Adam Černý: Bezzubé ultimátum

Rada bezpečnosti OSN se nejvíce podobá tomu, čemu by se dalo říkat světová vláda. Její členové, tedy hlavně těch pět s právem veta, mohou jménem OSN nařídit sankce, či dokonce schválit použití síly, nasazení mezinárodních jednotek. Prohlášení vyzývající Írán, aby zastavil svůj program obohacování uranu, ukazuje, proč Rada bezpečnosti má do vlády světa daleko.

Jednomyslně přijatá výzva, aby Írán zastavil svůj program obohacování uranu, by byla působivá - nesměla by ale mít závažnou slabinu. Musela by být podepřena působivou hrozbou, která by přiměla vládce v Teheránu, aby se vzdali svého letitého programu, z něhož je cítit chuť opatřit si jadernou zbraň. Hrozba ale schází. Proč je výzva Rady bezpečnosti adresovaná Íránu bezzubá? Protože si to vynutili dva z pěti stálých členů, Rusko a Čína. Proto přijatý dokument není rezolucí Rady, ale jen předsednickým prohlášením, které nemá závazný charakter.

Proto z textu zmizela zmínka, že íránský program představuje hrozbu míru a mezinárodní bezpečnosti. Proč se tomu Moskva a Peking tak bránily? Protože vědí, že pojmy jako sankce nemají po irácké zkušenosti ve světě dobrý zvuk a také proto, že oba mají v Íránu důležité obchodní zájmy, energetickými projekty počínaje a dodávkami zbraní konče. A proč tedy přece jen výzvu k zastavení programu obohacování uranu podepsaly?

Ani Rusko, ani Čína nestojí o to, aby se klub majitelů atomových zbraní rozšířil. Rada bezpečnosti poslala míč, i když chabě a opatrně nakopnutý, na íránskou stranu hřiště. Poskytla tak jen dalších třicet dní prostoru k dalšímu jednání. Za měsíc bude pět velmocí, zvláště Rusko a Čína, stát před rozhodnutím, zda se pohnout z místa, ze kterého se jim nyní nechtělo.