Poklidné Veselsko

 
(BORKOVICE)

Veselí je malé město ležící na trase z hlavního města do Českých Budějovic. Stejně poklidně jako se tu převalují řeky Lužnice a Nežárka, dýchá místo na své návštěvníky. Žádný shon a nervák, jste přece už na prahu Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Třeboňsko, nedaleko rašelinových blat a vesniček s ukázkami selského baroka. Tady začíná vaše cesta do lůna přírody.

Veselí od slova veseliti se
První zmínka o Veselí nad Lužnicí je z roku 1259. Tehdy trhová osada stála na důležité "solné stezce“, kterou střežila dnes již zaniklá tvrz. Osada, povýšená roku 1362 na město králem Karlem IV., byla v držení Rožmberků. Veselí zůstávalo vždy otevřeným městem bez hradeb, proto často trpělo vojenskými přepady. Ani to však nebránilo obyvatelům v pořádaní nejrůznějších veselic a bylo jich tolik, že se podle nich začalo místo i nazývat.
Až tady na hlavním náměstí T. G. Masaryka zaparkujete, vydejte se pěšky na krátkou procházku městem. Náměstí se pyšní třemi cennými renesančními domy ze 16. a 17. století. Jde o budovu bývalé radnice, sousední dům se sgrafity, v němž nyní sídlí Blatské muzeum, a pak dům s číslem popisným 22 se třemi výraznými štíty, kde působí umělecká škola. Zde bývala kdysi poštovní stanice, přepřahaly se tu koňské potahy a od 16. do konce 18. století šlo o nejdůležitější poštovní přestupní stanici v jižních Čechách. Později byla slavná "koněspřežka“ přeložena do Českých Budějovic.
Z dochovaných sakrálních památek stojí za zmínku kostelík sv. Floriána na Malém náměstí a kaple sv. Marka na jihozápadním okraji města. Ani Veselí se ale nevyhnula nevkusná zástavba komunistické éry - paneláků je tu dost.

Na blata
Z Veselí vede Greenway selského baroka. Prochází obcemi s nejkrásnějšími ukázkami lidové architektury. Základní okruh měří 36 kilometrů a na kolo můžete vyrazit i s dětmi, neboť cesta vede vesměs po rovině a ve vesničkách je více možností občerstvení. První zastávkou bude vesnice Borkovice. Obec dostala název od borků, tedy rašelinišť. Odedávna se zde ručně těžily borky - odrýpnuté bloky rašeliny, které po usušení sloužily jako topivo. Uvidíte tu krásné zemědělské usedlosti se zdobenými štíty a nadezdívkami vrat. Nejokázalejšími částmi selských statků bývaly špýchary, mnohdy honosnější než samotná obytná stavení. Architektura selského baroka je ukázkou bohatství místních sedláků. Obzvláště povedená je v Borkovicích, na staveních s čísly 16 až 19.
O pár kilometrů dál leží na okraji tajemných, do široka se táhnoucích slatin Mažice. I samo jméno vesnice je odvozeno od mazlavé rašeliništní půdy. Střed obce tvoří oválná náves s kapličkou a rybníkem. V roce 1995 byly Mažice vyhlášeny vesnickou památkovou rezervací. Jak vám řekne průvodce: "Některé štíty honosných statků nesou rysy bohatě členitého a plasticky pojatého empírového stylu, jiné jsou plošší, méně zdobené a vynikají čistou hladkou konturou.“ Je tu moc hezky.
Z Mažic to je coby kamenem dohodil k bráně firmy Rašelina Soběslav, od které můžete vyrazit na Naučnou stezku Borkovická blata. Šestikilometrová trasa pro pěší vás seznámí se zdejší specifickou oblastí, která je typická rašeliništní flórou. Uvidíte také ukázky mechanické těžby rašeliny, která zde před lety probíhala. Větší část cesty vede po dřevěných chodnících.
Když se pak vrátíte do Mažic a budete pokračovat po Greenway, dojedete do vesnice Zálší. Milovníci staré architektury tu mohou studovat postupný vývoj blatského selského stavení v průběhu celého 19. století. Proto také byla vesnice prohlášena památkovou rezervací. Své jméno získala od rozsáhlejších porostů olší podobně jako blízké Klečaty od zakrslých borovic - klečí. Za pozornost tu stojí bývalý zámeček s panským dvorem, kostelem Navštívení Panny Marie a farou z první poloviny 18. století. Pokud budete mít chuť na chvíli vyměnit sedlo kola za sedlo na koni, máte právě v Zálší možnost. Je tu jezdecký klub Dolli, který nabízí i jednorázové jízdy.

Pozor na bludičky!
Ale zpět na kolo a hurá do Klečat. Ty vznikly během středověké kolonizace kraje. Na východě se rozprostírají rozsáhlé bažinaté louky, což jsou zbytky třetihorního sladkovodního jezera. Je to tajemné místo, prý tu po nocích tančí zrádné bludičky! Zajímavou stavbou je kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici, postavená kolem roku 1800. V roce 1920 byl u severní zdi zbudován pomník zemřelým a padlým vojínům v 1. světové válce.
Cesta dál vede přes Komárov do Svinek a odtud do Vlastiboře a Záluží. Tady si můžete cestu zpestřit návštěvou blatského skanzenu. V objektu bývalé kovárny a domku kováře poznáte, jak vypadala typická blatská světnice. Expozici doplňuje ukázka výroby loutek.
Přes městečko Dráchov, nad kterým se vypíná s bývalou tvrzí také věž původně gotického kostela zasvěceného sv. Václavu, se vracíte už zpět do Veselí nad Lužnicí. Pokud pojedete na výlet v letních měsících, můžete se v Dráchově i vykoupat v místním rybníku nebo řece.
Poslední vesnicí na této trase je Žíšov. Kolem návsi jsou zde vystavěny selské grunty a o kus dál stojí menší rolnická stavení. Ačkoliv tu nežije ani 200 obyvatel, místo má bohatou historii. První zmínka o Žíšově pochází z 12. století, kdy půda patřila Vítkovům, později pak Rožmberkům. Po vymření rodu dostali veselské panství páni ze Švamberka a po deseti letech přišlo do rukou císaře Ferdinanda II. V 15. století, v době husitů, utrpěla obec mnoho škod od náboženské sekty adamitů, která tu řádila. Na adamity poslal Jan Žižka své muže, ti je zbili, zajali a 40 lidí tu upálili. Na znamení vděčnosti vojevůdci pak místní lidé nazvali obec Žíšov. Dnes se tu obyvatelé snaží vrátit k lidovým tradicím - pořádají masopusty, konají nejrůznější akce, zábavné večery nebo poutě. Na tak malou vesnici to tu docela žije.

K pískovnám a rybníkům
Kraj kolem Veselí nad Lužnicí leží na velkém podzemním jezeře. Je proto typický množstvím rybníků zvláště na jihu směrem k Třeboni. Většinu z nich spojuje Zlatá stoka, ústící do Lužnice na jižním okraji Veselí nad Lužnicí. Rybníky stavěné už od 12. století jsou upomínkou na dobu rozmachu rybníkářství v místech bývalých bažin a močálů.
Cestu touto oblastí je možné začít na naučné stezce, vedoucí po hrázích bývalých pískoven. Tvoří je pět oddělených jezer, která vznikla zalitím jam po těžbě štěrkopísku v letech 1952 - 1986. Během těžby tu byly nalezeny kousky vltavínů, ale také úlomky keramiky, které patří do mladší a pozdní doby kamenné.
Na trase dlouhé sedm kilometrů najde návštěvník 14 zastavení s informačními tabulemi, upozorňujícími na výskyt jedinečných a většinou i chráněných druhů rostlin a živočichů. Zajímavým místem u pískoven je chráněná lokalita Pískový přesyp, což je téměř hektar pouště s jedinečnou faunou a flórou.
Pokud tu nezůstanete a nebudete si užívat báječného koupání v krásně modré vodě, zamiřte na Vlkov. Obec rekreačního rázu leží na pravém břehu řeky Lužnice a obklopují ji hluboké lesy a jezera vzniklá po vytěžení štěrkopísku. Na vršku zvaném Kozí se dochovaly zbytky přísně chráněného koniklece.

Ukrutný pán z Gerard
Nedaleké vesnice Val a Hamr také stojí za návštěvu. Osudy obou osad se po staletí navzájem prolínají, patřily obě stejnému majiteli nebo vlastníkům z přízně. Ve Valu stávala kdysi tvrz, z níž se dochovaly jen zbytky. Zato obdobná kamenná stavba v blízkém Hamru stojí dodnes. A jde z ní trochu strach. V 15. století se u ní usadili adamité a nejenom že znervózňovali obyvatele tím, že chodili úplně nahatí, ale navíc v obci i okolí kradli a tropili nepřístojnosti. V 17. století patřila tvrz zase pánovi z Gerard. To byl prý zlý člověk, který svým poddaným dělal velké "ukrutnosti“. Nakonec za vraždu skončil ve žaláři.
V Hamru najdete ještě kostel Nejsvětější Trojice s dřevěnou věží, obklopený hřbitůvkem. V jeho interiéru byly odkryty a restaurovány nástěnné malby. Sgrafitová výzdoba na omítce je původní a celý kostelík, dnes kulturní památka, je jednou z mála zachovalých renesančních staveb. Naproti kostelu stojí barokní fara z 18. století.
Z Hamru se kus vraťte a vydejte se směrem k Lomnici nad Lužnicí. Čeká vás cesta opravdu nádhernou krajinou Nadějské rybniční soustavy. Úplně malé i větší rybníky mají ušlechtilá jména - Naděje, Víra, Láska, Dobrá vůle, Skutek. Právě mezi nimi si užijte toho úžasného ticha, rušeného občas jen plácnutím křídel ptáků o vodní hladinu.
Touto krajinou dojedete do Klece, jejíž vznik se datuje od 14. století, kdy patřila pánům ze Stráže. Při břehu Kleckého rybníka vyčnívá zalesněný pahorek. Původně tu stál hrádek Flughaus. Váže se k němu pověst o bílé paní, která se spolu se svými dětmi prochází po hrázích přilehlých rybníků.
A ještě jedna zajímavost: nedaleko vesnice, na silnici z Veselí do Valu, stojí rozlehlý dvůr Dehetník, jehož název je odvozen od výroby dehtu. Ten se vypaloval ze smolných větví a kořenů, následně se míchal s voskem na kolomaz, jíž se mazaly nápravy kol selských vozů.

 
Pískový přesyp u Vlkova je chráněná lokalita s jedinečnou faunou a flórou.

Na tom Bolešickým mostku...
Až dorazíte do Lomnice, pokračujte dál na Záblatí. Těsně před vesnicí ale odbočte na Mazelov. Ukazatele hlásí, že se jedná o vesnickou památkovou rezervaci. Za pozornost tu stojí zejména některé bývalé zemědělské statky a novobarokní kaplička Panny Marie z roku 1866. Mazelov je nejjižněji položená vesnice veselských blat. Vydejte se odtud na Dynín a Bošilec. Neříká vám to nic? "Na tom Bošileckým mostku, hráli dvě panenky v kostku...“ Díky známé písničce se klenutý mostek přes výpusť Bošileckého rybníka dostal do povědomí široké veřejnosti. Píseň vznikla v dobách, kdy se sem panstvo z Třeboně jezdilo bavit a mimo jiné i hrát vrhcáby. Avšak nikoli malý mostek, ale hlavně kostel sv. Martina je významnou historickou památkou. Prošel mnoha stavebními úpravami, při nichž byl objeven letopočet 1210. V 18. století se v jeho interiéru ocitla rokoková kazatelna z postříbřeného dřeva, která má podobu mohutné velryby. Byla sem přenesena ze zrušeného kostela sv. Barbory v Třeboni.
Skoro na dohled od Bošileckého rybníka se rozléhá ten Horusický, který je třetí největší v republice. Jeho jihovýchodní břeh pokrývá přírodní rezervace Ruda opatrující rašeliniště a jeho vzácnou floru. V obci nesoucí stejný název výlet končí. Horusice jsou totiž součástí Veselí už skoro třicet let.

Kateřina Divišová
Foto: Infocentrum města Veselí nad Lužnicí

Jak se tam dostat
Z Prahy vede cesta do Veselí nad Lužnicí kousek po dálnici D1, v Miroticích odbočíte na Tábor a České Budějovice. Do Veselí nad Lužnicí je to z hlavního města zhruba 120 kilometrů. Z východní části země je nejlepší jet po brněnské dálnici a v Humpolci sjet na Pelhřimov a odtud už pokračovat na Jindřichův Hradec a dál na Veselí nad Lužnicí. Bez problémů se do Veselí dostanete i autobusem či vlakem, jezdí sem ze všech koutů země pravidelné spoje.
www.jizdnirady.cz  

Kam na jídlo
Hospoda Na Kovárně v Mažicích
Stylové prostředí s příjemným venkovním posezením, studená jídla, minutky. V objektu prodej potravin a smíšeného zboží, tel.: 775 682 294.
Vlkovská hospoda - kulečník, fotbálek, šipky, obědy, svačiny, večeře, domácí pizza, sál až pro 150 osob, otevřeno od 12 hodin, www.vlkovskahospoda.cz  
Hospoda U šesti strun, Zálší, tradiční jídla, tel.: 775 912 611.
Hospoda U Krakonoše, Hamr, v sezoně otevřeno po celý den.

Tip na výlet
Třeboň
Lázeňské město, jehož počátky sahají do poloviny 12. století, je vyhledávaným turistickým cílem. Leží na břehu rybníka Svět a pyšní se řadou historických památek. Náměstí v Třeboni obklopují měšťanské domy s renesančními a barokními štíty a dominuje mu radnice, z jejíž věže se nabízí krásný výhled na okolí města. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna a poblíž barokní mariánský sloup. Se jmény velkých šlechtických rodů je spojen třeboňský zámek. Na jeho místě stával původně gotický hrad, ten si pak nechali Rožmberkové přestavět na pohodlnější a honosnější sídlo. Dalších úprav se zámek dočkal za Schwarzenberků, kteří jej nechali obohatit o barokní dostavby. Tento rod má v Třeboni také rodinnou hrobku, postavenou v 19. století v novogotickém stylu. Lze k ní dojít po rybniční hrázi. Po Rožmbercích zůstaly v Třeboni také gotický kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí, jenž je součástí souboru budov někdejšího augustiniánského kláštera, založeného ve 14. století. Historické jádro města bylo už v roce 1976 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Kde se ubytovat
Hotel Lucia***, třída Čs. armády 598, 391 81 Veselí nad Lužnicí
tel.: 381 582 123, 381 581 005. Pokoje mají vlastní příslušenství, balkon, barevný televizor včetně satelitních kanálů, přípojku na internet a telefon. Do všech pater jezdí výtah. Noc pro dva lidi tu vyjde na 1200 korun. www.HotelLucia.cz  
Rekreační středisko Al&Pa u jezu Krkavec, Veselí nad Lužnicí, tel.: 381 583 407, 602 595 685. Nabízejí tu ubytování ve srubech a chatkách se společným sociálním zařízením, je tu i půjčovna lodí a vodáckého vybavení s možností výuky, www.al-pa.cz .
Blatský dvůr, Borkovice 105, tel.: 731 556 193. Dvou-, tří- a čtyřlůžková apartmá, každé s vlastním sociálním zařízením, kuchyní a obývacím pokojem. Bazén v zahradě, ohniště s grilem, www.blatsky-dvur.eu .