Co ovlivní základ daně

- Právnické osoby musí postupovat podle českého účetnictví

Ač má zákon o daních z příjmů mnoho společných ustanovení pro fyzické a právnické osoby, v mnoha oblastech existují značné rozdíly.

Některé fyzické osoby nemusí podávat daňové přiznání vůbec (lidé s příjmem nižším než 15 tisíc korun za rok a zaměstnanci, pokud neměli jiné příjmy vyšší než šest tisíc za rok).

Sto padesát typů přiznání

Naproti tomu právnická osoba podává daňové přiznání téměř vždy, a to i v případě, kdy vykáže nulový daňový základ nebo ztrátu. Výjimkami jsou neziskové organizace, které měly pouze příjmy osvobozené od daně nebo zdaněné srážkou, veřejné obchodní společnosti a zanikající společnosti za období od rozhodnutí do zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

Právnické osoby také podávají daňová přiznání při různých příležitostech, jako jsou fúze, akvizice, rozdělení společnosti, změna právní formy, likvidace, konkurz a tak dále. Pomocí kódu ve čtvrtém řádku se rozlišuje až 150 typů přiznání podle druhu poplatníka a důvodu k podání přiznání.

Ve hře je řada položek

Základ daně se stanovuje na základě účetního výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů (IFRS). Společnosti, které jsou veřejně obchodovány na některém trhu zemí Evropské unie, a vykazují proto uzávěrku podle IFRS, použijí pro zjištění základu daně příslušnou vyhlášku (č. 500 až 502/2002 Sb.).

Takto stanovený základ daně se v daňovém přiznání upravuje o řadu položek, například o:

* položky neoprávněně zkracující příjmy,

* výdaje zákonem neuznané za potřebné k udržení, zajištění a udržení příjmů (typicky výdaje na pořízení hmotného majetku, náklady na reprezentaci, pohoštění, výdaje na osobní spotřebu a mnoho dalších uvedených v § 25 zákona),

* rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy,

* uplatnění daňové ztráty.