Vyhazov může prospět

Smažíme se z jedné strany a chvíli nás to hřeje. Pak to začne pálit a nakonec "jedna z nich" uchopí pánev, nadhodí a my se ocitáme - někdy na začátku, někdy na podlaze...

...

"Vyhodili mě! Mám chuť se pomstít! Ještě jim ukážu. Beze mne si nebudou vědět rady. Všechny dobré lidi jim přetáhnu!"

"Neměl jsi výsledky?"

"Odmítl jsem prý dodavatele, kteří jim platili."

"To je silné obvinění."

"Udělal jsem prostě výběrové řízení na reklamní agentury a "ta jejich" prohrála. Byla tu příliš dlouho, ale hlavně nenabídla nic nového. Co jsem měl dělat!"

"Diskutovat?"

"Měl jsem jasné obchodní cíle a potřeboval jsem posílit marketing, který nefungoval."

"Když nejde obchod, je špatný marketing, ceny vysoké, produkt nekonkurenční, IT těžkopádné... okolo samí hlupáci."

"Proč zpochybňuješ, že jsou zkorumpovaní? Proč je omlouváš?"

"Proč tě nelituji? Měl jsi královský plat a tvoje přidaná hodnota byla poloviční. To ti nevadí?"

"Taková byla nabídka, když mě chtěli, a žádný tvůj moralizující příběh to nemůže popřít."

"Jistě že ne. Přesto si ho vyslechni."

...

Unavený a psychicky vyčerpaný Alex se vrátil z práce do prázdného bytu. Na stole ležel dopis od manželky:

Milý Alexi, dávám ti poslední šanci. Proto jsem ti ponechala jediné dvě věci, které jsi doma skutečně miloval - na rozdíl od nás - křeslo a chlazené Svijany. Usedni do křesla, otevři si pivo, snad Ti pomohou nás opět spojit. Tvoje Milada.

Usedl do jediného křesla, otevřel poslední pivo, které se chladilo ve dřezu. Chvíli nepřítomně upíjel, až vyčerpáním usnul. Zdál se mu sen, ve kterém Boha žádá o pomoc.

"Ó Bože, v práci se mi nedaří, žena i děti mě opustily, jsem psychicky na dně. Vezmi si mě k sobě na chvíli do nebe. Odpočinu si a potom vše napravím."

A bůh, jak bývá jeho dobrým zvykem, ho vyslyšel. Vznáší se Alex mezi nebem i zemí, když v tom se objeví čertovský headhunter, "lovec mozků". "Alexi, mám pro tebe ďábelsky dobrou příležitost. Potřebujeme schopné manažerské duše. V pekle je příliš hříšníků, už je sami nezvládáme. A ty máš manažerské zkušenosti."

"Jakže? Copak peklo není místem, kam duše jdou pikat za zlé skutky?"

"Milý Alexi, peklo je dnes na zemi a my museli změnit náš byznys model. Je narušena rovnováha mezi dobrem i zlem. Lidem se vše popletlo. Po dohodě s Bohem školíme duše, aby opět chápaly, co je dobré a špatné. Vracíme je zpátky na zem. Dostávají další šanci. Bůh se bojí, že se Ráj dočista vylidní, tedy vlastně "vyduší"."

"Jsem unavený a těším se, jak si v nebi odpočinu."

"Alexi, nevěř tomu. Nebe je místem pro vyvolené, ale vládne tam nudný teror, tedy nic nedělání. U nás máš garantovaný růst. Za každou převychovanou duši posiluješ svoji moc a schopnosti."

"Co když se mi nebude dařit, i když se budu snažit?"

"Je to těžké Alexi, ale Bůh hodnotí vaše chování. My měříme výsledky. V takovém případě ztrácíš výhody a začínáš znova. Máme čertovsky spravedlivý systém a na rozdíl od pozemského se jím opravdu řídíme."

...

"A pro co se Alex rozhodl?" "A pro se rozhodneš ty?"

...

Řízení je peklo, protože nástrojem nejsou věci a stroje, ale pouze lidé. S nimi je vždy pekelná práce. I proto propuštění není nic ostudného.

Samotný okamžik je bolestný a jistě, není se co divit, že většina manažerů svaluje vinu na okolnosti, majitele, šéfa... S odstupem času se to ale nezdá být až tak špatné a těžké. Věřte nebo ne, většině lidí propuštění pomůže. Začnou zase znovu, jinak. A třeba i lépe.