Kde se rodí květnatá mluva

 
Snímek: CZECH TOURISM (LITOMYŠL)

"V zátiší mezi vlnícím se obilím, za nímž borové lesíky se černají, skryta je neveliká lučina, přes dvacet kroků zdéli, na patnácte kroků široká. Na jejích pokrajích bujejí nízké keříky červených, plných růží... Milý je odtud rozhled krajinou, na lesíky, mezi nimiž prohlédá makovská věž, na vesnice kol zelenem se bělající, zvláště pak k východu po návrších a lesnatých chlumech u České Třebové a na starý zámek litomyšlský krásné výstavnosti," utrousil na stejném místě turista Alois.
Příjmení měl Jirásek, v Litomyšli začínal pracovat jako učitel a v kalendáři byla druhá polovina 19. století, když si vyšel směrem k Morašicím a Újezdci. Zastavil se na Růžovém paloučku, místě, které svůj název získalo od souvislého porostu galských stepních růží. Až se tu zastavíte vy, na vlastní oči uvidíte, co dokázala způsobit slovutná spisovatelova fantazie ve spojení s národovectvím a vodopádem slov.

Rozkvetlé slzy?
V Jiráskově pojetí je Růžový palouček nejenom místo s kouzelným rozhledem, ale také dějiště rozloučení českých bratří s rodnou krajinou po porážce českého stavovského povstání. Zní to hezky, stejně jako pokračování legendy, že slzy českých bratří se tu proměnily v kvetoucí růže. Nic z toho však není pravda, jak už se to u Jiráska někdy
stává.
Rozhled z Růžového paloučku není nic moc, čeští bratři zde nikomu nemávali a růže tady rostou nikoliv z jejich slz, ale proto, že galské růži se na takových místech zkrátka daří. Význam palouku o rozloze 340 čtverečních metrů asi nejlépe vystihuje zápis z roku 1787 z josefínského katastru, že se jedná o neužitečný pozemek.
Jenže Jiráskova reklamní akce byla silnější než seriózní historické zápisky, jeho věhlas se šířil, a tak tu v roce 1921 odhalil "Spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti" památník českých bratří. Návrh vyhotovil architekt Alois Metelák a slavnostního aktu se zúčastnil sám Jirásek. Pronesl projev, kterému naslouchalo na sedmdesát tisíc přítomných lidí, a z paloučku si odnesl prsť v pozlaceném pouzdře ve tvaru srdce. Po spisovatelově smrti pak byla uložena do jeho hrobu v Hronově.
S paloučkem jsou však spojeny i další legendy, které tomuto místu dávají tajemný i poetický nádech. Například se zlou se potáže každý, kdo by růžím na paloučku ublížil. Jistý sedlák je prý chtěl vypálit. Zkusil to a zakrátko mu zemřela žena a ve vaničce se utopilo jeho dítě. Ruský voják se zase chystal jednu z růží vyrýt ze země. Jenže při jejím dobývání zakopl a v pádu ho zastřelila jeho vlastní zbraň. Možná ale také hledal zlatý kalich, který tu měli zakopat mniši z kláštera v Tržku na útěku před Janem Žižkou.

Partyzáni v Betlémě
Dalším místem, kterému legendy dodaly nutnou dávku tajemnosti a dobrodružství, jsou Toulovcovy maštale, přírodní pískovcové skalní městečko, rozkládající se ve čtyřúhelníku vytyčeném obcemi Budislav, Proseč, Bor u Skutče a Jarošov. Kouzlo bizarních skalních útvarů ocenili v minulosti jak partyzáni, tak loupeživý rytíř Toulovec. Množství skrýší, průlezů a jeskyní v místních pískovcových skalách jim kdysi zachránilo krky.
Původně mořské dno vymodelovala eroze do pitoreskních tvarů, a tak třeba svačinu si můžete sníst u Panského stolu a na dezert zajít ke Kolumbovu vejci. Po jídle lze strávit chvíle rozjímání v Betlémě nebo u Kazatelny. A potom si tělo protáhněte v Dudychově jeskyni, do níž se šplhá úzkým komínem několik metrů vzhůru.
Název Toulovcovy maštale nese nejen celé území přírodní rezervace, ale také jedna samostatná skála, kterou lze nejrůznějšími chodbami prolézat jako skutečný kamenný dům. Procházet budete přes Kuchyni kolem obrovského kamenného zvonu do Ložnice a dalších pojmenovaných komor.
Zatímco přírodní krása je nezpochybnitelná, s rytířem Toulovcem to tak jasné není. Pověst o něm mluví jako o loupežníkovi, který byl štědrý k trpícím a nemocným lidem a rozdával jim svůj majetek. Ten nakradl na Moravě bohatým kupcům. Historické prameny ho ale líčí jako bohatého litomyšlského měšťana. I v těchto záznamech mu ale štědrost zůstává.

Dým z Proseče
Vhodným předělem mezi divokými lesními stržemi a poetickou romantikou starých dobrých časů může být rozvážné zamyšlení u dýmky. Stačí jen oklepat jehličí z Borovic a vstoupit do Proseče. Ruční výroba dýmek tu má více než dvousetletou tradici. Po návštěvě Toulovcových maštalí, kde písečné sesuvy odhalují spletité kořeny stromů, by se mohlo zdát, že krásné dýmky vznikají právě z tohoto dřeva.
Tak tomu ale bývalo jen dříve. V 19. století se skutečně prosečské dýmky vyráběly ze zdejších stromů, používaly se hlavně kořeny bříz a olší. Dřevo mělo krásnou kresbu, ale bohužel nebylo odolné proti žáru a dýmky potřebovaly plechový vnitřní plášť.
Od 20. století se do prosečských dílen začal dovážet vřesovec od Středozemního moře a například Pavel Háp z něho ručně zhotovuje dýmky i dnes. Největší rozmach dýmkařství prožívala Proseč mezi světovými válkami, kdy zde potřeby pro kuřáky vyrábělo na šest set lidí. Kdo si chce prostudovat dýmky podrobněji, může si i teď v zimě domluvit prohlídku v prosečském muzeu (telefon: 469 319 413).

Rozmarné koupaliště
Z Proseče může putování pokračovat sevřeným údolím Roudné, kterým protéká Vranický potok. Před sto lety tu zdejší Okrašlovací spolek zbudoval lesní koupaliště, které slouží dodnes. Dřevěné šatny, bazén napájený vodou z potoka, stín od vzrostlých stromů a vychlazené pivo nebo limonáda vyvolávají dokonalou iluzi Vančurova Rozmarného léta. Toto údolí si na příchod třetího tisíciletí musí počkat. A když bude mít štěstí, třeba se nikdy nedočká.
Pohádkově romantickou vycházku pak zakončete v Nových Hradech. Opravený rokokový zámek vypadá, jako by ho zhotovili cukráři ze zdejší cukrárny umístěné v jednom ze zámeckých křídel. Zdobná stavba jak z cukrkandlu si společně s pěstěnými ornamentálními záhony právem vysloužila přezdívky malý Schönbrunn nebo české Versailles.
Zámek byl v letech 1774 až 1777 postaven podle plánů tyrolského architekta Josefa Jägra, ale jeho další osud nebyl zdaleka jen šlechtický. Hraběte Jeana-Antoina Harbuvala de Chamaré totiž jako nájemníci vystřídali například po druhé světové válce žáci obecní a měšťanské školy. V padesátých letech posloužily zámecké suterény dokonce coby výkrmna vepřů. Na rozdíl od Jiráskova bájení je toto bohužel pravda.
Někdo bydlel na zámku, jiný ve skalních vykutaných komůrkách. Sklepy kopanými do skály je známá především obec Zderaz. V čase třicetileté války si do nich lidé nejprve ukrývali jídlo a majetek před vojáky, později v nich někteří i bydleli. Další historický pramen říká, že snad mohly být před vydáním tolerančního patentu používány k tajným obřadům a setkáním nekatolického obyvatelstva.

Václav Poustka

Informace

Turistická informační centra:
Litomyšl, Smetanovo nám. 72, tel.: 461 612 161, ic@litomysl.cz  
Proseč, tel.: 469 319 413, mastale@mastale.cz  
Poříčí u Litomyšle, tel.: 461 616 991, ic.porici@tiscali.cz  
www.litomyslsko.cz  
www.nove-hrady.cz  
www.mastale.cz  

Jak se tam dostat
Litomyšl je vzdálená asi 50 km od Pardubic a přibližně 160 kilometrů od Prahy. V prvním případě zabere cesta autem zhruba 50 minut, ve druhém dvě a čtvrt hodiny. Z hlavního města se jede po dálnici D11 na Hradec Králové a poté po silnici číslo 35 na Svitavy. Veřejnou dopravou se z Prahy do Litomyšle dostanete za necelé tři hodiny (například autobusem s přestupem v Hradci Králové).

Mikroregion Litomyšlsko
Popis úřednický: Rozkládá se na území někdejšího okresu Litomyšl, který zanikl před bezmála půlstoletím.
Popis turistický: Je místem, na které se dá nahlížet z výšky několika zdejších rozhleden, kde se lze bát ve strašidelných pískovcových roklích, kde je možné najít zapomenutou lesní plovárnu, cukrářsky nazdobený rokokový zámek i malebné renesanční město Litomyšl.
Popis kartograficko-statistický: Tvoří ho obce Benátky, Bohuňovice, Bor u Skutče, Budislav, Cerekvice nad Loučnou, Čistá, Desná, Dolní Újezd, Hluboká, Horky, Horní Újezd, Chmelík, Chotěnov, Chotovice, Janov, Jarošov, Květná, Litomyšl, Lubná, Makov, Morašice, Němčice, Nová Sídla, Nová Ves, Nové Hrady, Osík, Perálec, Poříčí, Proseč, Příluka, Řídký, Sebranice, Sedliště, Sloupnice, Strakov, Suchá Lhota, Trstěnice, Tržek, Újezdec, Vidlatá Seč, Vlčkov, Zderaz.

Kde se najíst
Báječné místo na oběd a ještě lepší pro toho, kdo se přes den moc nenají a večer dostane hlad jako vlk. V restauraci U Kolji v Litomyšli totiž vaří výborně a natolik sytě, že polohladový návštěvník si tady posezení tolik neužije. Ukrajinská jídla, na která se podnik už třetím rokem specializuje, mají poctivý základ. Třeba takový bograš, což je hustá polévka s hovězím a vepřovým masem, brambory, rajčaty, paprikou a mrkví, strčí hravě do kapsy leckterý hospodský guláš. A nestojí ani padesátikorunu. Za stokorunu se jako hlavní chod podávají například blinčiky, tedy palačinky plněné vepřovým masem. Delikatesa jsou varenyky - taštičky plněné vařenými brambory, uzeným a cibulkou. Komu opravdu kručí v břiše, ať si objedná verchovinu, což je zapečené uzené maso s bůčkem, majonézou a sýrem. Na závěr ještě blinčiky s povidly a smetanou a člověk má zásoby jídla na celý pracovní týden.
Restaurace U Kolji, Mařákova 365, Litomyšl, telefon: 461 618 196.
Jednoduše, dobře a rychle se dá v Litomyšli najíst na náměstí v restauraci U Slunce. Typický zavedený podnik se štamgasty, kde se v hlavě starosty Brýdla zrodil nejeden nápad na zvelebení města. Tady se místní scházejí v poledne na oběd a večer na pivo.
Restaurace U Slunce, Smetanovo náměstí 17, Litomyšl, telefon: 461 614 775.

Kde se ubytovat
Skromné ubytování v blízkosti atraktivních Toulovcových maštalí najdete v Proseči u Skutče v rodinném domku Pavla Hápa. Přízemní apartmán pojme šest hostů, kteří mají k dispozici ložnici, obývací pokoj, kuchyň a koupelnu. Dospělý platí za jednu noc 205 korun, malé děti 125 korun a školáci 155 korun. Telefon: 723 634 922.
V údolí Zderaze lze využít služeb Hotelu 609, který zároveň funguje jako zdravotnické rehabilitační zařízení. Ceny za jednu noc se pohybují od 300 do 400 korun. Telefon: 482 311 767.

Tip na výlet
Tři rozhledny, tři kapitoly z učebnice architektury, tři pohledy na krajinu z výšky. Na počátku třetího tisíciletí byly v litomyšlském mikroregionu postaveny tři nové rozhledny ze dřeva a kovu. Každá jiná, a přece svým provedením podobné.
Nejstabilnější postavení má široce rozkročená Toulovcova rozhledna. Čtyři šikmo ukotvené dřevěné nohy míří vzhůru, aby unesly jak krytou zastřešenou vyhlídku v patnácti metrech nad zemí, tak otevřené odpočívací mezipatro. Stojí přibližně na polovině spojnice mezi obcemi Budislav a Jarošov. Mimo hlavní turistickou sezonu je uzavřená, ale zájemci ve větší skupině si mohou domluvit mimořádnou prohlídku na telefonním čísle 607 170 186 u paní Lebedové. Rozhlednu, stejně jako její dvě další sestry, navrhl inženýr Antonín Olšina.
Za štíhlou dlouhonohou krasavici lze označit rozhlednu Terezka u osady Paseky u Proseče. Kovové schodiště vás zavede přes čtyři plošiny až do pětadvacetimetrové výšky. Terezčiny nohy se tyčí kolmo vzhůru, to je její poznávací znamení. A kdo se chce z Terezky rozhlédnout, měl by si domluvit návštěvu s paní Doležalovou na telefonu 723 148 200.
Třetí rozhledna, Borůvka, je slečna lepých tvarů. Uchopte do ruky svazek dřevěných špejlí, držte je uprostřed a volné konce pootočte proti sobě. Vytvoří vám tvar hyperbolického paraboloidu. Právě taková je konstrukce osmnáct a půl metrů vysoké Borůvky u obce Hluboká. Klíče od ní má paní Dejdarová s telefonem 469 351 257.