Síla měny aneb Pevná koruna česká

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma

Přesně před dvěma lety vyjel Jiří Paroubek do Maroka. Předvolební kampaň je v plném proudu, ekonomika rekordně sílí. Sebevědomý ministerský předseda neodolal a na setkání s podnikateli si zahrál na prognostika: v roce 2010 bude euro za 25 korun.

Vývozci se chytali za hlavu, ekonomové rozpačitě krčili rameny. Těžko představitelné, ale proč ne? Při Paroubkovu marockém turné jsme za euro platili 28,90.

Kdy bude euro za dvacet

Čas ukázal, že premiér byl netradičně přehnaně skromný. Na vystoupání ke kursu 25 za euro stačilo koruně o dva roky méně. Minulý týden se této laťce přiblížila na dohled, v nejbližších dnech ji překoná a poprvé si euro koupíme za méně než 25 korun. A dolar dokonce za méně než 17 korun.

Předvídat kursy měn s výhledem na měsíce a roky dopředu je stejně spolehlivé, jako kdyby se meteorolog na sklonku jara pustil do prognóz na příští lyžařskou sezonu. Nicméně: pokud bude koruna sílit stejně rychle jako dosud, koupíme do tří let euro za magických 20 korun. Zatím není jasné, kdy koruna skončí svou pouť výměnou za euro. Dřív než v roce 2012 to ale rozhodně nebude. Takže je klidně možné, že platy, úspory, ceny bytů nebo dluhy se budou přepočítávat do eur v kursu začínajícím jedničkou.

Česká koruna tedy pravděpodobně skončí tak, jak se v roce 1919 zrodila - jako jedna z nejrychleji sílících měn Evropy. Přesně tak si ji představoval první ministr financí Alois Rašín, který ji uvedl do života. Neváhal kvůli přechodu k nové měně dokonce na několik dní uzavřít hranice. Pak ji držel pevnou svou politikou deflace.

Pevná kotva prosperity

Za to, že platíme korunami, vděčíme konzervativnímu přístupu prvorepublikových politiků, kteří se drželi hesla: zažitá značka se nemění. Lidé tak jen původní rakousko-uherskou korunu vyměnili za československou. V kurzu jedna k jedné.

Kdyby byla silnější touha udělat tlustou čáru za monarchií, platili bychom možná dnes "frankem" nebo "sokolem". Právě tato jména se dostala spolu s korunou do posledního kola konkurzu na novou měnu.

Pevná a silná měna byla pro politiky po několik málo svobodných desetiletí, které Česko prožilo, vysokou hodnotou. Kotvou prosperity. Česko za první republiky ani po roce 1989 nezažilo na rozdíl od sousedů ani časy vysoké inflace, ani prudké pády měny. Proto Češi tradičně koruně věří. Na rozdíl od Maďarů nebo Poláků, kteří si prošli prudkými devalvacemi a otřesy svých měn. Proto se jich podle průzkumů jsou připraveni vzdát s větším nadšením než my.

Vyměnit korunu za euro si přeje méně než polovina lidí. A stále jich ubývá s tím, jak koruna sílí. České měny by se naopak co nejrychleji chtěli zbavit podnikatelé, především vývozci. Síla jim snižuje tržby ze zahraničí nebo je naopak tlačí ke zdražování. Navzdory všem steskům však statistiky jasně ukazují, že se s "tvrdou" měnou dokáží výborně vyrovnat. Zahraniční obchod skončil vloni největším přebytkem v historii. Navzdory silné měně, nebo právě kvůli ní.

Konec puncu levné země

Silná koruna nutí exportéry jít do souboje nikoliv cenou, ale především kvalitou. A výsledky ukazují, že se jim to daří. Škodovky už dávno ztratily punc "levných" vozů. Dnes si je v Londýně, Kodani a Paříži rádi kupují lidé z vyšší střední třídy. Právě silná koruna výrazně více než třeba růst platů přispívá k tomu, že Česko se mění z levné dílny Evropy a magnetu pro montážní linky ve vyspělejší, dražší zemi.

Vývozci už si v poslední době na korunu nestěžují ani tak kvůli její síle. Po euru touží především kvůli stabilitě. Obávají se, že stejně rychle, jak teď měna sílí, může během pár měsíců začít padat. Právě to je jeden z hlavních argumentů obhájců rychlého přijetí eura.

Pro odklad naopak mluví to, že bohatnutí sílícím kurzem je příjemné. Životní úrovni vyspělejších zemí se přibližujeme dvěma cestami: vzestupem cen a právě sílící měnou. Koruna sehrála výraznou roli v tom, že jsme již dnes bohatší než Portugalci a rychle doháníme Řeky a Španěly.

Zvyšující se ceny v obchodech vidí lidé velmi neradi. Plnější peněženka při zahraničních dovolených je naopak příjemným zážitkem. Od chvíle, kdy se koruny vzdáme a začneme platit eurem, o tuto výhodu přijdeme. Pak už se budeme bohatším přibližovat jen vzestupem cen.

Vedle sentimentů a symbolů jsou právě toto dva nejsilnější argumenty pro a proti setrvání u české koruny.

Koruna jako přežitek

Přestože koruna je v posledních letech nevyzpytatelná a na rychlost posilování by si vsadil málokdo, její prudký pád jsme po roce 1989 nezažili. Na rozdíl třeba od Maďarska, kde forint v roce 2003 ztratil za jediný rok téměř třicet procent své ceny.

První a poslední vážné zakolísání po roce 1989 koruna prožila v časech ekonomické krize roku 1997. Bylo to také jediné období, kdy se od ní začali Češi odvracet a hojně nakupovali marky a dolary.

Když se země dostala do potíží, koruna nebyla volně plující měnou. Proti koši světových měn mohla posilovat a oslabovat pouze o 7,5 procenta. Když začaly přicházet špatné zprávy, spustil se útok na měnu a ta začala padat. Česká národní banka dělala, co mohla, aby ji zachránila. Dolar stál tehdy 31 korun a ekonomové se obávali pádu až k 35 korunám.

27. května 1997 centrální banka snahu udržet korunu vzdala a nechala ji volně plout. Na tiskové konferenci vedle sebe seděli dva velcí rivalové, kteří si dodnes vzájemně vyčítají, kdo přivedl ekonomiku do krize. Premiér Václav Klaus a guvernér Josef Tošovský.

"Od úterý bude kurzová politika změněna," prohlásil s kamennou tváří Josef Tošovský. "Finanční trhy jsou nyní proti nám. Boj by byl příliš drahý. Je škoda, že k tomu dochází, ale musím přiznat, že k tomu přispěla i naše politická nestabilita," nechal se zase slyšet Václav Klaus.

Od té chvíle byla koruna volná. Žádná další krize ani pád už nepřišly. A Václav Klaus ve svém pátečním projevu, těsně předtím, než byl znovu zvolen prezidentem, nezapomněl zdůraznit, jak si pevné koruny považuje. "Pokud cítíte českou korunu jako takový přežitek minulosti, že se jí chcete co nejrychleji zbavit, vyberte si z jiných kandidátů, neboť já budu podporovat existenci naší vlastní měny tak dlouho, dokud to pro občany České republiky bude výhodné."

Alpy za cenu Krkonoš

A většina lidí si zatím myslí, že to skutečně výhodné je. Vidí to při každém kroku za hranicemi. Inflace byla v posledních letech ve všech vyspělých zemích včetně Česka nízká, takže srovnání cen je výmluvné. V roce 2001 se za dolar platilo i 43 korun. Když jste si na Amazonu vyhlédli knížku za padesát dolarů, zaplatili jste za ni 2150 korun. Dnes vám za ni z kreditní karty strhnou 859 korun. To samé platí při účtu v hotelu, restauracích a obchodech.

Při výletu do zemí, kde se platí dolary, si můžeme koupit dvaapůlkrát tolik co před sedmi lety. V Berlíně nebo Paříži o třetinu víc.

Rozdíl mezi cenou za den lyžování na několika sjezdovkách ve Špindlerově Mlýně a stovkách kilometrů špičkových tratí ve švýcarských nebo francouzských Alpách se snížil na necelou třetinu. Poměr ceny a zážitku tak hraje pro alpská střediska.

Čím dál více lidem se také vyplatí vyrazit na nákupy do zemí eura, dolaru nebo franku. Mnoho zboží tam bylo výrazně levnější už v době, kdy byl dolar za 40 a euro za 33 korun. V Londýně nebo New Yorku je konkurence větší, zákazníci náročnější, a tak musí obchodníci nabízet lepší ceny. Když se přidá ještě tak silná koruna jako dnes, přirážka za horší vkus, kterou platíme za nákupy v Česku, je již tak vysoká, že ji obchodníci nemohou dlouho udržet.

Barometr důvěry

Silná koruna je ale především výborným barometrem důvěry. Investoři, kteří s měnami obchodují a nasazují tak její kurs, mají velmi jemné senzory. Když cítí, že země má povážlivé ekonomické nebo politické problémy a na obzoru je nejistota, pustí se do výprodejů a měnu rychle oslabí.

Přesně tak se strach z ekonomických obtíží v Americe odrazil v prudkém poklesu dolaru. Vzestupy a pády v české politice už s korunou několik let ani nehnou. To je jeden z nejlepších důkazů, že navzdory nábojnicím rozesílaným při prezidentské volbě a obviněním z politické korupce žijeme ve stabilní a prosperující zemi se slušnými vyhlídkami do budoucna.

lenka.zlamalova@economia.cz

Koruna česká

Na území Československa se korunou začalo platit 10. dubna 1919. Za první republiky patřila k nejstabilnějším evropským měnám. V roce 1953 prošla reformou, která připravila většinu lidí o úspory. V různých podobách byla v oběhu československá koruna až do 8. února 1993, kdy ji nahradila koruna česká. Na volně plovoucí kurs se poprvé dostala 27. května 1997. Posledních pět let prudce posiluje proti euru, dolaru, libře i švýcarskému franku.