Zpět do vlaků! Ale opatrně

Litr surové ropy stojí pomalu tolik, co litr surového stolního červeného. Na přepravu litru červeného, nebo čehokoliv jiného, potřebuje automobilový motor třikrát až pětkrát tolik paliva než vlak. Takže by mělo být naprosto jasné a logické, že se všechno ze silnice přesune na koleje. A to mnohem dřív, než bude litr nafty stát jako Mouton Rotschild Grand Cru Classée.

Logika se už prosazuje. V USA zažívá železnice renesanci, akcie železničních společností kupuje třeba Warren Buffett, na druhé straně zeměkoule, například v Bangkoku roste počet cestujících vlakem o desítky tisíc, kolem Bruselu se staví síť místních drah, které mají nahradit auta. Všude se investují miliardy dolarů a eur do nové infrastruktury. Vypadá to, že vlak by mohl být dopravním prostředkem pro nové století.

Prý tomu tak bude i v Česku. Letos se utratí 30 miliard za nové koleje, aby vlaky mohly jezdit rychle i do Budějovic nebo Plzně. Dráhy koupí nové vagony, tedy nejdřív trochu ojeté z Německa, budou mít plyšové sedačky místo koženkových, ale časem prý bude i na nové. Takže sláva? Nastává nový věk české železnice?

Tak to zatím ne. Ale dá se s ní už teď cestovat časem, což umí málokde. Stačí zajít na hlavní nádraží v Praze, které se už dva roky přestavuje a za další tři prý bude k nepoznání. Nastoupit tady na vlak je nyní pro otrlé. Pravda, uprostřed nádražní haly jsou jako pěst na oko dva prosklené obchody. Jinak klasický obrázek posledních let - špína, bezdomovci, hrací automaty. Do toho kvůli rekonstrukci půlka plochy zabraná ohradami, funguje půlka nástupišť, půlka pokladen... V obchodě s novinami a občerstvením narváno a teplota asi jako v Káhiře. Těm obrázkům na internetu, jak že to tu má v roce 2011 vypadat, se zatím nechce vůbec věřit. Snad i tady bude po nepochopitelně dlouhé rekonstrukci jednou líp.

Třeba tak, jako v Berlíně. Za čtyři hodiny jízdy z Prahy se ocitnete v jiném světě a v jiném století. Na nejmodernějším nádraží Evropy. To vás opravdu láká, abyste jezdili vlakem co nejvíc. Stavělo se taky osm let, ale tady to člověk pochopí - několikaúrovňová nástupiště, nákupní galerie, příjemné čekárny, život všude, základy v řece Sprévě, impozantní prosklená budova. Tady uvěříte, že vlak je budoucnost. Stejně jako třeba, když přijedete vlakem Eurostar do Londýna na nádraží St. Pancras. Obchody, bar se šampaňským, který měří snad sto metrů, čisto. Dobře, neobjevuji Ameriku, prostě západní metropole jsou pořád dál ve všem. Ale musí to tak opravdu být? Anebo, musí ten rozdíl být tak strašný?

S Českými drahami to chce ještě dost velkou představivost, uvěřit, že jsou lepší než jet autem. Ohyzdná mezinárodní nádraží, ať to hlavní, nebo holešovické, které musí každého cizince vyděsit, se snad přestaví. Vagony, na jejichž koženkové sedačky se člověku pořád nechce sednout, se také brzy vymění aspoň za ty ojeté německé. Ale kdo dokáže pochopit třeba cenové nabídky drah, ať se prosím přihlásí a vysvětlí mi to. Změť kilometrických bank, In-karet, e-Lišek, Rail plusů, to je pro občasného a potenciálně častějšího vlakumilovného cestujícího větší džungle než dnešní nástupiště na hlavním. Dráhy nemají podobný obchodnický přístup jako třeba Dopravní podnik hlavního města, kde se dá jízdenka koupit jednoduše esemeskou. Není poznat, že by opravdu chtěly přesvědčit víc lidí, aby jezdili po kolejích.

Co je potom platné, že se dá vlakem jet z Prahy do Brna za dvě hodiny a kousek za 105 korun, když zjistíte, že ta cena nikdy nebude pro vás? A co je platné odhodlání chovat se logicky a ekologicky, když ani v pendolinu nefunguje záchod a avizovaná čekárna pro cestující první třídou je zamčená?

Pravda ale je, že i v Česku se dá už vlakem jet rychle a s přimhouřením oka i pohodlně. Můžete tu pracovat, číst. Zjistíte, kolik bizarních tónů a obskurních songů si vaši spolucestující dokážou vybrat jako zvonění na mobilu. Uvidíte z okna úplně jiné Česko, než jaké znáte z auta. Kolem nádraží špinavé a rozbité, ale v krajině krásné, překvapivé, neznámé. Nakonec zjistíte, že třeba průvodčí i v Česku jsou docela příjemní. Že strávit dvě hodiny v jídelním voze cestu ještě znatelně zrychlí a je to rozhodně příjemnější než v zácpě na D1. Ale musíte k tomu mít pořád odhodlání. K tomu, aby cesta vlakem byla jasnou a logickou volbou, je u nás ještě dráha dlouhá. Tak vzhůru do vlaku. Ale opatrně.