Matyáš Zrno: Krásný svět sterilních táborů

Hygienická opatření se totiž zpřísní natolik, že nejspíš jen minimum ze všech pořádaných táborů v České republice se bude moci uskutečnit. Novým pravidlem se stane například povinnost mít na táboře čističku odpadních vod. Na okamžik mnou zacloumal takový záchvěv euroskepticismu, že by ze mě měl radost i pan prezident...

Hurikán se obrací v hrobě

Je tomu právě měsíc, kdy jsem pomáhal stavět jeden skautský tábor. Množství předpisů, které jsou k tomu nutné, mě už tehdy zarazilo a v duchu jsem se klaněl ani ne dvacetiletým vedoucím, že ta všechna razítka dokázali vyběhat.

Tábor stál na louce u potoka, který sloužil k umývaní, a se studánkou určenou na pití. To samo o sobě je už nyní proti předpisům. Latrína byla vykopaná opodál, stany se skládaly z klasických podsad a teepee. Kuchyni s podomácku vyrobenými kamny jsme vybudovali z kůlů z několika poražených soušek a dvou velkých vojenských celt.

Děti (od osmi do patnácti let) tady prožily nezapomenutelné dva týdny. Že by to už za rok mělo být jinak? Protože se někomu líbí zářivá sterilní budoucnost čisťoučkých dětiček, které ze sebe jakýkoli v kontakt s přírodou budou moci ihned spláchnout ve vykachlíkovaných sprchách s teplou vodou?

Teď budou muset mít i čističku a studánku radši zamřížovanou, aby se náhodou nenapily nechlorované vody. Bob Hurikán s A. B. Svojsíkem se musí v hrobě obracet.

Dítě a luxus

Dítě nepotřebuje ke štěstí luxus. Čím je menší, tím méně mu materiální věci něco říkají. Generace našich předků prožily v chalupách neméně šťastné dětství než my. A i dnes žije na celém světě většina lidí v podmínkách, ve kterých by každý bruselský hygienik nejspíše omdlel hrůzou. "Nezbytné hygienické standardy" nastavené během poválečné exploze blahobytu nejsou v životě všechno.

Dva týdny bez teplé vody, sprchy a WC ještě nikoho nezabily. Ba jak tvrdí polárník Jaroslav Pavlíček, "časté mytí krátí žití". Vydržet se dá bez sprchy, záchodu, televize, tekoucí (chlorované) vody a chvíli dokonce i bez jídla. Zvládnout 14 dní bez "nezbytných" vymožeností civilizace je prospěšné. Stejně jako bobříky hladu, mlčení či odvahy nám umožňují překonat sama sebe a připravit se na situace, které sice možná nikdy nenastanou, ale možná taky ano.

V krásném novém sterilním světě se už nemusíme připravovat na nic, stát to udělá za nás. Doufejme, že se nedočkáme doby, kdy nebude možné jet na vandr. Je to notoricky známé, ale platí to: čím více zákonů a předpisů, tím větší znamení neschopnosti řešit určitý problém přirozenější cestou morálky.

Dříve stačilo dohodnout se s majitelem pozemků. Dnes potřebujete nahlásit tábor na magistrát, povolení od majitele pozemku, povolení tábora od obce, souhlas majitele lesa, že je možné chodit na dřevo, smlouvu s dětským lékařem, povolení okresní hygienické stanice pro tábory nad třicet dětí, rozbor vody, povolení vjezdu do lesa a od dětí potvrzení od lékaře a bezinfekčnost. A za rok...?

Velká chvíle úředníků

Doufat můžeme jen v to, že úředníci, kteří mají tábory na starosti, dokážou myslet vlastní hlavou.

V článku HN říká Eva Sovová z Krajské hygienické stanice Vysočina: "Víme, jak na tom skauti jsou, takže většinou ukládáme blokovou pokutu maximálně 500 korun. Nejsme přísní." Paní Sovovou neznám, ale přál bych si, aby bylo více takových úředníků.

Autor pracuje v Občanském institutu. Je starostou TJ Orel Praha 2