Je vcelku jasné, že v Číně nebudeme hovořit s místními podnikateli o poměrech v Tibetu, ruským obchodníkům nebudeme vyčítat situaci v Gruzii a se Srby jistě nebudeme horlivě debatovat o oprávněnosti odtržení Kosova. Vskutku, existuje mnoho témat - tabu, jak ta viditelná, tak i méně známá. Některá z nich proto uvádíme. Informace jsou zpracovány na základě poznatků vedoucích obchodně-ekonomických úseků zastupitelských úřadů ČR, kteří působí v uvedených zemích.
Bulharsko: Pokud jednáte s bulharskými obchodníky, je třeba je neustále chválit a nenechat se zatáhnout do konfrontačních diskusí o tom, kde je co lepší. Je vhodné vyhýbat se sporným diskusím o "nepoznaných obdobích" historie Bulharska.
Rumunsko: Při diskusích je lepší nezdůrazňovat negativní faktory, jako je například korupce atd. Nemluvte o Rumunsku jako o balkánské zemi, ale o zemi z jihovýchodní Evropy. V případné debatě o politice se vyhněte otázce menšin, v zemi je silná maďarská a romská menšina.
Albánie: Relativně choulostivé je vyslovovat otevřené a přímočaré názory na politiku v oblasti západního Balkánu, obzvláště pak na politiku vnitřní. Obzvláště ožehavá je otázka Kosova. Není vhodné se vyjadřovat k tématům, která by se mohla dotknout kulturních tradic či historie Albánie.
Srbsko: Zdaleka se raději vyhněte otázce Kosova a nevyjadřujte se necitlivě k tematice vyznání a církve.
Turecko: Vyvarujte se přirovnávání Turecka k jiným rozvojovým zemím, zejména ne arabským. Nikdy Turky neurážejte a nezesměšňujte. Nepožadujte alkoholické nápoje a potraviny z vepřového masa. Při jednání nespěchejte, je potřeba poskytnout partnerovi dostatek času k navázání neformálních přátelských vztahů. Pokud je získáte za přátele a jejich důvěru, pak jste jejich přáteli na celý život.
Rusko: V Rusku je stále mnoho problémů v politice, ekonomice a byť z místního televizního a novinového zpravodajství to tak nevypadá, Rusové často na poměry hořekují, podobně jako Češi. Neradi ale slyší kritiku od cizinců. Fatálním prohřeškem českých, ale i jiných evropských partnerů vůči jejich ruským protějškům bývá podcenění nezbytnosti maximálně se partnerovi věnovat během jeho návštěvy v zahraničí. Rusové jsou pohostinný národ, ale podnikatelé obvykle nelibě nesou, jsou-li pozváni k pracovní návštěvě do zahraničí a nejsou přijati na patřičné úrovni, nebo nenabídne-li partner maximální program i "po pracovní době". A ještě jedna rada, není dobré stěžovat si na osobní problémy a probírat negativní témata.
Ukrajina: Tenkým ledem může být nedávná historie Ukrajiny, vztahy k Rusku, a to v závislosti na tom, zda se pohybujeme na západě nebo východě země. Nejúžasnějšího faux pas se ovšem dopustil sám ukrajinský hostitel, když pronášel přípitek - již několikátý v řadě - ke skupině německých podnikatelů a oslovil je: Dorogije germanskije zachvatčiki (okupanti)...
Bělorusko: Mnohé, s čím se lze setkat v Bělorusku, a to zejména v běžném životě, připomíná nedávné doby socialistického Československa. Tehdy se u nás člověk musel obrnit proti každodenním situacím, kdy instituce, úředníci, prodavačky, ale i nejrůznější pracovníci ve zdravotnictví očividně dávali ostatním najevo svou údajnou důležitost a převahu. Je to často vyčerpávající a nervující, když se pohybujete rychlostí jedno okénko za jednu nebo i více hodin. Zde se vyplatí trpělivost a elegantní důstojnost, které by byly ilustrativní někdy i pro běloruské okolí; v každém případě je účinnější čelit těmto situacím evropskými, chcete-li, pak západoevropskými zvyky a pravidly. Trpělivost a vyhýbání se kritice těchto poměrů by měly být základním pravidlem při obchodním jednání.
USA: Základem je důsledná "politická korektnost", tedy zásadně nevtipkovat, ba ani se lehkovážně nezmiňovat o tématech, jako je rasová nebo náboženská odlišnost, ženská otázka, problémy menšin, hendikepovaných občanů a podobně. Američané jsou velmi pozitivně naladění, a tedy nelze na otázku "Jak se máte, jak se vám daří?" učinit delší proslov o problémech, se kterými se právě potýká vaše firma nebo dokonce vaše rodina.
Naproti tomu i přílišná formálnost vystupování působí rozpaky, oslovování pomocí akademických titulů se vůbec nepoužívá, i oslovení pan, paní bývá rychle nahrazeno oslovením křestním jménem, a to i vůči vysoce postaveným osobám. Výjimkou bývá jen oslovování vysoce postavených politiků resp. soudců, kteří se obvykle oslovují pane senátore, paní guvernérko, resp. ctihodnosti.
Mexiko: Je třeba se vyvarovat běžných nespolečenských věcí či odsouzeníhodných projevů rasismu. Nezapomínejme, že 70 procent populace Mexika jsou mesticové neboli míšenci bělochů a Indiánů. Čeští návštěvníci by se měli vyvarovat přehnané kritiky poměrů. Něco zde funguje hůře než u nás, něco naopak lépe. Negativní věci bychom měli velkoryse, a pokud možno s humorným nadhledem přecházet, nesnažit se poučovat, radit, organizovat jim to. Arogancí si nikoho nezískáme.
Indie: Vyhněte se tématům citlivým pro náboženské skupiny, případně neprojevujte svůj názor na politický vývoj v zemi, když mu dokonale nerozumíte. Můžete se však o tyto otázky zajímat, indický partner vám je rád vyloží. Zajímejte se o rodinu, její historii, o hierarchii ve firmě, umožněte partnerovi pochlubit se s jejími výsledky, a využijte situace. A hlavně, velmi dobře si všímejte hierarchie - ať již v rodině nebo ve firmě. Obojí se zde ctí daleko víc než v našich končinách a chyby spáchané na tomto poli jsou velmi citelné.
Japonsko: Vyhněte se hlučným projevům, extravagantnímu až vyzývavému oblečení, smrkání na veřejnosti, tělesnému kontaktu, např. poplácávání po zádech či líbání na ústa. Při hovoru dodržujte vzdálenost asi jeden metr. Je běžné, pokud se Japonci ptají otevřeně na věk (i žen). Silně neslušné je zabodnout hůlky do rýže. Nezapomeňte, že Japonci jsou citliví k tématům souvisejícím s jejich válečnou a koloniální minulostí, k problematickým vztahům s Jižní Koreou a s Čínou.
Korea: Rozhodně se vyhněte pochvalám typu - vypadáte mladě. Starší má vždy větší úctu. Korejci se ptají na věk, a to i žen, aby vás mohli zařadit do své hierarchie starší versus mladší. Pokud nedostanou jasnou odpověď, zeptají se, kdy jste ukončil vysokou školu, nebo jak staré máte děti.
Čína: Jednoznačně lze doporučit, aby se čeští obchodníci vyhnuli politickým tématům a kritice místních poměrů. Nebývá rovněž zvykem čínský protějšek při setkání objímat nebo poplácávat po zádech, chovat se příliš žoviálně nebo dávat výrazně najevo své emoce, zejména negativní. Je důležité neztratit svou tvář, tj. nedostávat sebe ani svůj protějšek do situace, kdy by musel přiznat svou vinu, neúspěch nebo nekompetenci.
JAR: Pokud někoho zvete na pracovní či nepracovní oběd nebo večeři a neznáte dotyčnou osobu blíže, je slušné se zeptat, zda nemá nějaké dietetické problémy, resp. překážky. Jde o typ stravy - hallal, košer, bez vepřového masa, bez ryb apod. Tím můžete předejít nepříjemné situaci.
Izrael: Důležité je předem se informovat, kdy jsou v Izraeli náboženské svátky, vzhledem k tomu, že během nich a v období, které jim předchází, není myslitelné domlouvat si společná jednání. Svátky jsou navíc pohyblivé, takže přesný termín se liší rok od roku. Rovněž pokud je český podnikatel v Izraeli na několik dnů, pak na pátek (především odpoledne) a na sobotu by si měl spíše plánovat svůj soukromý program. Izraelci se v tomto čase zpravidla věnují rodině, a pokud jsou nábožensky založení, tak i příslušným obřadům. Chybou by bylo očekávat, že kvůli jednání o kontraktu by tento řád porušili. Na druhou stranu je možné, že českého obchodního partnera poctí pozváním k sobě domů na večeři nebo na nějakou jinou slavnostní příležitost. Takové pozvání se sluší přijmout.
Egypt: Při rozhovorech není vhodné se vyptávat na soukromí a iniciovat diskuse o tématech týkajících se náboženství. Je žádoucí zachovat zdrženlivost i při tématech domácí a mezinárodní politiky.
Maroko: V každém případě je nutné se vyhnout diskusi na tabu téma král a království ve stylu království, nebo republika? Maximálně lze krále ocenit za jeho vedení země a vyjádřit přání, ať je zdráv i s celou rodinou. Není vhodné se ptát na děti, pokud si nejsme jisti, že jmenovaný je ženatý a nějaké má (bezdětné manželství je citlivé téma). Pokud jste pozváni do rodiny a manželka se nedostaví k jídlu a není vidět, není dobré se po ní ptát - znamená to, že rodina je tradiční a manželka jen připravuje pokrmy, ale společnosti se neúčastní.
Alžírsko: Je třeba se vyhnout kontroverzním tématům, jako je arabsko-izraelský konflikt. Rovněž není třeba kritizovat místní přebujelou byrokracii, představitele země, politiku vlády. Kritika islámu je zcela nepřípustná. Rovněž tak je třeba se vyvarovat vyzývavého chování vůči ženám.
Tunisko: Přestože patří mezi muslimské země liberálního typu, je třeba přizpůsobit oblékání a chování, a to platí zejména pro konzumaci alkoholu mimo místa k tomu určená, všechno s ohledem na zvyky této země. Je třeba vzít na vědomí přísnost náboženského směru, který zapovídá vstup nemuslimů do mešity. A ještě jednou - nezapomeňte na vhodné oblékání, ženám se doporučuje mít na veřejnosti zakrytá ramena a dlouhé kalhoty nebo sukně.
Libye: Pokud možno vyhněte se debatě o náboženských tématech, postavení žen v rodině a politice. Při jednání nikdy neseďte tak, aby chodidlo vaší boty směřovalo k partnerům. Takový postoj je vnímán jako neúcta k obchodnímu partnerovi. Je-li jednání přítomna žena, je třeba vypozorovat, zda chce podat ruku muži, či nikoliv. V záporném případě se očekává, že se muž pouze lehce ukloní na pozdrav.
Saúdská Arábie: Vaše chování je zde bedlivě sledováno. Proto na veřejnosti nelze projevovat jakoukoliv náklonnost k opačnému pohlaví. Je třeba se vyvarovat i byť jen náhodných doteků s cizími ženami (např. ve frontě). Na veřejnosti se nelze ukázat, byť jen v mírně podroušeném stavu, alkohol je v zemi přísně zakázán. Je nutné se vyvarovat xenofobních reakcí vůči islámu a arabskému světu. Přizpůsobte tamním pravidlům své oblečení, muži nenosí obvykle na veřejnosti košili s krátkým rukávem (ani pod sako). Trika s provokativními nápisy jsou nevhodná. Rozhodně by se evropský muž neměl pokoušet prezentovat v místním tradičním oblečení či jen jeho součástech, je to považováno za zneuctění národního kroje. Ženy naopak musí chodit v abáje, její výhodou je to, že není vidět, co máte na sobě pod ní. Pozor ale na to, aby byla vždy řádně zapnutá, zvláště je-li větrno. Evropské ženy si vlasy nezakrývají, šátek by však měly mít u sebe pro případ kontroly náboženskou policií (mutawa).
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist