Sedlčansko, ta naše krajina česká

 
Snímek: Štěpán Vítek (Bělice)

Pouhých šedesát kilometrů jižně od Prahy leží kraj, který potěší nejen filmové fandy. Sedlčansko bývalo po staletí chudým regionem, kde se živobytí z nepříliš úrodné země jen těžko získávalo. Oblasti se v moderní době ve větší míře vyhnul moderní průmysl, i dnes sem vede jen jedna nevýznamná železnice a silnice tu jsou všelijaké.
Ale bývalé handicapy se přetavily v současnou výhodu: tou je čistý vzduch, harmonická krajina, jen málo narušená lidskou činností, a v neposlední řadě dobré možnosti pro turistiku. Nabídka trávení volného času se na Sedlčansku navíc v poslední době značně rozšířila: na své si tu přijdou nejen pěší výletníci a cyklisté, ale i ctitelé koní či milovníci vodních sportů.

Nekonečně zvlněné obzory
Krajina Sedlčanska nevyniká přírodními extrémy, nehledejte tu strmé vrcholy, nekonečné lesy ani bouřící řeky. I když... jedna "bouřící řeka" tu v minulosti byla, ale divoký proud Vltavy, tradičně vymezující Sedlčansko ze západu, zploštila výstavba přehrad.
Slapskou vodní nádrž začali napouštět v roce 1954 a vzhled vltavského údolí tím byl nenávratně změněn. O tom, zda výstavba vltavské kaskády proměnila údolí nejdelší české řeky k horšímu, či nikoli, se mohou vést nekonečné diskuse - faktem je, že kraj sice napuštěním Slapské vodní nádrže přišel o jedno z nejromantičtějších říčních údolí v republice, naproti tomu však díky poměrně velké vodní ploše vzniklo mnoho nových rekreačních resortů, využívaných hlavně v létě.
O Sedlčansku nejen místní patrioti tvrdí, že jeho krajinný ráz je mimořádně malebný a svým způsobem nezaměnitelný. Typický obraz kraje tvoří mozaika polí, luk a lesů, tu a tam oživená hladinou rybníka či skupinou žulových skalek v borovicovém hájku. Rozhled z jakéhokoli návrší ovládnou lehce zvlněné lesnaté obzory mírných kopců, mezi nimiž občas vyčuhuje věž vesnického kostelíka. Kromě Sedlčan tu najdeme bez výjimky jen malá sídla, časté jsou osady o několika staveních i samoty. Krajinu naštěstí za komunismu nezničily megalomanské stavby, dokonce i proslulé "pěsti socialismu", tedy vodárenské věže či haly bývalých JZD, tu jsou spíše výjimkou. Zemský ráj to na pohled!
Moc rovné půdy tu ale nenajdete: přes výše řečené má Sedlčansko dost krajinné energie. Nejčlenitější je jižní část v okolí Vysokého Chlumce a Petrovic, strmé svahy má samozřejmě i vltavské údolí.

Od opevněného kostela k větrnému mlýnu
Centrum oblasti, sedmitisícové Sedlčany, zaujmou prostorným svažitým náměstím s výraznou novorenesanční radnicí a zejména ušlechtilou architekturou kostela svatého Martina. Chrám se strmou střechou, výraznými gotickými okny a hranolovou věží doznal od doby své výstavby (kolem roku 1270) jen málo změn a působí strohým, vznešeným dojmem. Kostel býval opevněn ohradní zdí, jejíž průběh je dodnes znát.
Jinak však v Sedlčanech panuje atmosféra veskrze provinční a nepočítaje několik dobrých restaurací, není mnoho důvodů se tu dlouho zdržovat. Za dalšími zajímavostmi musíme do okolí a platí, že v téměř každé obci kolem Sedlčan se najde nějaká pamětihodnost. Díky roztříštěné majetkové držbě v minulosti totiž na Sedlčansku vzniklo mnoho menších šlechtických sídel - vesnických zámků, zámečků a tvrzí.
Vydáme-li se k severu, nelze minout jednu z nejznámějších a možná též nejmalebnějších zdejších památek, totiž původně vodní tvrz v Křepenicích. Tu vybudoval koncem 16. století proslulý rožmberský regent Jakub Krčín. Po rybníku, který tvrz kdysi obklopoval, je dnes sice veta, ale kvality jedné z nejvýznamnějších renesančních pevnostních staveb zůstávají. Tvrz včetně hospodářských objektů už ze značné části prošla rekonstrukcí a opět svítí do dálky bílou sgrafitovou omítkou. Dovnitř se zatím běžně nedostanete, ale bukolická atmosféra, kterou dotvářejí ovce pasoucí se na rozsáhlém pozemku kolem tvrze v místech zrušeného rybníka, za návštěvu určitě stojí.
Jen kousek od Křepenic najdeme Radíč s barokním zámkem, který sloužil jako útočiště filozofu Bernardu Bolzanovi (1781 - 1848) po jeho nuceném odchodu z pražské univerzity. Své příběhy, a to ne vždy příjemné, má i (tentokrát opravený) zámeček z poloviny 18. století v sousedních Nalžovicích. V současnosti slouží jako ústav pro mentálně postižené, a interiér je tedy veřejnosti nepřístupný; volně projít se můžete alespoň rozsáhlou zahradou. Za 2. světové války se tu popravovalo - nalžovický zámek totiž sloužil jako sídlo nejvyššího soudu pro příslušníky SS a odsouzené stříleli právě u zdi zámeckého parku.
Tomu, kdo by v Nalžovicích chtěl přijít na veselejší myšlenky, lze doporučit procházku do místní části Chlumu, kde stojí v jádru gotický (dnes však vnějším vzhledem přesvědčivě barokní) kostel svatého Václava, posazený ve strmém svahu. Velmi zajímavé, expresivní a vždy přístupné je jeho vnější křídlové schodiště, osazené sochami svatých.
Při cestě zpět do Sedlčan máme výrazné torzo větrného mlýna u osady Příčovy. Z větrníku holandského typu se zachovaly mohutné okrouhlé zdi a místo slouží i jako pěkná vyhlídka. V létě může přijít vhod velký rybník Musík (48 ha), v němž se dá volně koupat.

Drbákov a jeho tisy
Národní přírodní rezervaci Drbákov-Albertovy skály najdeme ve strmém svahu vrchu Drbákova (490 m) nad pravým břehem vodní nádrže Slapy. Je skoro s podivem, že toto území, patřící k přírodovědně nejhodnotnějším v celé České republice, je jen minimálně navštěvované. Rezervace je přitom legálně přístupná a návštěva přináší neobyčejné zážitky.
Skalnatý svah nad přehradním jezerem porůstá ponejvíce listnatý les, setkáme se tu především s dubem, ale poměrně hojně je zastoupen i původní a silně ohrožený tis červený. Na exponovaných skalních výchozech jsou k vidění reliktní borovice, často divoce pokřivených tvarů. Vzhledem k odlehlé poloze tu hnízdí někteří vzácní ptáci, například výr či krahujec.
Rezervací, ustavenou už v roce 1933, prochází sedm kilometrů dlouhá naučná stezka. Nejde ale o žádnou tuctovou procházku: v exponovaném svahu nad přehradním jezerem vede úzká pěšinka, která mnohokrát strmě klesá a zase prudce stoupá. Na stezce, místy zajištěné dřevěnými trámy proti sesuvu a dokonce i řetězy, je celá řada náročných míst - na její projití počítejte se třemi hodinami. Dobrá turistická obuv a jistá noha jsou nutností. Námahu ovšem bohatě vynahradí pocit pohybu v (téměř) původním přírodním prostředí a také skvělé výhledy na mohutný meandr vodní hladiny a protilehlé břehy. Nelze se ubránit otázce, jak to tu asi vypadalo před napuštěním Slapské přehrady, kdy údolí bylo ještě o dobrých 25 metrů hlubší.
Pro navození tohoto pocitu si ale dnes můžeme leda tak zalistovat v knize starých povltavských pohlednic...
Naučná stezka začíná u slepé silničky vedoucí z osady Nalžovické Podhájí k severu. V místě zvaném U křížku je malé odpočívadlo a lze tu i zaparkovat.

 
Snímek: Štěpán Vítek (Vysoký Chlumec)

Vysoký Chlumec, hrad nad krajinou
Jižní část Sedlčanska stoupá do větších výšek a také údolí tu jsou strmější. Členitou krajinu jednoznačně ovládá zdaleka viditelný hrad Vysoký Chlumec, postavený na výrazném kopci nad stejnojmennou vsí. Chlumec patřil od 15. století až do roku 1939 rodu Lobkowiczů; mezi významné vysokochlumecké šlechtice patřila Polyxena z Lobkowicz (1566 - 1642), za jejíhož panování se hrad stal centrem celého kraje a také ohniskem rekatolizace po Bílé hoře. Lobkowiczové hrad v roce 1992 sice restituovali, ale už o šest let později jej prodali současným vlastníkům, hrabatům Arco-Zinneberg.
Hrad na Vysokém Chlumci sice není v současnosti kvůli rekonstrukčním pracím přístupný, ale navštívit lze skanzen umístěný na severním okraji vsi. Ač patří mezi nejmladší česká muzea pod širým nebem - jeho historie se začala psát teprve na přelomu 20. a 21. století -, návštěvou nebude rozhodně nikdo zklamán. Do skanzenu byly postupně svezeny různé objekty lidové architektury ze široké oblasti středního Povltaví. Je mezi nimi například unikátní vodní pila z 2. poloviny 19. století nebo roubený dům z Mašova u Petrovic, datovaný rokem 1739. Skanzen pořádá také různé kulturní a folklorní akce, například tradiční masopust či vítání jara.

Do kraje kamenných stád
Pokračujeme-li od Vysokého Chlumce dál na jih, dostaneme se do krajiny charakteristické výskytem obnažených skalek a balvanů z žuly nebo granodioritu. Říká se jim tu "kamenná stáda" a při pohledu z dálky mohou vystupující horniny skutečně připomínat třeba stádo ovcí na pastvině. Odborná terminologie podává daleko sušší vysvětlení: geologické podloží oblasti tvoří středočeský žulový pluton, který v důsledku odnosu (denudace) okolního měkčího materiálu vystupuje na četných místech na povrch.
Skupiny balvanů prostupují louky a malé lesíky, místy vykukují z rybníků (například v Bratřejově) a vytvářejí málokde viděné scenérie, které určitě zaujmou i laika geologií nepolíbeného.
Za centrum "kraje kamenů" platí Petrovice, větší obec (nebo snad malé městečko?) asi 18 kilometrů jižně od Sedlčan. Vychází odtud 27 kilometrů dlouhá naučná stezka, spojující nejzajímavější místa v okolí. Mezi nimi jsou i dva velké viklany: Vrškámen (na jižním okraji Petrovic) a známější Husova kazatelna nedaleko osady Žemličkova Lhota. Posledně jmenovaný získal jméno podle tradice, která říká, že na tomto viklanu měl kázat Mistr Jan Hus. To sice není prokázáno, zato jisté je, že viklan každého zaujme svým tvarem, protože spočívá na podloží opravdu jen malou plochou. Komu se nechce absolvovat celou naučnou stezku, může k Husově kazatelně dojít po několika stech metrech pěšky řídkým lesíkem od silnice spojující Sedlčany a Petrovice.
Moderní památkou, dovedně využívající místní žuly, je kamenná křížová cesta mezi osadami Kuní a Kuníček. Vytesal ji do kamenů akademický sochař Ivan Kodym a vysvěcena byla v roce 2000.

Vzhůru na rozhledny
Obraz krajiny Sedlčanska by nebyl úplný bez pohledu shora. Vedle četných přirozených vyhlídkových míst - více jich najdeme v jižní části oblasti - to jsou nově i tři rozhledny. Všechny vyrostly v posledních deseti letech a slouží také jako nosiče telekomunikačních zařízení.
Nejpoetičtější název má rozhledna u Osečan, nacházející se asi pět kilometrů severně od Sedlčan, která nese jméno Drahoušek. Kousek od Petrovic stojí vyhlídková věž Kuníček, jež je zajímavá svojí konstrukcí; tvoří ji totiž dvě části, kamenný podstavec a na něm vlastní typizovaná železná konstrukce. Do třetice můžeme na krajinu popatřit z věže na Veselém vrchu u Mokrska. Ta už sice leží těsně mimo oblast, nad levým břehem Vltavy, ale přehlédneme z ní značnou část Sedlčanska. Díky tomu, že z Veselého vrchu je dobře vidět vltavské údolí, budou asi mnozí hodnotit tento výhled jako nejzajímavější.
Ke všem třem vyhlídkovým věžím musíme dojít několik set metrů pěšky, v případě Veselého vrchu se jedná o prudký výstup.

Štěpán Vítek

Jak se tam dostat
Sedlčany leží necelých 60 km jižně od Prahy, cesta autem trvá asi hodinu. Autobus zvládne cestu z Prahy-Smíchova asi za hodinu a dvacet minut, vystoupit se z něj dá např. i v Křepenicích a Nalžovicích. Do Sedlčan lze dojet i vlakem, ale není to trasa pro spěchavé. Na sedlčanskou lokálku se přesedá z táborské trati v Olbramovicích, z Prahy počítejte se dvěma hodinami jízdy.
V rámci oblasti je frekvence autobusů veřejné dopravy o víkendech minimální. Pomineme-li auto, poslouží k pohybu po Sedlčansku výborně jízdní kolo. Cyklisté ocení poměrně kvalitní silnice a také (s výjimkou silnice Příbram-Votice) jen nepatrný provoz.

Kde se ubytovat
Většina ubytovacích zařízení v oblasti je umístěna na březích Slap, případně vodní nádrže Orlík a slouží téměř výhradně jen v letní sezoně. Je mezi nimi i řada kempů, například na Cholíně či v Živohošti.
Ve "vnitrozemí" je nabídka o poznání slabší. Na špici stojí Hotel Florian v centru Sedlčan (www.travelguide.cz/florian). Nocleh pro dvojici tu vyjde na 1180 Kč za noc. V klidném prostředí u osady Prosenice (asi 8 km od Sedlčan) leží Penzion Margat (www.penzion-margat.cz); za dvoulůžkový pokoj tu účtují 800 Kč za noc. V Petrovicích můžete složit hlavu v podniku Modrá hvězda (www.skpetrovice.cz/modra_hvezda) s výhledem na náměstí. Nocleh přijde na 300 Kč/osobu a noc.

Agroturistika
Sedlčansko má co nabídnout také zájemcům o stále rozšířenější a vyhledávanější formu rekreace, tzv. agroturistiku. Takovým příkladem je Kunclův mlýn. Najdete jej zcela o samotě, obklopený lesy a loukami v údolí potoka Brziny, asi kilometr severozápadně od stejnojmenné osady nedaleko od Kamýku nad Vltavou. Jako jediný z téměř dvaceti mlýnů na Brzině opět využívá energii vody původním způsobem. Od jara do pozdního podzimu se na pastvinách pasou koně a stádo Herefordského skotu. Hosté ubytovaní ve mlýně mají možnost sledovat hospodaření na farmě, případně se dle vlastního zájmu přímo aktivně účastnit některých zemědělských prací. Kromě koní a skotu se na farmě chovají i kamerunské ovce. Ubytování je možné v apartmánech. Každý má dva prostorné dvoulůžkové pokoje s možností přistýlky, vlastní sociální zařízení a kuchyňku. Jsou vybaveny televizí, rádiem a ledničkou. Stravování je formou vlastního vaření.
Tel.: 318 862 010, www.kuncluvmlyn.cz  
Další tipy: Strnadovský mlýn ve Vršovicích, Farma a mlýn St. Pierre v Zahrádce nebo Penzion Mlýn Kamenice.

Informace
www.sedlcansko.cz  (internetová prezentace Sdružení obcí Sedlčanska s odkazy na jednotlivé obce)
www.mu.sedlcany.cz  (oficiální stránky Sedlčan)
www.muzeum-pribram.cz  (stránky skanzenu ve Vysokém Chlumci)
www.petrovice-obec.cz/htm/stezka.htm (naučná stezka okolím Petrovic)
www.rozhlednyunas.cz  (server o českých a moravských rozhlednách)
www.idos.cz  (dopravní spojení)