Investice do akcií vyžadují pevné nervy
Jeden z osvědčených způsobů, jak zhodnotit volné finanční prostředky, je dlouhodobé investování do akcií. Samozřejmě, i u těchto investic hrozí riziko ztráty, proto je rozložení financí do více emisí jednou ze základních podmínek úspěchu. Obecně se dá říci, že pět firem je dostačujících k rozložení rizika.
Pokud se nyní podíváme na investiční horizont, zjistíme, že ten, kdo uvažuje o investicích do akcií, by měl počítat s tím, že minimálně tři až pět let nebude takto investované prostředky potřebovat. Pravdou je, že i tato doba může být někdy nedostatečná a investor může o svoje finance přijít.
Japonská střela vedle
Příkladem dlouhodobé investice s nešťastným koncem, tedy aspoň pro ty, kteří nevydrželi, se stala investice do japonských akcií. Ten, kdo v roce 1996 nakoupil japonský index Nikkei, kdy dosahoval úrovně 22 700 bodů, tak v současnosti prodělává asi 28 procent z investované částky.
Pokud tento investor vydrží a akcie neprodá, dá se očekávat, že nakonec vydělá, ale jeho investiční horizont bude výrazně delší, než sám očekával. Pokud byl tento investor donucen z "nějakého" důvodu akcie prodat například v roce 2003, pak inkasoval ztrátu daleko větší, asi 65 procent.
Protože je nám pražská burza výrazně bližší, podívejme se na některé investice, které mohl provést každý z nás.
Není dne, abychom v denním tisku nečetli o nejlepší české firmě posledních dní - ČEZ. Ten, kdo před několika lety správně odhadl vývoj těchto akcií, se v současnosti doslova topí v pohádkových ziscích.
V roce 1999 tj. před sedmi lety, stály akcie ČEZ 45 korun, v současné době je cena těchto akcií nad hranicí 800 korun. Akcionáři tak dosáhli 18násobku vložené investice, což je nevídané. Ne všichni však vydrží a při růstu prodají a realizují. Ti, kdo vydrželi, a několik takových skutečně existuje, si v současnosti svých zisků nadmíru užívají.
Opačným příkladem je investice do akcií Českého Telecomu. Na začátku roku 2000 stály tyto akcie 980 korun, postupně se dostaly na svoje minimum v roce 2001, a to až na hodnotu 200 korun.
Správný titul a doba
Pokud někdo v tomto roce akcie prodal, zaznamenal ztrátu téměř 80 procent. Akcie se ovšem postupně stabilizovala, přišla privatizace a kurs začal růst až na současných přibližně 520 korun. Pravda, investor stále ještě prodělává, ale výrazně méně než v roce 2001. Pokud tento "nešťastník" vydrží, dá se odhadovat, že akcie se bude dále posouvat mírně nahoru a ztráta se bude snižovat.
Tyto dva příklady ukazují, že je velmi těžké najít ten správný titul a správnou dobu, kdy do jednotlivých akcií investovat.
Trefa do českého indexu
Tento problém za nás částečně řeší investiční fondy, jejichž portfolio je obvykle navázáno na burzovní index.
Díky tomu je riziko z investice rozloženo do více akcií a ztráta, která hrozí, obvykle nedosahuje takových hodnot jako investice do špatně zvoleného titulu.
Opět se můžeme podívat na pražskou burzu. Pokud by si investor místo akcií Českého Telecomu koupil index PX-D (který minulý pátek skončil) nebo investiční fond, který má v portfoliu akcie, které obsahuje index PX-D, pak by dosáhl od roku 2001 zhodnocení asi 58 procent. To je, v porovnání se ztrátou, která by přinesla investice do Českého Telecomu, velmi slušný výsledek.
Obecně tedy nelze věřit tomu, že akcie jen rostou. Výrazný akciový růst je občas dobré využít k prodeji a s novými investicemi nespěchat.
Autor je analytikem HVB Bank Czech Republic
