Kdo hledá, najde

Hledat nové, zajímavé, fundované, originální lidi může být pro někoho celkem zajímavým koníčkem. Pro Jozefa Pappa ze společnosti Confidence je hledání, "lovení" mozků, profesí, je to pro něho svým způsobem životní styl nebo filozofie.

Jaká kritéria musí splňovat správný headhunter? Proč tuto profesi děláte a čím je pro vás atraktivní?

Správný headhunter musí znát trh, ve kterém se pohybuje, mít širokou síť kontaktů a stále budovat nové, což je vlastně odpověď i na druhou otázku, podle čeho takového člověka poznáte. Špičkového headhuntera poznáte podle toho, jaké má zákazníky, jak dlouho je má a jaké pozice a kolik jich obsadil. A proč já jsem se rozhodl pro tuto profesi? Líbí se mi právě ta kombinace na pomezí obchodu a consultingu, kdy firmám pomáháme řešit jejích "bolavá" místa a lidem pomáháme najít "lepší budoucnost". Tato profese splňuje představy o práci, které rozumím a navíc ji dělám rád.

Jak vnímáte jako headhunter generaci 50+? Jaké jsou vaše zkušenosti s připraveností starších pracovníků pro trh práce?

Možná to zní banálně, ale největším problémem padesátníků je napsání životopisu a selfmarketing neboli prezentace sebe sama, schopnost tzv. se prodat. Na jedné straně se není čemu divit. Tito lidé byli po celý svůj profesionální život zvyklí na jistou strukturu psaní životopisu a někdy se těžko orientují v nových požadavcích. Na druhé straně je nutno říct, že za posledních deset let už vyšlo mnoho příruček, jak psát životopis, dokonce i jak ho psát v cizím jazyce a jak ho orientovat tak, aby vyhověl různým národním mentalitám zaměstnavatelů. Takže stačí jenom vyvinout trochu úsilí a literaturu si sehnat. Nebo se poradit s odborníkem, jímž může být i headhunter. Otázka selfmarketingu je trochu složitější. Ta souvisí do velké míry s nazíráním na sebe sama, sebevědomím, uvědoměním si vlastních kvalit a také ve schopnosti rychle se zorientovat a pochopit, čím mohu být pro zaměstnavatele nepostradatelný nebo proč by měl stát právě o mně. A tady je hranice velmi tenká. V žádném případě nesmí jít o neopodstatněnou sebechválu nebo přehánění, protože to by se mohlo velmi rychle vymstít. Ale spíš o "mistrovskou" prezentaci našich dovedností, schopností a předností. Je to tak trochu umění, ale dá se to naučit.

Výhodou pro generaci 50+ je, i když to zní trochu paradoxně, právě jejich bohatá pracovní minulost.

Určitě ano. Spousta lidí má za sebou mnoho kvalitní práce, vytvořili hodnoty, které se časem neztrácejí. Jde o to, aby je dokázali prezentovat moderně, podívali se na ně z jiného, současného úhlu a vytěžili ze své pracovní minulosti maximum. Mnoho padesátníků to dokáže, chytili druhý dech a jsou mnohokrát progresivnější než mladí lidé. Je to zajímavý úkaz. Navíc, což je velmi sympatické, nežene je dopředu už touha "drát" se na vrchol. Spíš chtějí uplatnit svoji odbornost.

V takovém případě je však zaměstnavatel může využít v specifických podmínkách, které mohou vyhovovat celému pracovnímu kolektivu.

Domnívám se, že je velmi důležité, aby starší člověk byl s novou pracovní pozici plně ztotožněn. Protože když starší a zkušenější člověk nedokáže přenést přes srdce fakt, že ho řídí mladší člověk, pak je oheň na střeše velmi brzo. Mnozí zaměstnavatelé proto volí i variantu, ve které využijí staršího pracovníka, aby koučoval tým lidí, aby byl užitečný právě tím, že dokáže výborně analyzovat a předvídat, na základě svých dlouholetých zkušeností je i dobrým psychologem, co se týká mezilidských a pracovních vztahů, aby byl jakýmsi supervizorem. To jsou pozice, které vyhovují jak zaměstnavateli, tak zkušenému člověku.

Co byste jako headhunter poradil uchazeči o nové místo?

V první řadě odbornou připravenost, prostudování si materiálů. Měl by získat co nejvíce informací o novém zaměstnavateli. Protože nejenom firma zjišťuje podrobnosti o novém uchazeči, ale očekává, že i on sám si mnohé nastuduje předem, že je informovaný o filozofii firmy, jejich aktivitách, jejím směřování. Informovanost má být oboustranná. Menší, ale rozhodně ne zanedbatelný je detail správného oblečení a chování v průběhu interview. Příprava na pohovor by měla být komplexní.

Dalo by se tedy říct, a to jak z hlediska headhuntera, tak zájemce o novou práci, že "kdo hledá, najde"?

Určitě ano. Důležité však je, aby člověk přesně věděl, co vlastně hledá. n