Naučte se rozeznat vlka od psa

Po promoci v roce 2000 jsem se rozhodla, že dalším správným krokem v mém životě bude krátký pobyt v cizině. Na rozdíl od vrstevníků, kteří hromadně odjížděli na Západ, jsem se vydala k našim východním sousedům. Praxi na Ukrajině v oblasti marketingu v jednom anglickém týdeníku jsem si našla pomocí organizace AIESEC.

Již po příjezdu jsem pochopila, že zde nepůjde vše tak hladce, jak bych si přála. Dozvěděla jsem se, že dohodnuté místo již není k dispozici a redakce mi může nabídnout stáž pouze v oblasti "prodeje". Dostala jsem za úkol prodávat reklamu v časopise, jehož náklad byl pouhých 500 kusů. Jedna strana reklamy stála asi 50krát více než tehdejší průměrný plat. Byl to vcelku nadlidský úkol.

Mohla jsem se samozřejmě vrátit a skončit praxi dříve. Ale rozhodla jsem se, že se tak snadno nevzdám.

Zkušenost mne naučila, že zde musíte být připraveni na všechno. Neuspějete, pokud nebudete mít v záloze plán B. Plán A se vám může kdykoli rozsypat jako domeček z karet. Úspěch tady potká ty, kteří si dokážou najít správnou oblast podnikání a obklopit se spolehlivými lidmi a mají v záloze plán B. Nejčastější příčinou "selhání" je lidský faktor.

Pokud však umíte s lidmi dobře vyjít, pomohou vám k úspěchu. Na Ukrajině to všakplatí možná více než v kdekoli jinde.

Momentálně pracuji pro jednu z největších reklamních agentur na Ukrajině, Saatchi & Saatchi v Kyjevě. Sice se na Ukrajině musíte potýkat s mnoha problémy, mezi které patří například politická nestabilita a korupce, ale na druhou stranu se tady objevují obrovské možnosti díky potenciálu, kterým země disponuje.

Lidé si myslí, že zde nenajdou luxus, což není pravda. Pokud máte dost peněz, můžete si dopřát i tadyvysoký životní standard.

Martina Tučeková, agentura Saatchi&Saatchi

Na východ jsem pracovně odcestovala poprvé před 10 lety. S jedním velkým kufrem, optimismem a mnoha očekáváními. Jelikož naše firma otevírala nové pobočky expandujícím spartánským způsobem, podpora byla velmi omezená, nebo spíše skoro žádná.

Byt v Bukurešti, který měl být jedním z nejluxusnějších v centru, mě tehdy rozbrečel. V kanceláři jsem seděla v kostýmu na papírových krabicích a hledala lidi, nábytek a klienty. Časem jsem se ale naučila rozeznávat typy štěnic, divoké psy od vlků a chápat zdejší mentalitu lidí.

Mé pravidelné stěhování vždy po roce působení bylo psychicky náročné, přestože jsem se stěhovala sama a nemusela řešit rodinné problémy. Po více než pěti letech strávených střídavě v Rusku, na Ukrajině, v Bulharsku, Rumunsku a Kazachstánu jsem i přes všechna úskalí za tuto zkušenost vděčná. Za nic bych ji neměnila. Poznala jsem sama sebe.

Východní národy, které jsou na rozdíl od našeho, spíše německého, smýšlení více "srdcově" orientované, preferují jiný přístup a způsob komunikace.

Rumuni nesnáší organizaci a struktury. Jsou jako národ velmi hrdí. Na rozdíl od nás chtějí pracovat se "svými" v lokálním týmu. Peníze třeba ukládají do místních bank.

Bulhaři se nechtějí honit. Užívají si života a hrozí se řízení rumunskou či ruskou centrálou. Slovu emancipace se smějí.

Ukrajina mě zaujala svou nekončící rovinou, čistým Kyjevem, otevřeností lidí. Ale i velmi jasnými hierarchickými pravidly, na která se tu dbá důsledně.

Kazachstán je krásný svou upraveností, schopnostmi a zkušenostmi tamních lidí. Stále je tam však cítit určitá kočovná mentalita. Ta se projevuje v jejich smýšlení, silným vojenským byrokratickým systémem a úplatkářstvím.

Práce člověku zabere téměř většinu času, ale po čtyřech či pěti měsících si začínáte zvykat na prostředí kolem a získávat nové přátele. Jste ale trochu v pasti. Místní lidé vás přes svou srdečnost úplně nepřijmou. Mají vlastní život a zázemí. V kontaktu jste tedy zase jen s cizinci ve stejné situaci, což vás odsunuje od pochopení kultury a lidí.

Lucie Teiler, společnost Andreson Willinger