Honeckerův bunkr se otevřel

Bunkr, v němž by se v případě atomového, biologického nebo chemického útoku skrývaly politické špičky bývalé NDR včetně hlavy státu Ericha Honeckera, otevřel dveře veřejnosti. Milovníci historie jej mohou navštívit do konce října, potom se navždy uzavře.

Protiatomový kryt vznikal v lese u Prendenu severovýchodně od Berlína v letech 1978 až 1983, v období rostoucího napětí mezi Západem a Východem. Nachází se nedaleko místa, kde žili pohlaváři někdejšího východoněmeckého státu.

"Vedení NDR vycházelo z toho, že země je neustále v ohrožení," vysvětlil major Heiner Brückermann. Na mapách byly zakresleny šipky představující možný směr útoku ze strany NATO.

Komplex bunkru zabírá plochu o něco menší než fotbalové hřiště. Na jeho stavbu "padlo" téměř 85 000 tun betonu. Bunkr má tři patra, 300 místností, které oddělují těžké ocelové dveře. Za metr silnými betonovými zdmi mohlo maximálně dva týdny přežívat na 400 osob. Kryt měl vlastní studnu, rozvodnou centrálu vybavenou západoněmeckou technikou, skvěle zařízenou kuchyni i vlastní zasedací sál, v němž by se případně špička NDR mohla scházet k poradám. Ve své době šlo prý o nejmodernější zařízení svého druhu v zemích Varšavské smlouvy, mezi něž patřilo také Československo. A na jeho stavbu údajně padla ta samá částka jako na Palác republiky, někdejší monstrózní sídlo východoněmeckého parlamentu.

Návštěvníci během dvouhodinové prohlídky zhlédnou původní vybavení bunkru. Zapracoval na něm ale již zub času, tapety se odlepují, psací stroje, židle, závěsy ve sprchách i palandy pokryla vrstva bílé plísně.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 kontrolu nad bunkrem převzala německá armáda. V roce 1993 byl uzavřen a prohlášen za historickou stavbu, nicméně se často stával cílem nájezdů nenechavců, kteří v něm hledali "suvenýry" připomínající éru Německé demokratické republiky. V říjnu bude vchod do bunkru navždy zabetonován.

Podle Wolfganga Schuberta, člena někdejší východoněmecké vlády, který pomáhal vytvářet plány bunkru, neměli o jeho existenci v tehdejším západním Německu tušení. Sám Erich Honecker se prý byl v bunkru podívat jen jednou, a to na pouhých 15 minut, a údajně z něho byl lehce šokovaný a vystrašený.