Dělat prozápadní politiku v zemi, jejíž obyvatelé se cítí Západem zrazeni, odsunuti do izolace a posléze bombardováni, není jednoduché. Boris Tadić, údajně v dětství nezkrotná a bouřlivá povaha - prý utekl i k cirkusu - už ale podruhé vyhrál přímé prezidentské volby v Srbsku s prozápadním programem. Jeho letošním heslem bylo "Pojďme spolu dobýt Evropskou unii".

Nyní ze všeho nejvíc, i trochu fyzicky, připomíná Zorana Djindjiče, premiéra zabitého v roce 2003 kvůli pokusu o reformy a prozápadní směřování Srbska. Tadić Djindjiče nahradil v čele Demokratické strany, od poloviny devadesátých let jedné ze tří největších opozičních stran vůči režimu Slobodana Miloševiče.

Djindjić byl ve své snaze o reformy do velké míry osamocen, Tadić se může naopak opřít nejen o svoji stranu, ale i o další prozápadní formace a hlavně o několik prominentních navrátilců z emigrace, kteří hlavně na postech ekonomických ministrů nebo guvernéra národní banky mají jakousi představu o nutných reformách. Během svého prvního mandátu ovšem nenaplnil očekávání spojená s evropeizací srbské politiky.

Jeho hlavním protivníkem není již podruhé poražený nacionalista Tomislav Nikolić, ale koaliční partner Tadičovy strany, premiér Vojislav Koštunica, který odmítl před druhým kolem Tadiče podpořit.

Staronový prezident naráží na hradbu nacionalismu a pocity srbské výlučnosti, které v nynější vládní koalici reprezentuje právě premiér Koštunica a jeho Demokratická strana Srbska. Tadičova politika - například rétorika na obranu Kosova a zároveň slibující členství v EU - do velké míry připomíná tanec mezi vejci či srbštější příměr - mezi odjištěnými granáty.

"Pokud evropské země podpoří samostatné Kosovo, budeme mít s evropskou integrací velké potíže," řekl před časem v rozhovoru pro HN a předjímal, kam může Evropu i Srbsko zavést jednostranně orientovaná politika.

"Konečným důsledkem pak bude, že Srbsko se zákonitě stane izolovanou zemí, nebo že bude mít mnohem bližší vztahy se zeměmi jinde ve světě, ale ne v Evropské unii. To bude nepříjemné nejen pro nás, ale i pro celou Evropu," řekl prezident při návštěvě Prahy.

Přitom Tadić patří k těm nemnoha srbským politikům, kteří se na situaci Kosova dívají realisticky. Přesto nemůže otevřeně přiznat, že pro Srby je provincie ztracená.

Tadičovi bude letos teprve padesát let, druhý prezidentský mandát, pětiletý, pro něho tedy neznamená konec kariéry. Naopak, on může být tím, kdo opravdu za deset, patnáct let dotáhne Srbsko až ke členství v unii - třeba jako premiér.

Průpravu má dobrou, je vystudovaným psychologem, v mládí byl krátce vězněn za protirežimní aktivity, působil v protimiloševičovské opozici jako expert na public relations, v pomiloševičovských vládách byl ministrem spojů i ministrem obrany.

Jako perličku uvádějí jeho životopisci, že rodiče, Sarajevané, dokončovali své doktoráty v Paříži jen pár dní před jeho narozením.