, že na to nedosáhneme. Nemáme správný věk, dovednosti, vizáž nebo cokoli jiného, abychom mohli... Přitom každý tušíme, co bychom chtěli, ale nemáme jasnou představu, jak k tomu dojít. To je role kouče, otevřít druhého, pohrát si s možnostmi... Jako kouč přicházím s přesvědčením a věřím tomu, co nevidím, právě proto, aby se to za nějakou dobu ukázalo.

HN: Jak poznám, že mám před sebou kouče, ne šarlatána?

Když k intuici přidám pragmatické informace. Nejideálnější je zorientovat se ve standardech organizací, které se věnují koučinku. Třeba v Mezinárodní federaci koučů máme tři stupně akreditací. Na úplně základní stupeň potřebuje ten, kdo se chce označit za kouče, odvést sto placených hodin koučinku a mít absolvované základní předepsané vzdělání v rozsahu 124 hodin. Akreditace není trvalá, obnovuje se každé tři roky. Profesionální kouč musí odvést 750 hodin.

HN: Jak poznám neetické chování?

Tak, že někdo omezuje způsob vašeho myšlení. Zpochybňuje to, jak svět vidíte, co si myslíte. Úkolem kouče je posilovat vaše schopnosti a jedinečnost. Přidaná hodnota vztahu se rodí v partnerství.

HN: Musí být kouč lidsky zralý?

Je to asi nejdůležitější předpoklad, zralost se však nemusí krýt s věkem. Etické standardy Mezinárodní asociace koučů uvádějí, že by to měl být člověk s uspořádaným soukromým životem a dostatečným finančním zázemím. Ptáme se klientů, proč si vybrali toho či onoho kouče. Někdy odpoví, že rozhodující jsou zkušenosti. Jiný řekne, vybral jsem si jej, protože se mu smějí oči.

HN: Musí si kouč hlídat osobní hranice ve vztahu s druhým?

Říká se, že koučovaný je zodpovědný za obsah a kouč za formu. Je to moje zodpovědnost. Když nezvládnu formu, nepřežiju jako kouč ani rok.

HN: Dáte klientům svoje číslo?

Svoje číslo klientům dávám. Všichni vědí, že kdyby nastala chvíle, že si potřebují zahrát "rychlý ping-pong", nahlas přemýšlet, mohou zavolat. Nikdo té možnosti nezneužívá.

HN: Jak se liší rozhovor s koučem třeba od toho s psychologem?

Koučování hledá cestu do budoucnosti. Nedíváme se moc do minulosti, tam si bereme hlavně dobré příklady. Na prvních schůzkách nesmí mít kouč žádné vlastní představy. Musí být přítomen a poslouchat, nedělat si rychlé závěry. Odhaluje, co je pro klienta důležité, čemu věří. To jsou důležité stavební kameny.

HN: Může kouč odmítnout klienta?

Může. V rovnoprávném vztahu má i on právo někoho odmítnout. Než vstoupím do vztahu s klientem, nejčastěji nějaká firma provede předvýběr skupiny koučů. Pak si ještě musí sednout dvojice kouč a klient. Mně se osvědčilo ve fázi seznamování hrát s otevřenými kartami. Zjišťujeme, zda si "sedneme", nebo ne. Teprve pak může vzniknout skutečná důvěra.

HN: Jste jako kouč sama za sebe, nebo "hrajete" profesní roli?

Dostala jsem nedávno od klienta otázku, zda mu ukazuji pracovní tvář nebo se takhle chovám jako obvykle. Dala jsem mu telefon na svého manžela. Vážně. V roli kouče používám jiné metody, ale jsem to já. Je skvělé být jednou osobou, sama sebou. Jinak si to neumím představit. Musela bych se hlídat, která z nás dvou tam vlastně sedí.

HN: Kolik koučujete za rok lidí?

Našla jsem si svůj model. Existuje doporučení od Mezinárodní asociace koučů mít maximálně asi dvanáct klientů. Záleží na rozsahu a typu zadání. Má spolupráce s jedním top manažerem trvá průměrně devět až dvanáct měsíců. Za rok tímto způsobem pracuji asi s dvaceti lidmi.

Katarina Emma Schapiro (49 let), původem Slovenka, je mezinárodně oceňovaným koučem top manažerů. Je ředitelkou společnosti Marshall Goldsmith Partners a prezidentkou International Coach Federation v Česku, která sdružuje přes 10 tisíc koučů v 52 zemích. Pracovala ve firmě BGM, Christian Dior Cosmetics, Yves Saint Laurent, Andersen Consulting a Egon Zehnder International. Vystudovala psychologii, lingvistiku a marketing.