Recept na úspěch zní: nápady a dobrý tým

Kdo jsou nejlepší manažeři světa? Tuhle otázku se rozhodla vyřešit redakce prestižního týdeníku pro investory Barron's z amerického nakladatelství Dow Jones. Redaktoři vybrali třicet nejlepších ředitelů světa na základě růstu hodnoty firem na burze za jejich "panování", zisku, ocenění investorů a stylu řízení. Podmínkou bylo, že manažer řídil svou firmu minimálně tři roky.
Seznam obsahuje kromě stálic, jako jsou nejlepší investor světa Warren Buffet z firmy Berkshire Hathaway, Steven Jobs z Apple Computer či Arthur Levinson, šéf firmy na výrobu léčiv Genentech, i některá téměř neznámá jména: například Steven Roth z americké realitní firmy Vornado Realty či Bob Simpson z největší americké "nezávislé" energetické firmy XTO Energy. Do seznamu se naopak nedostala tak známá osobnost, jako je Bill Gates z Microsoftu, a kvůli poklesu hodnoty akcií vypadl i šéf Yahoo! Terry Semel. Ještě zajímavější je neamerická část seznamu.
Z devíti tváří vybraných z Evropy a Asie upozorňují redaktoři Barron's hlavně na Inda Lakshmiho Mittala, Němce Henninga Kagermanna, Brita Terryho Leahyho a Japonce Shigenobu Nagamoriho. Mittala chválí kvůli růstu jeho firmy Mittal Steel a upozorňují i na jeho osobní bohatství, které je srovnatelné například s majetkem již zmíněného Warrena Buffetta či Billa Gatese. Na Kagermannovi oceňují jeho schopnost vzdorovat se SAP konkurentovi Oracl, a to na poli softwaru, který byl donedávna považován za americkou doménu. Mimo jiné za schopnost čelit "americké výzvě" byl do seznamu doplněn šéf Tesca Terry Leahy. Tesco se totiž stalo významným konkurentem amerického řetězce Wal-Mart. Používá navíc nyní stejnou taktiku snahy o dosažení co nejnižších cen při co nejvyšším obratu. Nagamoriho světově málo známou firmu na výrobu motorků do počítačů a přehrávačů CD Nidec zase spolu s britským ropným obrem BP dostal do soupisu růst jejich akcií a vyplácení vysokých dividend.
Existuje tedy nějaký společný recept na úspěch? Nejlepší manažeři zastupují různá odvětví. Některé z jejich firem prošly bolestnou etapou restrukturalizace a omezování nákladů, jiné naopak vydávají značné částky na nákup dalších podniků. Většina manažerů nepřekvapivě považuje za důležitý hlavě dobrý vztah se zaměstnanci, investice do vývoje výrobků a služeb a v neposlední řadě neotřelé nápady v podnikání.


John Browne
BP
Šéf od roku 1995
Důvod ocenění: četné pochvaly od investorů.
Vizionář milovaný akcionáři a "zelený ropák". To jsou dvě charakteristiky, které nejlépe sedí řediteli britské naftařské společnosti British Petroleum (nyní BP) Johnu Brownovi. Padesátiosmiletý milovník moderního umění a sběratel křišťálových pohárů Browne vytvořil během svého šéfování z BP světový gigant, který se může srovnávat s obry, jako jsou ExxonMobil či Chevron. Přispěl k zahájení vlny fúzí v ropném odvětví v devadesátých letech a svoji společnost přesměroval od využívá tradičních nalezišť na Středním východě k ropným vrtům v Africe a v Rusku. Navíc myslí na akcionáře - za poslední tři roky vyplatila firma svým investorům prostřednictvím dividend a zpětného odkupu akcií 40 miliard dolarů. Pro následující tři roky slibuje Browne, že tohle číslo zvýší na 65 miliard. To by dohromady znamenalo více než polovinu současné hodnoty firmy na burze. Navíc Browne dbá na ekologii a jako jeden z mála šéfů naftařských firem vidí velkou hrozbu v globálním oteplování. Sloganem BP se pod jeho vedením stalo heslo "myslíme na dobu po ropě" a společnost rozsáhle investuje do obnovitelných zdrojů energie.

Carlos Ghosn
Renault
Šéf od roku 2005
Důvod ocenění: Zachránil dva legendární výrobce automobilů.
Říká se mu "řezník nákladů". Japonskou automobilku Nissanu zachránil před bankrotem za cenu zavření několik závodů a propuštění dvaceti tisíc lidí. Teď chce zkusit něco podobného u Renaultu - ale bez propouštění. A přitom zároveň řídí i sesterský Nissan, který je s Renaultem propojen prostřednictvím výměny akciových podílů. Dvaapadesátiletý Ghosn si stanovil ambiciózní cíle: do roku 2009 chce více než zdvojnásobit zisk na akcii, snížit výrobní náklady o 12 procent, zákazníkům nabídnout 26 nových modelů aut včetně terénních a "udělat z Renaultu nejziskovější automobilku v Evropě". Chce také expandovat v Rusku, Jižní Koreji a rozvinout spolupráci s íránskou automobilkou Chodro. Analytici se však obávají, jak zvládne dlouhodobě řídit dvě společnosti s tak rozdílnou kulturou a se sídly na opačných stranách zeměkoule. Nesmírně pracovitý Ghosn si však věří a kulturní rozdíly nepokládá za překážku. Ostatně, sám je brazilského původu s libanonskými rodiči a francouzským občanstvím. Tvrdí, že řídit dvě automobilky najednou je naprosto stejná práce, ať již leží v Japonsku a ve Francii nebo ve Francii a v Německu.

Fred Goodwin
Royal Bank of Scotland
Šéf od roku 2000
Důvod ocenění: Otřásl světovým bankovním establishmentem.
Je tak trochu megaloman, pokud jde o akvizice. A nemilosrdný škrt, přímo škot, pokud jde o náklady. Právě díky těmto dvou vlastnostem dostal za pět let původně regionální banku Royal Bank of Scotland mezi deset největších finančních domů světa měřeno jejich tržní kapitalizací. Předběhl tak například obry Deutsche Bank či UBS. V minulém roce vzrostl zisk banky o 17 procent a firma ohlásila plán zpětného výkupu akcií za miliardu dolarů. Přitom banka nepropouští zaměstnance ani nezavírá pobočky. Podle Goodwina mají lidé rádi kamenné bankovní budovy. "Když uzavřete pár poboček, ušetříte milión dolarů, když investujete do informačních technologií, ušetříte 500 miliónů," tvrdí. Trochu otřepaně dodává, že kouzlo, jak docílit slušného zisku, je v tom nabídnout klientům širokou škálu i jen nepatrně se lišících produktů a poskytovat služby, které potřebují. Bank of Scotland je známa hlavně mezi odborníky, na trhu působí pod celou škálou různých značek. Spolupracuje například i se společností Tesco. Sám Fred Goodwin se straní médií. V novinách se tak jeho jméno objevilo jen malo, například v souvislosti s jeho tučnými odměnami.

Henning Kagermann
SAP
Šéf od roku 2003
Důvod ocenění: ukázal konkurenčnímu Oraclu, zač je toho loket.
Zpočátku měl těžkou pozici. Vedení firmy SAP převzal od legendárního Hasso Plattnera, kterému přezdívali "evropský Bill Gates". Ale předčil všechna očekávání. Kagermannovi se podařilo zvětšit podíl SAP na trhu na 47 procent, což je více než trojnásobek oproti konkurenčnímu americkému Oraclu, s nímž svádí tvrdé bitvy jak o trhy, tak o ovládnutí dalších firem. Zatímco v tom prvním vyhrává a je v současnosti ve svém oboru světovou jedničkou, pokud jde o akvizice, SAP se na rozdíl od Oraclu, který získal například firmy Peoplesoft či Retek, nedaří. Nicméně Kagermann si z toho nic nedělá. A dokonce odmítl i nabídku na spojení s Microsoftem. Tvrdí, že mu jde hlavně o růst z vnitřních zdrojů firmy a že příležitosti tu jsou. Věří, že firmy teď stojí před novou vlnou nasazení informační technologií. Navíc SAP úspěšně láká zákazníky konkurenčního Oraclu svými 75procentními slevami. Zatímco Oracle nebude mít své programy nové generace založené na webové platformě hotové do roku 2008, SAP je rozjíždí už teď. Ve vývoji nových programů chce pokračovat dál. "V příštích pěti letech přinesou firmě polovinu zisku produkty, které dnes ještě vůbec neexistují," říká Kagermann.

Terry Leahy
Tesco
Šéf od roku 1997
Důvod ocenění: Velké zisky největšího britského supermarketu.
Když největší světový maloobchodní řetězec Wall Mart Stores minulý rok volal po tom, aby úřady začaly vyšetřovat dominantní pozici Tesca na trhu, musí Terry Leahy dělat něco skutečně dobře, míní list Wall Street Journal. Jeho 2500 prodejen má stejnou plochu jako britská kolonie Gibraltar. Původně anglické Tesco se uchytilo v celé Evropě včetně Česka, kde nedávno posílilo svou pozici převzetím jedenácti prodejen konkurenčního Carrefouru. Je i v Asii a míří do Spojených států, kam firma vyslala skupinu odborníků. Leahy prý každou další expanzi pečlivě zvažuje a nechává si dělat podrobné průzkumy trhu. Jeho obchodní strategie je založená na široké nabídce zboží od oděvů přes potraviny až po elektroniku. Zhruba před rokem firma dokonce otevřela on-line obchod s hudbou. Leahy chce mít co nejlevnější zboží a co největší obrat. Zatím zvýšil od svého nástupu tržby Tesca téměř trojnásobně a čisté příjmy zdvojnásobil. Sám je nenápadný, nerad vystupuje v médiích a mezi spolupracovníky je pověstný svojí věcností. Je také jedním z mála ředitelů, kterému jeho podřízení tykají.

Lakshmi Mittal
Mittal Steel
Šéf od roku 1976
Důvod ocenění: Hodně riskuje, aby získal svou ocel.
Ocelářský magnát Mittal je nejen génius riskantních akvizic, ale také pátý nejbohatší člověk na světě. Za svatbu své dcery utratil prý 60 miliónů dolarů. Má z čeho, jeho společnost je již teď největší na světě a pravděpodobně se ještě zvětší. Přitom ji vybudoval téměř z ničeho: začínal s malou ocelárnou Ispat Indo v Indonésii a nyní se jeho impérium rozkládá ve čtrnácti zemích od Karibiku po Kazachstán. Mittal je považován za přeborníka na restrukturalizaci: koupí společnost, kterou by často za takových podmínek nikdo jiný nekoupil, nespoléhá na státní pomoc, provede restrukturalizaci, propustí lidi a přivede firmu k zisku. Podle BBC má navíc velký cit pro mezery na trhu, nicméně jeho firma se zatím soustřeďuje hlavně na výrobu méně kvalitních druhů oceli. Mittal je pracovním fanatikem a jeho jedinou zábavou mimo ocel a rodinu je prý jóga. Mittalova snaha získat světovou dvojku, evropský Arcelor, ale narazila na odpor vlády na starém kontinentě. Mittal se však nevzdává svého plánu vytvořit obří světovou společnost produkující 100 miliónů tun oceli ročně. Tvrdí, že pouze tak velká společnost má šanci získat silné postavení vůči svým dodavatelům a odběratelům.

Allan E. Moss
Macquarie Bank
Šéf od roku 1993
Důvod ocenění: Skvěle přemýšlí o stárnoucí městské infrastruktuře.
Největší investiční banka v Austráli Macquarie Bank si zvolila poněkud zvláštní specializaci. Kupuje věci, které "normálně" provozuje stát - od letišť, přes mosty, železnice až po vodovody - a pak je spojí do speciálních fondů, jejichž akcie prodává na burzách. Banku, která se vynořila "odnikud" se teď snaží napodobit takoví zavedení giganti jako jako jsou Goldman Sachs či J. P. Morgan Chase. A nejen to. Banka také vybírá mýto a udržuje dálnice v Evropě a ve Spojených státech a spolu s městy provozuje jejich silnice či vodovody. Kromě toho samozřejmě investuje do "normálnějších" odvětví jako je výroba dynamitu či televizní vysílání. Chtěla koupit i londýnskou burzu. Macquarie Bank se podle odborníků chová nejen jako klasická banka, ale také jako fond rizikového kapitálu, inkubátor pro menší podniky či investiční fond. To vše pod vedením padesátišestiletého Allana Mosse. Jeho nekonvenční myšlení pomohlo bance za posledních dvanáct let zdesetinásobit zisk vyplácený akcionářům. Moss ale nezapomněl ani na sebe - jeho odměny se vyrovnají odměnám šéfa General Motors. Moss ovšem zdůrazňuje, že v jeho firmě závisí devadesát procent manažerského platu na dosaženém zisku pro akcionáře.

Shigenobu Nagamori
Nidec
Šéf od roku 1973
Důvod ocenění: Dělá motory do všech vašich oblíbených přístrojů.
Vypadá jako mírný a uctivý japonský důchodce pěstující bonsaje. Ale dojem klame. Shigenobu Nagamori je tvrdý a ambiciózní podnikatel: za čtyři roky chce příjmy své firmy Nidec zdvojnásobit a do roku 2020 zdesetinásobit počet zaměstnanců. "Když cestuji v letadle, mé sedadlo má číslo jedna. Stejně tak v Šinkansenu. Kanceláře mám v nejvyšší budově v Kjótu. Tak mi nepřijde divné, že mé technologie jsou jedničkou na trhu," tvrdí sebevědomě tento výrobe mikromotorků. Firmu přitom založil na dvorku svého domu. Nyní konkuruje takovým obrům, jako je Matsushita, a jeho zařízení pohánějí pevné disky v osobních počítačích, digitálních kamerách i v přehrávači hudby iPod. Jak je to možné? Shigenobu vsadil dříve než jeho konkurenti na nové typy elektromotorů, které teď plánuje montovat i do praček a ledniček. Navíc převedl dříve než ostatní větší část své výroby do zemí s nízkými platy, jako jsou Čína či Filipíny. Sám ale tvrdí, že se mu hlavně vyplácí budování týmového ducha u zaměstnanců a ochota lidí udělat pro firmu s radostí i nepříjemnou práci. Prohlásil dokonce, že vyplatí 100 tisíc dolarů tomu, kdo mu ukáže společnost, která má stejné zisky jako Nidec, a přitom zaměstnává lidi s mizernou náladou.

Michael O'Leary
Ryanair
Šéf od roku 1994
Důvod ocenění: Zahýbal evropským trhem s letenkami.
Vybudoval z malých krachujících irských aerolinek největšího nízkonákladového leteckého dopravce v Evropě a stal se "otcem" levného létání na starém kontinentě. Jeho cílem je, aby lidé létali s Ryanairem zadarmo - letenky jim mají platit hotely a obchody, do nichž míří. Chce předhonit největší evropskou leteckou společnost Lufthansu a do roku 2010 zdvojnásobit počet pasažérů, koupit nová letadla a samozřejmě ušetřit. Jeho skrblictví je příslovečné - podle jednoho vtipu chtěl nechat zmenšit poprsí anděla ve znaku společnosti, aby tak snížil aerodynamický odpor a ušetřil. Společnost Ryanair neposkytuje občerstvení, má v letadlech více sedaček, než je obvyklé, platí nízké letištní poplatky a hlavně dokáže připravit letadlo k dalšímu letu za dobu o polovinu kratší než konkurence. Ředitel Ryanairu je miláčkem investorů - v posledních pěti letech jeho společnost zvýšila svůj čistý zisk téměř trojnásobně. Odboráři mu ale vyčítají, že "vykořisťuje zaměstnance". O'Leary ovšem trvá na tom, že si zaměstnanců váží. Přiznává ale, že nerad vyjednává s odbory a preferuje mladé lidi "bez předchozích vazeb na jiné firmy". Průměrný věk zaměstnance Ryanairu je proto devětadvacet let.