HN_080602_14_R.jpgJEAN-PAUL CLOZEL, ŠÉF ACTELION PHARMACEUTICALS

Ještě do soboty se doktor Jean-Paul Clozel ze švýcarské firmy Actelion Pharmaceuticals považoval za vědce. Nyní už ví, že se doslova přes noc z vědce změnil v podnikatele, a dokonce na toho nejlepšího na světě.

V osmém ročníku prestižního klání o titul Světového podnikatele roku totiž spolu se svou ženou Martine Clozel okouzlil porotu natolik, že si v konkurenci pětačtyřiceti byznysmenů z celého světa odnesli nejvyšší ocenění.


HN: Proč myslíte, že porota v tak silné konkurenci vybrala právě vás?

J.-P. Clozel: Když jsem viděl ty úžasné podnikatele, kteří tu letos byli, nenapadlo mě, že bych mohl vyhrát.

Když ale někdo dělá léky, jako my, má trochu výhodu. Není totiž nic lepšího než vyrábět něco, co lidem pomůže.

Když jsme objevili pilulku, která nemocným pomohla žít déle, bylo to fantastické. A když dostaneme dopis od pacienta, který píše, že díky nám žije plnohodnotný život... Upřímně řečeno, je to více než všechny ceny.


HN: Vaši kariéru odstartoval vynález léku Tracleer, který je na plicní hypertenzi. Jak dlouho probíhal jeho vývoj?

M. Clozel: Od doby, kdy jsme lék vyvinuli, do doby, než jsme ho mohli dát pacientům, uplynulo zhruba deset let. To dokládá, jak je tento byznys těžký a jak dlouho trvá, než se dostaví úspěch. Dnes je ale náš lék k dostání téměř na celém světě.


HN: Kolika lidem už dokázal Tracleer pomoci?

J.-P. Clozel: Léčili jsme zhruba padesát tisíc lidí. Někomu to možná přijde jako poměrně malé číslo, protože jiné léky vyléčí miliony lidí. Tito lidé ale předtím neměli žádný jiný lék a možná by i zemřeli. V tomto kontextu je pak padesát tisíc mnohem větší číslo, než se na první pohled zdá.


HN: Na jak dlouhé období jste si lék patentovali?

M. Clozel: Patent je do roku 2015 až 2017. Záleží na jednotlivých zemích.


HN: Za loňský rok jste vykázali tržby 802 milionů eur. Kolik máte zaměstnanců a budete i nadále růst a rozšiřovat počet lidí ve svých řadách?

M. Clozel: Nyní jich je přes šestnáct set. Určitě ale chceme ještě dále růst, takže počet zaměstnanců poroste.


HN: Když porostete, půjdete i cestou dalších léků na jiné nemoci? Co vás třeba zajímá?

J.-P. Clozel: Před vědci, jako jsme my, jsou stále nějaké výzvy a víme, že po nich budou další a další. Máme velkou výzkumnou skupinu a děláme na mnoha projektech. Zajímal by nás třeba lék na malárii, ale je těžké říct si, tak a teď vyrobím ten a ten lék. Spíše máme určitý mechanismus a pak zjišťujeme, jaká nemoc by takto mohla být léčena. Je těžké říct si, chci léky přesně na tuhle nemoc a začít je vyvíjet.


HN: Kde prodáváte své léky nejvíce?

M. Clozel: V USA je to asi třicet procent, stejné to bude v Evropě. Tak 15 procent vychází na Japonsko a Asii. Některé země si naše léky nemohou dovolit, protože jsou pro ně drahé. I to chceme řešit.


HN: Jsou volně prodejné, nebo jenom na předpis?

M. Clozel: Záleží na jednotlivých zemích. Někde jsou pouze na předpis, někde jsou k dostání ve specializovaných lékárnách, někde je specifická distribuce. V každé zemi je to jiné.


HN: Jste manželé, jak náročné je žít a zároveň pracovat společně? Hádáte se občas ?

M. Clozel: Určitě se hádáme. Musíme ale umět přepnout z práce do rodinného života. Nechceme to míchat dohromady.


HN: Oba jste Francouzi, přesto jste dostali cenu za nejlepší podnikatele Švýcarska. Proč jste si vybrali Švýcarsko?

J.-P. Clozel: Firmu jsme rozjížděli ve čtyřech a jeden z našich společníků byl ze Švýcarska. Myslím, že by nemohla být v jiné zemi. Ve Švýcarsku je málo byrokracie a nemusíme trávit zbytečně příliš mnoho času administrativou. Je to jedna z nejmezinárodnějších zemí, mluví se tam několika jazyky, i francouzsky a každý je orientovaný na svět. Navíc tam lidé rádi pracují a práce pro ně není problém.


HN: Jak drahý byl rozjezd podnikání a kdo ho financoval?

J.-P. Clozel: Firmu jsme rozjížděli pouze ve čtyřech lidech. Dali jsme dohromady peníze, které jsme měli, a z těch jsme financovali první platby. Věřili jsme, že pak budeme moci firmu financovat pomocí joint-venture se společnostmi ze Švédska, Francie či Nizozemska. Po třech letech jsme pak šli na burzu, což bylo v historii Švýcarska jedno z nejrychlejších IPO. Po pěti letech jsme se stali ziskoví, takže dnes si vývoj můžeme financovat sami.


HN: Podařilo se vám zachovat si ve firmě majoritu?

J.-P. Clozel: Ne. Pro vytvoření firmy byly nutné velké investice. My stále sice vlastníme nějaký podíl, ale management je hlavní vlastník. Majoritu jsme ztratili hned po první várce financování. Potřebovali jsme 30 milionů švýcarských franků, abychom toto dobrodružství rozjeli.


HN: Takže vaše děti v tomto byznysu pokračovat nebudou?

M. Clozel: Mohou, ale budou to muset vzít přes personální oddělení. Actelion Pharmaceuticals už není rodinná firma a toto rozhodnutí proto není na nás. Ale naše děti už nyní studují medicínu a farmacii, takže vyloučené to není.

Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace