Nad návrhem zákona o pojišťovnictví...

Legislativní rada vlády ČR se začala v březnu 2008 podrobně zabývat návrhem zákona o pojišťovnictví. Je proto možné na tento návrh zákona již upozornit, i když z hlediska legislativního procesu je předčasné provádět hlubší právní rozbor.

Jde již o třetí návrh zákona o pojišťovnictví od roku 1991. Připomeňme si, že zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, vymezil základní pravidla pro podnikání v soukromém pojišťovnictví. Byl odstraněn monopol jedné pojišťovny a otevřen přístup zahraničnímu kapitálu. Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, přiblížil české pojišťovnictví více Evropě. Jeho novela z roku 2004 znamenala zásadní harmonizaci českého pojistného práva s legislativou EU a umožnila přistoupení České republiky k EU. Skutečnost, že nyní je v legislativním procesu třetí návrh zákona, svědčí jednak o rozsahu evropské regulace v pojišťovnictví a o jejím pokračování, ale také o tom, že český regulátor, tj. Ministerstvo financí, věnuje této oblasti významnou pozornost. Vyhodnotil, že stávající úprava je strukturována, jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona, například bez ohledu na odlišný systém výkonu dohledových činností v závislosti na zemi sídla pojišťovny a charakteru její činnosti. Zásadní význam mělo přijetí směrnice 2005/68/ES o zajištění, jejíž zahrnutí do struktury stávajícího zákona by překročilo rámec jeho novely. Jistou roli nesporně hrála i úvaha regulátora o budoucím začlenění rámcové směrnice nazvané Solventnost II, jejíž návrh Evropská komise zveřejnila v červenci 2007.

Dále je třeba upozornit na základní zdroje pro tvorbu návrhu. Kromě zmíněné směrnice o zajištění bylo nutno transponovat i další nové akty komunitárního práva, a to zvláště směrnici 2007/44/ES, pokud jde o procesní pravidla a hodnoticí kritéria pro obezřetnostní posuzování nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru. Současně byla do návrhu zákona doplněna některá ustanovení či jejich části z dalších směrnic nebo byla stávající ustanovení zpřesněna. Zdrojem těchto změn byla například i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES o životním pojištění. Při tvorbě návrhu se projevil vliv zákona č. 57/2006 Sb., kterým byl zákon o pojišťovnictví novelizován s ohledem na přechod dozorových funkcí Ministerstva financí v oblasti soukromého pojišťovnictví na Českou národní banku. Precizují se povinnosti orgánu dohledu či některých jeho postupů a regulují se takové otázky, jako je například outsourcing či řídicí a kontrolní systém pojišťovny.

Směrnice o zajištění

Cílem směrnice o zajištění je zřízení obezřetnostního regulačního rámce pro výkon zajišťovací činnosti ve Společenství. Směrnice je poměrně rozsáhlá, má 56 článků, kromě změny stávajících směrnic. Vztahuje se na zajišťovny, které uskutečňují jenom zajišťovací činnost a jež jsou usazeny v členském státě nebo se tam zamýšlejí usadit. Přístup k zajišťovací činnosti podléhá předchozímu úřednímu povolení, o něž je nutno žádat u příslušného orgánu domovského členského státu. Povolení platí pro celé Společenství a umožňuje dotyčné zajišťovně provozovat činnost v jiném členském státě buď v rámci práva usazování, nebo volného pohybu služeb. Povolení se vydává pro neživotní zajištění, životní zajištění nebo pro různé typy zajišťovacích činností podle žádosti předložené žadatelem.

Z výše uvedeného plyne, že se zavádí režim povolení s charakterem evropského pasu jako u pojišťoven, ale s určitými rozdíly. Pojišťovny například žádají o povolení podle příslušných pojistných odvětví neživotního a životního pojištění, kdežto zajišťovny mohou získat povolení buď pro neživotní nebo životní zajištění (vždy pro celek, nikoli podle odvětví) nebo pro obě činnosti. Zajišťovna může provozovat jen zajišťovací činnost, ale pojišťovna pojišťovací činnost i zajišťovací činnost. V této souvislosti je nutno ale zmínit bod 12 preambule směrnice, v němž se konstatuje, že směrnice by se nicméně neměla vztahovat na pojišťovny, které již podléhají příslušné směrnici pro neživotní pojištění a směrnici pro životní pojištění (směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, směrnice 2002/83/ES o životním pojištění a směrnice 98/78/ES o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami a zajišťovnami v pojišťovací nebo zajišťovací skupině byly však směrnicí o zajištění novelizovány). Ustanovení týkající se míry solventnosti obsažené ve směrnici o zajištění se ale použijí pro zajišťovací činnost těchto pojišťoven, pokud rozsah jejich zajišťovací činnosti tvoří významnou část jejich celého podnikání. Na rozdíl od pojišťovny provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou z jiného členského státu na území hostitelského státu nevyžaduje plnění notifikačních povinností. Nicméně se v článku 47 směrnice o zajištění uvádí, že členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné zajišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro výkon dohledu. Tím by mohl být získán určitý přehled o tom, které zajišťovny v hostitelském státě formou pobočky nebo volného pohybu služeb působí.

Pozor na obezličky

Jinak ale samozřejmě platí, že finanční dozor nad zajišťovnou včetně dozoru nad činností, kterou zajišťovna vykonává buď prostřednictvím poboček nebo v rámci volného pohybu služeb, náleží do výhradní pravomoci domovského členského státu. Příslušný orgán hostitelského členského státu, pokud dojde k závěru, že příslušná zajišťovna působící v tomto členském státě formou pobočky či volného pohybu služeb porušuje právní předpisy platné v hostitelském členském státě, ji může vyzvat, aby situaci napravila. Současně o tom informuje orgán domovského členského státu. Jestliže nedojde k nápravě, může po informování orgánu domovského členského státu přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování právních předpisů nebo dokonce zabránit dalšímu uzavírání zajišťovacích smluv touto zajišťovnou na svém území.

Do návrhu zákona o pojišťovnictví jsou tato a všechna další ustanovení ze směrnice o zajištění transponována, nicméně některé úpravy mají národní charakter. Platí to například o požadavcích na základní kapitál. Ty jsou odstupňovány svojí výší podle provozovaného zajištění a mají tuzemské zajišťovně umožnit - ihned od zahájení činnosti - splnění požadavků na minimální výši garančního fondu stanovenou komunitárním právem. V případě provozování činnosti pouze v životním zajištění se navrhuje minimální výše základního kapitálu nejméně 500 mil. Kč a stejný požadavek platí i pro neživotní zajištění. Jestliže zajišťovna provozuje činnost v životním i neživotním zajištění, pak je požadavek na kapitál nastaven na nejméně jednu miliardu Kč. Tuzemská zajišťovna může být založena pouze jako akciová společnost nebo jako evropská společnost.

Provozuje-li pojišťovna souběžně pojišťovací i zajišťovací činnost, pak rozsah zajišťovací činnosti ovlivňuje výši kapitálu. Pokud nejsou překročeny mezní limity (například přijaté zajistné je nižší nebo rovno 10 % přijatého pojistného), požadavky na základní kapitál se oproti požadavkům týkajícím se pojišťovací činnosti nezvyšují. Pokud jsou mezní limity překročeny, musí základní kapitál činit nejméně 500 mil. Kč v případě, že pojišťovna provozuje zajišťovací činnost v životním nebo neživotním pojištění, a v případě souběžného provozování zajišťovací činnosti v životním i neživotním pojištění musí být základní kapitál pojišťovny podle návrhu zákona nejméně jedna mld. Kč. V návrhu zákona je dále například rozpracováno, co musí být obsahem žádosti o povolení tuzemské zajišťovny, je stanoven požadavek na tvorbu technických rezerv, specifikován výkon dohledu apod.

Směrnice o nabývání a zvyšování účastí

Tato směrnice označená jako 2007/44/ES upravuje procesní pravidla a hodnoticí kritéria pro obezřetnostní posuzování a nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru. Základní charakteristiku směrnice lze vyvodit z její preambule, kde se mimo jiné uvádí, že za účelem poskytnutí nezbytné právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti, pokud jde o proces posuzování a jeho výsledek, je nutné objasnit kritéria a proces obezřetnostního posuzování. Úlohou příslušných orgánů ve vnitrostátních i přeshraničních případech by měla být aplikace souboru jasných kritérií pro posuzování, která jsou přísně obezřetnostní povahy. V souvislosti s navrhovaným nabytím je například nutné upřesnit kritéria pro posuzování akcionářů a vedení. Dále se v preambuli konstatuje, že tato směrnice brání jakémukoliv obcházení prvotních podmínek pro povolení. Tato směrnice by neměla bránit příslušným orgánům zohlednit závazky přijaté navrhovaným nabyvatelem s cílem dodržet obezřetnostní požadavky podle kritérií pro posuzování. Obezřetnostní posuzování navrhovaného nabytí by v žádném případě nemělo vylučovat nebo nahrazovat požadavek průběžného dohledu ani jiná související ustanovení, jimž cílový subjekt podléhá od svého vlastního prvotního povolení. Tato směrnice by neměla účastníkům trhu bránit v účinném působení na trhu s cennými papíry. Informace nezbytné pro posouzení navrhovaného nabytí a pro ověření, zda jsou splněna jednotlivá kritéria, by proto měly být úměrné mimo jiné zapojení navrhovaného nabyvatele do řízení subjektu, v němž je navrhováno nabytí. Příslušné orgány by v souladu s dobrou správní praxí měly dokončit své posuzování bez zbytečného prodlení a měly by navrhovaného nabyvatele v každém případě, kdy o to požádá, vyrozumět rovněž o kladném posouzení.

Na podzim nebo na Nový rok

V návrhu zákona o pojišťovnictví jsou požadavky směrnice specifikovány. Stanoví se v něm, že osoba nebo osoby jednající ve shodě před nabytím kvalifikované účasti v tuzemské pojišťovně nebo před jejím příslušným zvýšením jsou povinny písemně požádat Českou národní banku o předchozí souhlas s nabytím nebo zvýšením. Ta musí nejpozději do dvou pracovních dnů ode dne obdržení žádosti písemně žadateli potvrdit přijetí žádosti a uvědomit ho o dni, na který připadá konec běhu lhůty pro posouzení žádosti. V návrhu zákona je přesně vymezeno, co musí být obsahem žádosti a také kdy Česká národní banka žádost neschválí. To nastane v případě, kdy žadatel neprokáže svoji důvěryhodnost, když struktura skupiny, jejíž součástí se má tuzemská pojišťovna stát, neumožňuje výkon účinného dohledu, žadatel neprokáže schopnost finančně zabezpečit vykonávané a plánované činnosti v tuzemské pojišťovně, na které je navrhováno nabytí nebo zvýšení účasti apod. Na rozhodnutí o žádosti má Česká národní banka 60 pracovních dnů ode dne odeslání písemného potvrzení o jejím obdržení. Upravuje se též postup a lhůty pro doplnění žádosti.

Zákon o pojišťovnictví by měl nabýt účinnosti 1. 9. 2008, popřípadě 1. 1. 2009, a to podle průběhu legislativního procesu. Vzhledem k rozsahu zmocnění, věcné náplni, nutnosti případných novelizací budou vydány dvě vyhlášky České národní banky. První vyhláška má upravovat podrobnosti spojené se vstupem do odvětví a požadavky na provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti včetně následných řízení o povolení. Druhá vyhláška se má týkat způsobu předkládání, formy a náležitostí výkazů pojišťovny a zajišťovny. n

Jaroslav Mesršmíd,

Česká asociace pojišťoven