Design dvacátého století láká. Thonetky, trubková křesla a extravagantně barevné plasty už pár let dobývají byty i interiéry 
obchodů a restaurací. Favority jsou především třicátá a šedesátá léta. Důvod je jasný. Především nadčasové tvary a hra barev. Jak je ale využít v současném interiéru?
"Retro styl znamená hlavně volnou inspiraci tvaroslovím nábytku a barevností interiéru minulých let," míní designérka Kamila Hornychová. Je to vlastně hra, při které lidé různě kombinují to, co je oslovuje. Co se jim líbí a co je jim blízké.
"Jako retro jsou v současnosti asi nejvíce vnímaná barevná šedesátá a sedmdesátá léta," uvažuje Kamila Hornychová. Má to logiku. V době přímých linií, pravých úhlů a uměřených barev působí neotřele, nabízejí změnu. Lidé prostě hledají v minulosti to, co v současnosti začínají postrádat. Aktuálním hitem se tak stalo využití tapet a textilií s typickými dobovými vzory - pruhy, výraznými křivkami a grafickými motivy. "Kdo si chce dopřát retro, může začít právě tapetou či závěsem a některou z plastových nábytkových ikon té doby," doporučuje Kamila Hornychová.
Proč ne? Zařídit si byt nábytkem jako po babičce není nic nového. "Stačí se vrátit do druhé poloviny 19. století, k historizujícím slohům jako neorenesance nebo neoromantismus," upozorňuje kurátorka sbírky nábytku, designu a hodin Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Daniela Karasová na jiné období, kdy byla minulost podobně jako dnes v kurzu. Dokonce i ve slavné Loosově vile v pražských Střešovicích, mecce českého funkcionalismu, stál vedle originálních moderních kousků nábytek, který patřil k historii už v době, kdy jej Adolf Loos použil. Ve vile našly místo i biedermeier nebo rokoko, které majitelé vily vlastnili mnohem dříve, než oslovili architekta kvůli novému rodinnému sídlu. Proč by se zbavovali oblíbeného nábytku? "Měli jsme ve sbírkách také jedno lehátko, které bylo ještě v 90. letech pokládáno za Loosův návrh. Nakonec se ukázalo, že jde o křeslo navržené začátkem 20. století ve stylu historizujícího romantismu, které pro vilu sám vybral. Prostě se mu líbilo a zdálo se mu pohodlné," říká Daniela Karasová. Ještě dnes si zájemce může díky tomu, že je s ním spojeno jméno Adolfa Loose, toto křeslo pořídit - jeho repliku prodává pražská galerie Kubista.
Židle ze skládky, ale i za pár set tisíc
Vkusu zákazníků a jejich zálibě v retro stylu dnes vychází vstříc a na starý design se specializuje řada obchodů. Prodávají nejen restaurované dobové kousky, ale také repliky špičkového nábytku a doplňků minulých let nebo předměty, které se jimi inspirují.
"Nejčastěji k nám přicházejí lidé, kteří hledají výjimečný solitér do moderního interiéru, nebo si chtějí doplnit pracovnu či knihovnu. Proto jsou stálicí zájmu polohovací a trubková křesla. Další skupinu tvoří zákazníci bydlící v domech či bytech z určitého období. Dobový nábytek pro ně bývá důležitý," říká Dana Petrboková z pražské galerie Kubista.
Kdo chce žít v atmosféře let minulých, zvláště když se zhlédne v meziválečném období, musí ovšem počítat s tím, že ho to bude něco stát. Právě díla tvůrců tohoto období, od secese zastoupené například Janem Kotěrou přes zcela unikátní český kubismus a art deco až například po trubkový nábytek Ladislava Žáka, jsou ceněným zbožím pro celý svět. "Pokud se na trhu objeví originální kubistická židle například od Hofmana a je doložená dobovou fotografií nebo návrhem, cena bude opravdu astronomická, třeba i pár set tisíc," upozorňuje Daniela Karasová.
Cena restaurovaného nábytku z tohoto období se běžně pohybuje v řádu desítek tisíc, i když nejde o unikátní návrhy. Ani repliky nejsou o mnoho levnější. "Je těžké je vyrobit, především udržet kvalitu řemesla a zvolit správný postup výroby. Ne vše dnes umíme lépe než naši předkové, spíše naopak," shrnuje zkušenosti galerie Kubista s výrobou replik podle originálních návrhů František Staněk. Rozdíl v ceně mezi kouskem, který byl v době svého vzniku běžný, a současnou replikou proto nemusí být nijak velký. "Pokud je v takovém případě k dispozici restaurovaný originál, vždy ho v doporučení zákazníkovi upřednostňuji," říká František Staněk z galerie Kubista.
S menší investicí může počítat ten, kdo se zamiloval do poválečného designu. Například ceny restaurovaného nábytku ze 60. či 70. let se pohybují v řádech tisíců, nikoli desítek tisíc. Zajímavý kousek z tohoto období se dá často pořídit za podobnou cenou jako běžná současná produkce. Podle čeho vybírat? Ještě více než u jiných předmětů tu platí, že především podle svého vkusu. Hodnota totiž často zdaleka není ustálená. Řada lidí jim dokonce žádnou hodnotu nepřisuzuje, takže se například v kontejneru běžně dá najít zajímavý lustr či skříňka. "Už se mi takhle podařilo získat skvělou židli a skříň. Když jdu kolem nějakého kontejneru, připadám si vždycky tak trochu jako na lovu," říká Jitka Novotná, která si v retro stylu kromě kuchyně zařídila celý byt.
Intuitivně často určují cenu u většiny předmětů z tohoto období i odborníci. "Zajímá mě víc design než to, zda je předmět katalogizovaný v nějaké knize. Navíc část věcí kupuji pro klienty, které znám a vím, co je baví," říká majitelka retro shopu Moare, designérka Lucie Věrčáková.
Budou tyto předměty do budoucna získávat na ceně? Podle Daniely Karasové určitě. Záleží ale také na tom, o čem se bude právě mluvit a psát. "V poslední době se například i u nás dostal do módy biedermeier, také díky velkým výstavám z posledních let. Lidé s úžasem zjišťovali, jak cenné věci doma mají," vysvětluje Daniela Karasová. Ze současnějšího designu by podle ní mohl díky probíhající výstavě získat na hodnotě například bruselský styl z 50. a 60. let.
Příbuzné styly nebo kontrast
Jak nejlépe využít retro? Mnoho opravdových znalců má většinou vyhraněný názor. Jeho výsledkem bývá stylově čistý, do posledního detailu sladěný interiér dotvářející architektonický styl budovy. "Pro mě řešením není umístit do montovaného domku, který pro to nemá správné proporce, kousek ze třicátých let nebo jeho repliku. V ideálním případě jdeme od exteriéru k interiéru, aby celý dům dýchal funkcionalismem od základů až po půdu," říká Vladimír Hipper, jehož firma ArtVilla se na návrhy v duchu funkcionalistických tradic specializuje. Právě tento moderní přístup láká nejvíc lidí k tomu, aby si v jeho stylu pořídili celé bydlení.
Proč zrovna fukcionalismus? "Jde o dobu, o životní styl, přístup k designu. Nábytek nebyl konzumní zboží, které je třeba vždy po pár letech vyměnit. Pro mě je to symbol dokonalé práce, kvalitních materiálů, kdy výrobce chce, aby zákazník výrobek léta používal ke své spokojenosti," míní Vladimír Hipper.
Protipólem takto stylově čistého pojetí retra jsou eklektické interiéry, ve kterých na plastovém stolku stojí replika kubistického porcelánu pod postmoderním lustrem. "K takovým řešením je ovšem důležitá mimo jiné notná dávka vkusu a samozřejmě citlivé vnímání prostoru," upozorňuje Kamila Hornychová.
Především začátečníkům proto doporučuje držet se při výběru zařizovacích předmětů spíše jednoho období, případně dvou na sebe navazujících dekád. "Například dvacátá a třicátá léta. Ve dvacátých letech se objevil nábytek s konstrukcí z ohýbaných chromových trubek. Ve třicátých experimentoval Aalvar Aalto s ohýbáním a tvarováním překližky. I když se jedná o rozdílné materiály, tvarově spolu design těchto dvou dekád souvisí a kombinace těchto dvou výrobních technologií vypadá skvěle," vysvětluje Kamila Hornychová.
Pečeť retra však není nutné vtisknout celému bytu či domu. I uprostřed ryze moderního, minimalistického zařízení se bude dobře vyjímat. Nejlépe v podobě výrazného designového kousku, solitéru, který bude hrát roli pověstné třešničky na dortě. Architektka Soňa Čapková v takovém případě doporučuje vsadit na protiklady: "Kontrast je harmonický. Minimalismu udělá díky bujarosti tvarů dobře například barokní sekretář, ale třeba bruselský styl by mi k němu moc nesedl."
Přes všechna doporučení designérů a architektů ale poslední slovo vždy nakonec musí mít člověk, který bude uprostřed takového bytu žít. Ten mu také nakonec vtiskne atmosféru. Platí a stále bude platit, že každý člověk ocení něco jiného. Pro příklad uvádí Soňa Čapková interiéry ze slavného Bergmanova filmu Fany a Alexander: "Je tam bohémská domácnost, kde se všechno mísí se vším, je to chaotické, ale také radostné. A pak jako protiklad farář v krásném, ale zoufalém gotickém minimalismu, který ilustruje, jak je spravedlivý, až strašlivý."
Zakázáno prostě není nic. A povoleno všechno. "Samozřejmě když nikoho neomezuji, a to včetně dětí, mám se kde slušně najíst a vyspat," připomíná Soňa Čapková základní abecedu funkčního bydlení.
Stručný návod pro využití retra prostě a jednoduše neexistuje. Je to báječná a napínavá hra. Buď vyjde - anebo ne. A když omrzí, zkusíte prostě příště něco nového.
RADKA HRDINOVÁ
IQ tipy na webu
